B. Rybák 6.10.2013 22:38

Parkinsonovy zákony

"Životem úřadů" jejich vývojem od jejich vzniku, růstu až do jejich agónie, při níž jsou už zcela zaměstnány pouze sami sebou se od r. 1955 zabýval profesor Parkinson, který se proslavil formulacemi "Parkinsonových zákonů".

Důvody, proč vedoucí pracovník neodhalí nedostatek smysluplné práce svých podřízených úředníků shrnul do svého 1. zákona:

Úředník je hodnocen podle počtu svých podřízených.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Jirka 4.10.2013 20:28

Ono by jim totiž namísto jeich sledování,

většinou stačilo dát smysluplnou práci. A pro koho smysluplná práce není, tak propustit. Dodnes si vzpopínám jak jsem jako student byl na jednom úřadě na stáži. A protože tam měli přísného šéfa, tak oblíbenou činností bylo rovnání skříně. To se prostě otevřela skříň, pracovnice si mezi křídla dveří skříně dala židli a usilovně hleděla do skříně předstíraje, že ji poctivě rovná... Pro mladého studentíka naprosto neuvěřitelný zážitek.

Tak než takovouhle šaškárnu, tak ať raději hraje na počítači karty... :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Pavel 4.10.2013 16:13

Jednoduché

Přitom je řešení tak jednoduché. Dotyčný (dotyčná) si do práce donese tlustý román, křížovky, pletení, Rubkovu kostku, etc. Pokud je sledován kamerami, zda vytrvale civí do počítače, tan tlustý román si pošle do práce coby příhodně pojmenovaný dokument ve Wordu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 4.10.2013 11:54

Pochopitelně

 se dá pracovat celou pracovní dobu naplno, a kvůli dobrému mravu ještě hodinu dvě k tomu, v poledne většinou v jedné ruce něco k jídlu a druhou mlátit do klávesnice nebo vyřizovat telefony. Řeč je o stavebních firmách a šroub se utahuje (utahoval) postupně, jak se propouštěli zaměstnanci a zbylí to museli zastat i místo nich. Z pěti projektantů nad padesát let v jedné firmě tři byli na protialkoholním léčení, z nich jeden pak i na ozařování, dalšího snášeli z Nuseláku a poslední zemřel na leukémií náhle propuklou. Podobně přípraváři, technici i montéři. Aby firma přežila, musí být efektivní až na doraz a majitel, který v oboru začal od píky, ví přesně, co lidi ještě snesou. Ale snad už to leckde neplatí. Staří, kteří to neuměli jinak než poctivě, odcházejí a jejich nástupcům nezatíženým výchovou jde jen o to, aby měli co nejdřív hotovo. Pak zbyde čas nejen na karty. A co teprve takhle zajít si do nějaké montovny. Ale o tom článek není. Protože ve státních úřadech se za posledních dvacet let vystřídalo několik generací začínajících každá od nuly, jistě je třeba řešit jejich sociální problémy v pro ně neznámém prostředí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Oldřich 4.10.2013 10:15

Je v tom jedna harpuna

Takový ouředník, který by si měl v pracovní době dát tu a tam pauzu, aby nezpitoměl docela, také vymýšlí takové normy pro zaměstnance neouředníky, aby si zaměstnanci neouředníci ani neprdli, protože by nám mohli zlenivět. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bocek 4.10.2013 7:08

Divili by se každý úředník,

jak se dá každá práce znormovat. Vedoucí by měl podle výkonových výstupů regulovat finanční vstup podřízeným. Ten, kdo prohlašuje, že se jeho práce nedá znormovat si hraje na výlučnost a povětšinou se fláká.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Němec 4.10.2013 5:36

Výborné

Díky za článek. Vypůrávět, jak někdo odpracuje 16 hodin denně je takový dnešní trend a při tom efektivně člověk dnes pracuje, tím nemyslím práci manuální, maximálně 4 hodiny denně. V průměru. Jakýkoliv čas navíc je často jen rozmělněním výkonu. Často však člověk v těch 4 hodinách udělá práce stejně jako jiný v 8.

• reagovat
• nahlásit příspěvek