I-Worm 8.1.2009 3:58

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

co kecáte, na profesorissimově příkladu se můžete přesvědčit, že dokonce i služebně mohl jezdit na západ i nekomunista, s emigrantem v nejbližším příbuzenstvu!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Karel 8.1.2009 8:28

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

Píšete bludy na západ jsem volně jezdil v 70 a 80 létech. Máme tam příbuzné. Karel

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rybák 8.1.2009 9:21

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

Tak vy jste jezdil volně v sedmdesátých letech  tj. v době netvrdší normalizace na západ? Tak to jste musel být hodně prověřený soudruh. Patrně Vám uniklo, že zbytek populace žádal v té době o devizový příslib a jen zlomek jej dostal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Theo 8.1.2009 9:24

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

Karle to jste šťastný člověk. My je tam máme taky a nejezdili jsme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Martin 8.1.2009 5:05

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

do ceauseskova rumunska kam antikomunista a normalni antinormalizator brezina jezdil od roku 85 taky mohli vsichni temer furt a bez problemu. hlavni problem je ale ten, ze slusni lide tehdy pasy nemeli

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Topýr 8.1.2009 7:02

Slušní lidé

Co to plácáte za nesmysly, pane? Just, Mahler i Březina mi mohou být ukradeni, ale tenhle Váš blábol mě už zvedl poránu ze idle! Co je to za krávovinu, že "slušní lidé tehdy pasy neměli"?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jiří Heincl 8.1.2009 7:34

Re: Slušní lidé

To je opravdu pitomost, že by slušní lidé něměli pasy. Pas mohl dostat prakticky každý. Jen mu fakticky platil do lidodemo států i když v něm bylo napsáno, že platí do všech zemí světa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vašek 8.1.2009 8:34

Re: Slušní lidé

Jo, jo, zapomíná se, tehdy se do pasu platícího do celého světa (až asi na dvě výjimky) musela zapsat tak zvaná výjezdní doložka, která se získal na základě devizového příslibu. Udělení tohoto devizového příslibu podléhalo silné kontrole. Pro toho, kdo dostal příb, bylo udělení výjezdní doložky už jen formalita.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Burma 8.1.2009 8:46

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

Martine, já pas taky neměl, ale v Rumunsku a Bulharsku jsem dvakráte byl. Protože na lidodemo stačila tzv. výjezdní doložka. Takto jem byl i v NDR. Ano, jinam se ale jet nedalo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jojin 8.1.2009 10:04

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

..tak v tom případě nejsem slušný člověk.Nikdy jsem nic neukrad,nikoho neudal a do partaje odmítl vstoupit ale to se zřejmě nepočítá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dvojnulka 8.1.2009 11:13

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

Máte to popletené, pasy byly tehdy  běžné i pro normální lidi, ať slušné či neslušné. Nebylo pro to třeba nějaké zvláštní kádrování, pasy vydávala pasovka. Ovšem, dokážu si představit, že někomu mohli také pas zadržet a možná se musely i v některých situacích odevzdat (jako se při nástupu na vojnu odevzdávali občanky do úschovy někde na SNB...)

Byly zase jiné opičárny - při cestě do zahraniční povinnost odevzdat na vojenské správě vojenskou knížku, abyste ji snad nemohl "vyvézt a nějak zneužít".

Myslím že si pletete "pas" a "povolení k výjezdu" na západ a do tehdy téměř "polokapitalistické" Jugoslávie). Schvalování výjezdu na "západ "  podléhalo tzv. razitkovému kolotoči (schválení vedením na pracovišti, škole atd.,místní komunistickou buňkou, odbory -ROH, svazáckou organizací atd. Dále získáním devizového příslibu. A ve finále o všem rozhodli kontrášové - okresní kontrarozvědka. A i když jste povolení vycestovat - pořád vás ještě mohli vrátit z hranice při pasové/celní kontrole.

