Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Deník Právo, str.7, 25.11.2022, zveřejnil informaci (článek: Zemek podal ústavní stížnost), protože se asi domnívá, že veřejnost má o ni zájem. Myslím, že článek popisuje příklad české právní poctivosti.

Tedy, v kostce: Podnikatel Zemek, jako obžalovaný se dohodl se SZ o trestu. Krajský soud v Brně dohodu ,,schvaloval" a trest navýšil o 18,6 mil Kč. Toto navýšení potvrdil Vrchní soud v Olomouci. Pan Zemek se dovolal k Nevyššímu soudu s tím, že byl Krajským soudem v Brně uveden v omyl. Nejvyšší soud dovolání odmítl s tím, že zákon proti takovému rozhodnutí dovolání nepřipouští. Vyjdu z předpokladu, že článek správně popisuje co se stalo, a že já věc správně chápu. Nabízí se několik otázek.

a)chápou pan Zemek a SZ význam slova dohoda stejně? b)dohodl-li se pan Zemek se SZ, jakým právem soud dohodu mění? c)neměl-li SZ právo dohodu nabídnout, jakým právem ji nabídl? d)lze předpokládat, že pan Zemek není hlupák. Cítí se uveden v omyl. Kdo jej tedy uvedl v omyl? SZ nebo soud? Pak by byla řada podotázek, ale není čas a prostor.

Je takové hezké psát o poctivosti ve smluvních vztazích, tedy jak jsou smlouvy a dohody všeho druhu dodržovány, atp. Mít pocit, že jsem uváděn v omyl soudem, jistě stojí na špičce nepoctivosti. Já se domnívám, že kořen problému spočívá v tom, že čeština jako dorozumívací prostředek společně s českým právním řádem jsou tak zparchantělé, že si nikdo ve vážné věci nemůže být jist, co se vlastně děje a stane.

Tomáš Baťa byl stručný.

„Pod obchodní poctivostí rozumíme, že úplně všechny strany, na obchodě zúčastněné, musí být po uskutečnění obchodu bohatší, než byly předtím.“

Možná by chtělo zde uvedenou rekapitulaci otázek souvisejících s poctivými smluvními vztahy doplnit o připomínku, že ta slova musí mít i obsah, bez nichž jdou jen pustou frází.

Tím obsahem je sám úmysl uzavírat smlouvy poctivě. S úmyslem je řádně plnit. A řádné plnění vyžadovat. Ani sebelepší smlouva smluvní strany často neochrání smluvní strany před všemi riziky. Jinými slovy. S podvodníkem není radno vstupovat do smluvního vztahu ani s týmem právníků za zády.

Ano, souhlas. Jde tedy hlavně o to, jak poznat dopředu podvodníka. Ono je lepší se podvodníkům úplně vyhnout, smlouva nesmlouva.

Ad 6.Dodržet není nutno toliko smlouvu, která byla uzavřena v tísni, pod nátlakem, v omylu vlastním či vyvolaném druhou smluvní stranou, za zřetelně nevýhodných podmínek anebo jejíž plnění by bylo vůči některé ze smluvních stran nespravedlivé (nepoctivé).

„Úmluvy, které sledují nečestný cíl, se nemají dodržovat.

....

Nemohu zde neučinit jakousi úvahu ve vztahu k tak zvaným minským dohodám.

Jak známo, tyto dohody uzavřela ukrajinská vláda se zástupci dvou separatistických republik s cílem dosáhnout ukončení bojů a vytvořit výchozí podmínky pro mírov urovnání občanské války na Ukrajině. Za splnění dohod převzaly záruky Německo a Francie. To patrně znamená, že jde i o svého druhu mezinárodní smlouvu ukrajinské vlády a zástupců seperatistických republik s Německem a Francií.

Je rovněž známo, že minské smlouvy zástupci ukrajinské vlády veřejně odmítli právě s poukazem, že byly uzavřeny pod nátlakem a že je jejich plnění bylo pro Ukrajinu nevýhodné.

V této souvislosti přemýšlím o třech věcech:

Pokud šlo o podmínky smlouvy projednané a dohodnuté s Německem a Francií, jakou logiku má tvrzení, že tyto země ukrajinskou vládu k uzavření minských dohod donutily?

Skutečně bylo naplnění podmínek minských dohod pro Ukrajinu nevýhodné? Zejména pokud by vedlo k urovnání národnostních konfliktů na celém území Ukrajiny bez narušení její územní celistvosti. A zvlášť (což samozřejmě v této chvíli nelze potvrdit ani vyvrátit), pokud by už vážně učiněný projev vůle ukrajinských představitelů dospět k dohodě o konkrétních podmínkách naplnění politické části minských dohod, vedl o odvrácení ruské agrese?

Došlo v případě minských dohod ze strany ukrajinské vlády k oprávněnému odmítnutí nepoctivé a nečestné smlouvy. Nebo naopak jsme v tomto případě svědky porušení mezinárodní smlouvy se závažnými důsledky pro obyvatele Ukrajiny? Nebo je snad možný nějaký třetí výklad?

