Populace, která se dětí z pohodlnosti zříká, zřekla se své budoucnosti

Americký autor Steve Jacobs v rámci výzkumu pro svou disertační práci oslovil 5300 biologů a položil jim otázku: „Kdy začíná život?“ K jeho překvapení 96 % dotázaných zaškrtlo z nabízených možností odpověď „při početí“, ačkoli šlo většinou o liberální (89 %), sekulární (63 %) zastánce „svobodné volby“ (85 %).

Jakkoli se to zdá paradoxní a většině respondentů patrně nepohodlné, je to odpověď velmi logická. Plod v matčině děloze není přece věc neživá. Probíhá v něm látková výměna a růst, což je hlavní a určující znak živých organismů. Není to však ani prostě jen součást mateřského těla jako třeba slinivka nebo slepé střevo, neboť si v sobě nese zcela jiný, vlastní genetický materiál, odlišný od matky, takže může mít třeba i odlišnou krevní skupinu a čeká ho i jiná, samostatná budoucnost. Je to tudíž i v prenatálním stadiu jedinec svébytný, byť zatím uzavřený v hostitelském těle matky a výživou na ně odkázaný (ta závislost bude ovšem trvat i nějakou dobu po narození), přitom jedinec nesporně živý, kterému přináleží už v tomto stádiu i určitá zákonná práva (tzv. nasciturus).

Toto vědecky podložené stanovisko je v naprostém rozporu s feministickým heslem „moje tělo – moje volba“, nebo správněji řečeno, zastánci potratů jsou v zásadním rozporu s vědou. Ideologie „svobodné volby pro ženu“ prostě ignoruje či přímo popírá vědecká fakta, a navíc, jen tak mimochodem, staví na vedlejší kolej otcovské právo muže, který do genetické výbavy nového jedince také přispěl svou polovinou. Podstatné není, že se ho většinou nedomáhá, ale že se ho domáhat vůbec nemůže, ani kdyby chtěl. Pro muže žádná „svobodná volba“ neexistuje.

Nalijme si čistého vína: těhotenství, vlastní porod i následná péče o nemluvně znamenají pro matku dlouhodobé a výrazné omezení pohodlí i kariéry. Je to pro ni zátěž fyzická, psychická i ekonomická, takže pokud neexistuje dostatečně silná motivace k mateřství a jestliže navíc chybí nezbytná podpora otce, je tu dost důvodů, proč se tomuto znevýhodnění vyhnout, třeba i za cenu usmrcení nenarozeného dítěte. Jenže: Jestliže zabití dítěte po porodu stíhá justice právem jako vraždu, zbavit života dítě dosud nenarozené není o nic méně zavrženíhodné jen proto, že se zatím ještě nachází v matčině těle. V obojím případě jde o násilné přervání života, který již započal a má podle čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nárok na právní ochranu v každém svém vývojovém stadiu. Je smutně paradoxním dokladem našeho deformovaného právního cítění, že zatímco vybírat nejen mláďata, ale i vejce z hnízda např. orla skalního český zákon o ochraně přírody zakazuje, násilné odstranění lidského plodu z mateřské dělohy je nejen velkoryse tolerováno, ale nadto ještě v jakémsi sebezničujícím poblouznění vydáváno za kdovíjak pokrokový výdobytek humanismu a ženských práv. Je snad člověk něco méně než pták?

Není divu, že česká i evropská populace pozvolna vymírá a nakonec patrně docela vymizí a bude nahrazena populací přišlou z končin, které jsou dětem nakloněny příznivěji, nedokážou je však uživit. Ani případné zpřísnění imigrační politiky a obnova hraničních plotů tomu nezabrání, protože k nim nebude koho postavit, aby je ohlídal. Populace, která se z pohodlnosti dětí zříká a jejich zabíjení ospravedlňuje, zřekla se dobrovolně své budoucnosti a své vyhynutí si sama takříkajíc naplánovala, i kdyby nebylo klimatických změn a jiných katastrof. Vždyť už dnes má naše stárnoucí společnost problém uživit své důchodce a obchází to stále vyšším zadlužováním státní kasy. Lže tím jen sama sobě do kapsy a nevyhnutelné procitnutí do syrové pravdy bude velmi drsné a bolestné.

Rád bych své hořkosmutné přemítání uzavřel něčím optimističtějším, ale nenapadá mě nic lepšího než ten už poněkud otřepaný bonmot: Víte, co je to optimismus? Je to jen jiný název pro neinformovanost a zavírání očí před fakty.