Jak zde píšou jiní, pro země jako NDR, BLR, Rumunsko stačila místo pasu jen výjezdní doložka. Do Polska jsme jezdili se sportovním oddílem na pasy někdy do roku 1979, od té doby se tam celá 80. léta volně nemohlo - Polsko bylo již příliš reformní.Do Maďarska se  mohlo volně, ale zase jste nedostal směnit forinty -  jejich směna/limit se zapisoval do pasu, tuším maximálně 3000 forintů (asi 1000 korun). Do SSSR se mohlo jen organizovanou turistikou, totéž na Kubu (cestovky Čedok, CKM...) individuálně to třeba i do té zázračné země SSSR bylo složité - jen zase systémem různých "bumážek". Bylo to hlavně z toho důvodu, že po uzemí SSSR se nedalo pohybovat volně - tedy neorganizovaně bez dohledu.

Na vojně jsme jako řadoví vojáci měli školení od  kontrášů - ti nám říkali - pasy (výjezdy) ve finále schvalujeme my. Na žádost o výjezd na západ (tj. tedy třeba i na jih do Řecka atd) po vojně rovnou zapomeňte - u našeho typu vojska to bylo omezeno na pět let - z důvodu "ochranny vojenského tajemství".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hánulka 8.1.2009 17:54

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

Živě si vzpomínám, jak současný antikomunista, senátor Štětina  vysvětloval,  že mu k opakovaným individuálním výpravám po Sibiři před rokem 1989 stačila občanka. Bez dozoru a jakýchkoli úliteb tamní i zdejší moci. Buď nemluvil pravdu a nebo Vy nemáte dobré informace o cestování po SSSR.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dvounulka 8.1.2009 20:02

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

Štětina je trochu jiný případ. V 80. letech jsem čítával jeho reportáže  - tuším, že o sjíždění horního toku řeky Gangy na nafukovacím raftu "Matylda", o sjíždění Jeniseje atp. Byly to samozřejmě dlouhodobé expedice, zřejmě vždy na několik měsíců. Té story s občankou tedy moc nevěřím, musel to mít nějak alespoň poloprofesionálně zorganizované (Pomohl mu zaměstnavatel? noviny pro které psal - Mladá fronta? Mladý svět? Svazácká cestovka CKM? Svazáci?To nevím, ale pro běžného občana rozhodně nebylo tehdy možné získat na běžnou turistickou cestu více času než cca 3-4 týdny, což byla tehdy doba roční dovolené, snad s výjimkou kdy člověk dal dohromady dovelenou "starou" a "novou" a pokud snad nebyl učitel - ti měli přes léto trochu více volna). Při delším pobytu mimo pracovní proces se běžný člověk, bez údaji o stálém zaměstnání v občance, stával automaticky příživníkem. U štetiny si tedy myslím, že to měl dobře zařízeno jak na české tak sovětské straně.

Známy jsou i starší reportáže Hanzelky+Zikmunda, tyto cestovatelské celebrity se dostaly až k samotnému Brežněvovi. Sami  popisují jak je zprvu požádal o "otevřenou" zprávu o stavu SSSR. Když v ní však byli kritičtí, dostali se nemilost a následovalo cestovatelské utrum. Popisuje, jak téměř nikdy nebyli při cestách v SSSR bez dohledu.

Od známých, kteří se nějak do SSSR dostali individuálně autem,v 80. letech vím, že to byla cesta od jeddnoho čekpointu  (strážního místa) k druhému. U některých strávili dny než je hlídky pustily dále, většinou po úplatku penězy, cigaretami atd. Ale bylo to spíše v evropské části SSSR, o Sibiři nejsem schopen nic říci - jsou to přece jen nejmíň osídlené části světa vůbec. Když už se tam dostanete, tak se asi dokážete civilizaci (čekpointům atd) nějaký čas i vyhnout.