Minské dohody nemám k dispozici, takže se zdržuji třetího výkladu. Pokud ovšem v době jejich uzavírání již probíhaly separatistické násilné akce pod patronací Ruska, pak nátlak byl evidentní (což ostatně vyplývá i z velice zdrženlivých postojů Francie a Německa po přepadení Ukrajiny). Je to téměř situace okopírovaná z r.1938 ve vztahu ČSR k sudetoněmeckým požadavkům a tehdejším nátlakem Anglie, Francie a Itálie na uzavření Mnichovské dohody. Hledejte paralely a možná naleznete odpověď i na současnou situaci.

Polistopadový vývoj uvolnil stavidla nově postulované ódeesácké zvlčilosti, jejímž ústředním mottem je MAXIMALIZOVAT ZISK a osobní prospěch za každé situace a třeba i za cenu pošlapání nejzákladnějších norem slušnosti. Mladí lidé byli zahlušeni a oslepeni entuziasmem na základě blábolů falešných hlasatelů o pravdě a lásce atd., nebo se starší lidé coby prominenti normalizačního režimu rychle proměňovali tak, aby vyhověli novým polistopadovým kritériím, tedy se rychle naučili relativizovat morální hodnoty a přitom falešně pózovat coby vzor ctnosti. Slušní lidé neměli žaludek na polistopadové rozkrádání a tunelování a proto jsou nyní nálepkováni jako hlupáci, kteří se nedokázali v nových společenských pořádcích etablovat. Smluvní vztahy a všechny další smlouvy a ujednání atp. jsou nyní pro kočku v rámci budování polistopadové diktatury, nejlépe se totiž mají největší gauneři. Největší paraziti nyní nejvíce moralizují, kárají a kážou. Jsme svědky období bývalého divokého Západu v současné české polistopadové provenienci. Morálka silně pokulhává za společenským a technologickým vývojem společnosti, jako by byly morální hodnoty nepříjemným balastem. V polistopadové džungli není radno spoléhat na spravedlnost a morální přikázání.

Dobrý den, pane Heine.

Dovolil bych si navrhnout ke zvážení jeden pragmatický ukazatel, který mi v mé profesi vždy poměrně spolehlivě signalizoval, zda jde či nejde o poctivou (obchodní) smlouvu.

Poctivá smlouva je téměř vždy napsána tak, aby byla srozumitelná kompetentním osobám obou smluvních stran. Je proto obvykle stručná a standardní, protože vychází ze známých obchodních podmínek jedné ze stran a respektuje obchodní zvyklosti, ať už obecně nebo v daném oboru.

Partner, který vám takovou smlouvu navrhne, tím dává najevo, že má zájem, abyste smlouvě plně rozuměl, protože je pro něho důležitější řádné splnění smlouvy z vaší strany, než vytvářet si ve smluvní textu nějaká zadní vrátka, která by mohl případně zneužít ve svůj prospěch.

Dokonce bych řekl i to, že kompetentní obchodník zavedené firmy považuje za důležitý znak obchodní etiky, aby při hlavním obchodním jednání nebyli přítomni právníci.

Dobrý den, jako poměrně zkušený praktik jsem uzavíral poměrně dost nejrůznějších smluv, přičemž jsem vždy smluvním stranám sděloval, že dobrá smlouva se uzavírá na tři pokusy: první návrh textu smlouvy (ať kupujícího nebo prodávajícího) si druhá strana přečte (nevadí, když si k tomu také vezme právníka), načež napíše připomínky (event. svůj návrh textu). Pak se připraví druhý návrh, který si smluvní protistrana také přečte a znovu napíše připomínky (doladění textu smlouvy). Pak se zpravidla připraví finální návrh. Tento můj postup až doposavad všechny smluvní strany bezvýhradně akceptovaly. Uzavřít smlouvu napoprvé lze v obchodě, ale nikoli při převodu nemovitostí apod.

Možná, že to v článku někde je, mohl by ale pan Hein STRUČNOU češtinou pro čtenáře (i pro mne) tohoto blogu vysvětlit, v čem spočívá ,poctivost smluvního vztahu ́? Co vlastně slovo smlouva znamená?

Jak níže, já slovo smlouva chápu tak, že za její dodržování ručím svým majetkem a tělem. Pro případ, že svým majetkem a tělem smlouvu nebudu schopen dodržet, platím pojistku.

srdečně

Milý pane, opravdu jste tuto úvahu jen tak "prolétl", protože Vaše otázka je zodpovězena pod body 1-9 této úvahy. Škoda, stále ubývá lidí, kteří jsou ochotni přečíst celý text (někdy lépe i dvakrát) a dokonce nad ním přemýšlet. Je to už i bolest na základních školách, neboť žáci nerozumějí čtenému textu.

Možná, že celá Bible je fikce. Tím víc vystupuje postava Ježíše, který chtěl jen to, aby se lidé k sobě chovali slušně. Jak dopadl, ví každý. Ale proto ještě nelze vzdávat snahu jít za stejným cílem.

Zdá se, že odhalování a naopak i vytváření záludností ve smluvnich vztazich se stalo jednou z nejlépe placených právních služeb.

Asi tak.

Ten druhý odstavec - jako kdybyste Babiše položil ksichtem na papír a tužkou obtáhl. Ta trvalá a letitá podpora zdejšího obecenstva je pak k vážnému zamyšlení.