I. Simonek 7.4.2023 3:29

Pane Mroz diky za hezky clanek. Coby maly kluk jsem mel tu cest osobne se setkat s panem Fajtlem kdyz byl po propusteni z vezeni vyexilovan do Citolib. Jeho vypraveni o letovych zazitcich na mne udelalo takovy dojem ze jsem od te doby zatizen na letadla z WW2. Snil jsem o tom proletet se v B-24 Liberatorovi a trvalo 50 let nez se mi sen splnil. To bylo diky navsteve bombarderu B-24 a B-17 Collings Foundation na Aljasce. Letel jsem v B-24 z Juneau do Wrangellu a tesil se ze cestou budu fotografovat Letajici pevnost ktera mela letet za nami. Bohuzel jsme brzy vletli do huste mlhy a B-17 jsem vubec nezahledl. Bylo ztraceno radiove spojeni, krouzili jsme nize a nize nad rozvlnenym morem mezi kopci a horami jihovychodni Aljasky ale rikal jsem si ze i kdyz to do nejakeho kopce napereme tak ze zemru jako stastny clovek. Namisto Wrangellu jsme skoncili v Petersburgu coz bylo stesti v nestesti protoze pristi den jsem mohl prestoupit na B-17 a doletet do Wrangellu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Křivan 6.4.2023 20:01

Čest a sláva jeho památce !

V Hendonu (RAF Museum) byla exposice věnovaná československým pilotům RAF. Byl jsem tam v roce 1971. Moc hezká.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Brunner 6.4.2023 16:26

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Hoblík 6.4.2023 10:05

Ti "elitní hrdinové" už vymřeli?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 6.4.2023 8:58

Budiž Mrožovi děkováno za vzpomínku na velké muže a zapomínané hrdiny této země.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Barvíř 6.4.2023 8:46

. . přečetl jsem a chvíli mlčel. Dost věcí si jako r.52 a letecký modelář pamatuji, jsem čtenář a i od svého otce jsem se leccos dozvěděl.. Ten byl jen totálně nasazen. A o padesátkách mi kolem r. 65 i vyprávěl. To už domovní důvěrnice špatně slyšely.

PS - pěkně napsáno, ale již dlouho jsem nic psaného zde na NP nezaregistroval.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Roldan 6.4.2023 8:42

Sakra. Co se od té doby změnilo, že už se vlastenectví (ne vlastenčení) už nenosí?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Navrátil 6.4.2023 8:30

Děkuji za vzpomínku na hrdiny a vlastence, kteří neváhali nasadit životy v boji proti německému nacismu. Zapomíná se nejen na piloty, ale i další statečné vojáky. V květnu si připomeneme boj výsadkářů v pražském kostele po atentátu na R. Heydricha. Gabčík, Valčík, Kubiš, Opálka, Hrubý, Švarc a Bublík bojovali až do konce a nevzdali se. Jsem zvědav, zda si na ně vzpomenou politici a co o tom napíší mediální Čurdové.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hák 6.4.2023 7:15

Šoumenství a smysl pro humor Oty Hrubého byly pověstné, také jeho skromnost. Byl jsem svědkem, jak na besedě nedaleko jeho rodné Paky byl dotázán, zda "taky něco sestřelil". OH to zamluvil a převedl řeč na vtipné příhody. Nemusel, jeden sestřel (Bf-109) měl jistý a další pravděpodobný.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Vodvářka 6.4.2023 5:48

Děkuji za vzpomínku na skvělé muže naší země

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Dolník 6.4.2023 5:11

Před šedesáti lety jsem četl knihu Vítězové nad smrtí. Osudy Pavla Svobody, který nakonec letěl a havaroval ve stejném letadle jako zmiňovaný Alois Šiška. S nimi se ještě zachránil další letec, myslím, že se jmenoval Štěrba. Z letadla se nedostal Skalický řečený Blondy, ve člunu na moři umřeli velitel letadla nadporučík Mohr (?) a snad druhý pilot Tománek (?). Překvapuje mě sdělení, že jeden z nich zešílel a skočil do vody, Vítězové nad smrtí se o tom nezmiňují. Apropos, kniha byla někdy v roce 1959 běžně k dostání, i když Pavel Svoboda byl už dávno "za kopečky", tedy za kanálem. Za Husáka se sice nepopravovalo, ale tyhle věci si režim hlídal nadmíru pečlivě. Ještě v roce 1970 byl v Brně za výlohou v knihkupectví na Orlí Kunderův Žert, ale ve stejné době se Škvoreckého Hořkej svět sice rozvezl, ale hned na to rychle stahoval z knihkupectví.

• reagovat
• nahlásit příspěvek