Z. Fogyn 23.10.2019 11:59

Pokud život začíná početím, je logické dokazovat práva nenarozeného a třeba i práva otce. A jak je to tedy s právem matky na svůj život? Otěhotněním se stává objektem s vnuceným osudem a povinnostmi, které musí respektovat a plnit. Pokud žena nebude mít možnost vlastní volby, přestane být rovnoprávným člověkem a stane se jen biologickým objektem s reprodukční funkci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Harvánek 23.10.2019 11:59

Takže upravíme: život začíná v 17, končí v 70?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Bures 23.10.2019 11:44

Život nezačíná. Život začal kdysi hodně, hodně dávno a od té doby jen pokračuje. Kdy začíná život něčeho, co chápeme jako jednotlivce, to je čistě otázka právní úpravy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alda 23.10.2019 11:23

Kolik takových případů je?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alda 23.10.2019 11:22

Moc pěkně jste to napsal, pane. Moc pěkně. A naprosto s Vámi souhlasím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 23.10.2019 9:45

Zpovykanost lidstva nemá meze - od konce druhé světové války jde lidstvo strmě vzhůru ve své životní zajištěnosti a "západní" národy nepoznaly komunistické běsnění jako lidodemo blok ve střední a východní Evropě a tak nastává zhoubné období neomarxismu a levicového směřování. Důsledkem je invaze muslimů do křesťansko - židovské Evropy a rozklad hodnot budovaných našimi předky po tisíce let dozadu - končím neučesanou myšlenku - bude hůř

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vintr 23.10.2019 9:23

Dítě nemůže za to, za jakých okolností bylo počato ....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vintr 23.10.2019 8:25

V některých amerických státech už si ani nehrají na to, že život nezačíná početím. Tam je legální, aby se žena zbavila nechtěného dítěte kdykoliv během těhotenství. Provádí se tam i takzvaný potrat porodem, kdy doktor zabije dítě během porodu. Dost možná se ta hranice v budoucnu posune i dál. Zdůvodnit se to dá. Na některá postižení se dá přijít až třeba po několika letech a nebo si matka může pořízení dítěte rozmyslet až po delší době, kdy zjistí, že ji nebaví se o ně starat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Novak 23.10.2019 7:55

A co plod počatý jako následek znásilnění, který bude tento okamžik matce připomínat celou dobu jejího života.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 23.10.2019 6:30

Práva nejsou daná fyzickými a biologickými zákony. Práva jsou přiznávána vládcem či konsensem společnosti. Někdy vybojována (a plod vybojuje prd). Tudíž žádné právo není absolutní.

Jedna věc je morální či karmický dopad potratu na matku, případně otce nebo další členy rodiny, kteří k tomu třeba matku (třeba nepřijetím vlastního dílu zodpovědnosti) tlačí. To je záležitost svědomí každého z nás. Tomu se nebudu věnovat.

Ovšem nekompromisní požadavek státu na zachování života každého plodu, podle mě, klade nekompromisní nároky na stát na podporu matky.

To ale taky není dokonalé řešení, protože stát s nekompromisním nárokem na pomoc získá také nekompromisní nárok na zasahování do soukromí, péče, výchovy.

V realitě mi tak přijde nejlepší (nikoliv ideální) kriminální beztrestnost (za zhruba stávajících podmínek) doplněná aktivní pomocí (budoucím) matkám onou slavnou "občanskou společností". To je jedna z oblastí, ve kterých může být a má být skutečně užitečná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 23.10.2019 5:56

Kdy "začíná život" a kdy má nějaká "práva" jsou dva zcela rozdílné pojmy. Nějaký údiv nad tím není na místě, to je realita.

• reagovat
• nahlásit příspěvek