1.6.2024 | Svátek má Laura


Diskuse k článku

JUSTICE: Posvátné právo na lenost

Není žádným tajemstvím, že v trestním řízení dochází občas k přehmatům. Stát jejich oběti odškodňuje většinou neochotně, ale přece.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Krejčí 24.3.2015 7:00

Demagogie autora

Autor nemá tak úplně pravdu. Je nepochybné, že pokud st. zástupce ignoruje vazební lhůty, patří před kárný soud. Takové případy jsou, i ta kárná řízení. Ročně je provedeno min. několik desítek kárných řízení se soudci a státními zástupci. Skoro každý rok je výsledkem i uložení nejtěžšího kárného trestu-zproštění funkce. Na to, kolik těch činovníků je, to zase není tak málo. Kolik srovnatelných případů (např. okamžitých zrušení prac. poměru) je třeba mezi lékaři, kterých je několik desítek tisíc, nebo mezi učiteli, kterých je ještě víc? Nemluvě o tom, že více případů ke kárnému řízení ani nedospěje, neboť dotyčný zhodnotí reálně situaci a odejde sám (příp. je "vyštípán"-před několika lety např. u OSZ Přerov).

Jiná je situace, kdy dochází řádným procesním postupem k prodlužování vazby a následně třeba ústavní soud konstatuje, že vazba byla nezákonná. Prostě některou skutečnost, kterou státní zástupce a soudy rozhodující o vzetí do vazby a jejím dalším trvání, někdo následně vyhodnotí jinak. To se stává. Od toho soudy jsou. Je toto pak kárné provinění? Navíc jsme v situaci,kdy se na některé jevy tepavé tvoří judikatura (případ 4 poslanců), máme nové kodexy, toto vše zákonitě zakládá nejistotu.

Pokud jde o výplaty odškodnění ze strany státu: Jistě, dělá to ročně několik desítek milionů Kč. Ale je to z 99 % obviněným, kteří byli zproštěni obžaloby. Podíl zproštěných věcí u nás je kolem 6 %. Výrazně méně než třeba ve státech anglosaského práva. Ale problém je v tom, že státní zástupce nemůže stíh. zastavit a musí žalovat i věci, kde má jen pochybnosti o vině obviněného. Třeba v pochybnostech o věrohodnosti svědka, protichůdných svědectví apod. V pochybnostech obžaloby zprostit totiž může jen soud. Ono totiž pokud bychom přijali tezi, že je možno žalovat jen "na jistotu", pak by nebylo třeba soudu, snad jen na vyměření trestu.

Pan Jemelík by si měl vyjasnit základní východiska. Nejen u nás část obžalovaných je obžaloby zproštěna, nejen u nás jsou následně tito odškodněni.