Dostal jsem se  též v r. 89 na hory-Kavkaz, 3 týdny, z vlastní dovolené. Povolení do pasu (bumážku) že do SSSR můžeme individuálně, jsme dostali výměnou za to, že do ČSSR mohli nějací študáci (nikdy jsem je neviděl).   

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dvounulka 8.1.2009 20:35

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

V r. 89 už ale byla v SSSR trochu jiná situace, byla tzv. perestrojka a glasnost a trochu volněji. Pamatuji se, že se večer scházeli na ulicích lidé, srocovali se do skupinek a o něčem politickém debatili a debatili .....v ČSSR té doby jsem něco takového neviděl (bylo to v létě, tedy před listopadem 89).

Letenka stála 2000, tehdy asi měsíční plat. Další náklady už byly pro nás zanedbatelné byť 1 rubl byl 10 Kč. Zásoby jídla na 3 týdny jsme vezli ve vlastních krosnách, v Rusku se už dal  koupit jen chleba, 2 x týdně. A na tržišti jablka, červená řepa a zelí. Vařili jsme z toho něco jako boršč.Obchody byly prázdné, někde však měli rybí konzervy. Čekání na letištích bylo na dny. Tak se stanovalo na louce před letištěm. (Mineralnyje Vody). Turisté, žebrající cikáni, místní obyvatelstvo s kozami, husami, slepicemi, které si brali na vnitrostátní lety. Chodili jsme po horách, žádné horolezectví. Staré autobusy byly levné, dalo se stopovat, nejlépe zdvižením krabičky cigaret. Lišili jsme se oblečením, místní nám radili, abychom měli klid, ať říkáme, že jsme z Pobaltí, Čechy by tam stejně nikdo neznal. Pochopil jsem z toho, že v rámci cestování po SSSR,měli tehdy pobalťané trochu volnější režim. místní obyvatelstvo bylo částečně ruské, částečně muslimské (bylo to v ruské části Kavkazu, tedy žádná Gruzie, Arménie atd., tam byly ostatně v té době nepokoje.

Od té doby jsem podíval do různých koutů světa, ale Kavkaz mi z toho zůstává, přírodou, atmosférou, scenériemi hor, jako z nejzajímavějších míst co jsem kdy viděl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Chosé 8.1.2009 21:16

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

Ale měla v tom šustník i armáda varšavské smlouvy. Skončil jsem službu u PVOS, tedy u raket země-vzduch a byl jsem zcela otráven, že těch 5 let na západ nevyjedu. V r. 1970 jsem měl možnost vyjet se zájezdem do Anglie, tak jsem se žádostí o doložku šel navštívit i vojenskou správu. Vsuvka: po službě u rakeťáků začernili kvůli utajení ve vojenské knížce čísla útvarů, kterými jste prošli. A tak na vojenské správě si úřednice prohlížela moji knížku a ptala se: a nesloužil jste náhodou u PVOS? Já briskně odpověděl, že nikoli, dostal jsem razítko a za dva týdny mě vítaly "křídové břehy doverské" ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dvounulka 8.1.2009 23:11

Re: Ivan Brezina 1989 cesta do Mongolska

Tak to jste se zachoval bystře. K této praktické zkušenosti jsem se nedostal, byť jsem tím pětiletým zákazem byl otráven podobně. Naštěstí pak už hned přišel "samet" a cestování bylo povoleno. Já zase při nástupu na vojnu "zapoměl" odevzdat tu povinně na SNB odevzdávanou občanku. Což se hodilo při oficiálních i neoficiálních opušťácích. U prvního útvaru to neodevzdání ještě nějak evidovali a vyzvali nás několik takových výtečníků abychom to neprodleně napravili. Jenže při převelování z útvaru na útvar už v tom byl jen hokej a nikdo to již nezjišťoval. Během vojny mi ale občanka prošla a musel jsem si ji jít po nástupu do civilu se zpožděním prodloužit.  Měl jsem strach co esenbáci, ale ti zase naštěstí nevěděli, že jsem byl na vojně... 

• reagovat
• nahlásit příspěvek