P. Andrle 21.1.2015 13:39

Bílá Hora .- to strašné zaklínadlo

Až v roce 2300 budou historikové hodnotit naši dobu, budou se všichni divit, proč jsme neudělali to či ono, když bylo nad jiné jasné, že to bylo třeba. Problém je v tom, že to bude jasné jim a není to jasné našim politikům současným. To je problém naší doby. A zrovna tak nejsme (nebo nechceme) s veškerými souvislostmi pochopit vnitřní i mezinárodní atmosféru doby z počátku 17. století.

V roce 1921 vyšly pod názvem „ Bílá Hora“ knižně upravené Pekařovy statě, které otiskoval v letech 1918-1920 v Národní politice. Všichni, kdož o této době debatujeme, bychom si je měli několikrát znovu přečíst a zamyslet se nad nimi. A uvědomit si, že k minulosti musíme přistupovat vždy s jistou pokorou, a nikoli s vědomím převahy dané tím, že bylo již dobojováno.

Pekař v uvedeném textu říká zcela jednoznačně, že „ Bílá Hora nechtěla vyvrátiti samostatnost českého státu, aniž vědomě zakládati nějaké Rakousko. Bílá Hora byla soubojem mezi dvěma českými králi – žádný z nich nebyl, pravda, Čech - vítězem mohl býti pouze jeden z nich, jen český král“.

Při této příležitosti bych si dovolil připomenout rčení, které svého času použil v nějakém článku pan Doležal, které asi platí i pro dávnou dobu před staletími: Dívejme se tedy – všichni – na naše novodobé národní hrdiny střízlivě a kriticky. Maďarský filosof István Bibó kdysi trefně napsal: „skutečná demokracie a skutečné usmíření mezi těmito národy zavládne teprve tehdy, až poprvé společně pochopí a pojmenují své vlastní, vzájemné zpustnutí.“

• reagovat
• nahlásit příspěvek