26.6.2024 | Svátek má Adriana


Diskuse k článku

HISTORIE: Otázka kredibility

Na zeměkouli se dnes nachází cca dvě stě států, přičemž přesný počet kolísá podle toho, kam si zařadíte Tchaj-wan a některé státečky typu Cookových ostrovů a Niue; velcí nadšenci do toho počtu zahrnou ještě Sealand a Sentinelské ostrovy obývané jakýmisi nezkrotnými domorodci z doby kamenné atd.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
P. Diviš 26.1.2023 9:27

Traduje se, že Francii porazily ukořistěné i nově vyrobené české tanky. Je to nepochybně přehnané, ale svůj podíl to mělo.

P. Diviš 26.1.2023 9:25

A je zajímavé, kolik komentátorů to nechápe.

R. Gramblička 26.1.2023 9:24

Skvěle napsáno

P. Diviš 26.1.2023 9:12

Jen je bohužel jediná dostupná.

P. Diviš 26.1.2023 9:12

Vietnam Kechlibar vysvětluje v článku. Československo a jiné malé státy také.

Minské dohody nedodržoval nikdo, všichni je v daný okamžik považovali za vhodný prostředek, jak udělat ve válce pauzu. I Rusko.

Srbsko by se udrželo celistvé, kdyby nevedlo naprosto šílenou politiku ve svém okolí i v tom Kosovu.

Sliby, že se NATO nerozšíří na východ, jsou ruská pohádka. O tom, jak stále mají velmocenský vliv, který zabrání státům v sousedství zajistit si bezpečnost bez nich, po jistých zkušenostech hlavně před nimi.

Že se Rusko nezměnilo ani pod firmou SSSR, to ano. Stále neví kde má hranice a má tendenci ovládat okolí, aniž by to tomu okolí přinášelo cokoliv prospěšného.

P. Pepax 26.1.2023 9:09

Kredibilita tzv. západu určitě existuje, ale je dost nespolehlivá pro slovanské státy ve střední Evropě.

P. Diviš 26.1.2023 9:05

K té první světové a GB, o kredibilitu jistě šlo, a Anglie a pozdější GB byla dost známa výměnami spojenců, ale Němci se dopustili dvou chyb hlavních, začali budovat loďstvo, které už nebylo jen na obranu, ale začalo soupeřit s britským, což GB zahnalo k tradičním protivníkům, Francii a Rusku. Druhá bylo to napadení Belgie, tak blízko na pobřeží Britové Německo taky nechtěli.

M. Kechlibar 26.1.2023 8:59

To jste uměle oddělil dvě úzce související věci. Británie tu dohodu samozřejmě podepsala právě proto, že ji na té Belgii interesovala neutralita přístavů.

M. Kechlibar 26.1.2023 8:58

Je to lokální pohled, ale z hlediska lokálních obranných aliancí je rozhodující.

Bývalé Československo je bezvýznamné ve východní Asii, ale ne ve střední Evropě. Nepochybujte, že Hitlerovi i Stalinovi se zdejší průmysl velice hodil.

P. Nešvara 26.1.2023 8:45

Úsměvné je, že by Francie ztratila kredibilitu kvůli Mnichovu a nikoli kvůli Vietnamu. To je ryze český pohled, nás Mnichov pálí, protože se nás týká. Ve světě je bývalé Československo stejně bezvýznamná periferie, jako je ten Vietnam, Afghánistán nebo (neexistující) Kurdistán.

Co tak Minské dohody? Ty garantovaly jak Francie, tak i Německo, později prohlásili, že Ukrajinu nebudou k dodržování dohod nutit a nedávno vylezlo z Merkelové, že od počátku byly dohody z Minsku jenom o tom, získat pro Ukrajinskou armádu čas k vyzbrojení a výcviku. To je přímo opak kredibility, to je podvod.

Co třeba sliby Srbsku, že jeho územní integrita zůstane zachována a za nedlouho poté výsměch a doporučení, aby přijal realitu nezávislého Kosova?

Co sliby, že NATO se nerozšíří na Východ?

To je všechno o kredibilitě.

Válčení Angličanů a později Američanů proti Rusku je prostě historická záležitost. Vzpomeňme Krymskou válku v polovině 19tého století. Vzpomeňme intervenční armády v Rusku 1917. Na dekádu bylo nepřátelství přerušeno bojem proti společnému nepříteli, ale od padesátých let jede vše ve starých kolejích. Od Carů přes bolševiky a Stalina po Putina se nezměnilo nic. ;-D

F. Navrátil 26.1.2023 8:41

Velmoci nemají přátele, hájí své sobecké zájmy a na kredibilitu kašlou. Velká Británie nešla do války s Německem kvůli zapomenuté dohodě o neutralitě Belgie, ale kvůli belgickým přístavům, které jsou na dosah břehům ostrovního impéria. Stejně tak USA nenapadly Jugoslávii kvůli ochraně albánské komunity v Kosovu, ale aby toto území ukradly Srbsku a vybudovali tam největší pozemní základnu USA v Evropě.

P. Hák 26.1.2023 7:09

Ještě poznámka - Rusko především nemá spojeneckou smlouvu s Republikou Arcach. Nikdy jej neuznalo.

Natvrdo řečeno, Rusku do existence Republiky Arcach nic není. Do konfrontace s Tureckem kvůli němu nepůjde.

Republika Arcach je každému významnému hráči úplně jedno.

P. Hák 26.1.2023 7:05

K té Arménii: zajímavé je, že válka skončila prakticky okamžitě poté, co Azerové omylem sestřelili ruské letadlo. Dovolím si tvrdit, že kdyby v Arménii nebyla ruská základna, Arménie buď už neexistuje, nebo by aspoň Ázerbajdžán dotáhl válku k naprostému vítězství.

Arménie je ve smyslu článku klasický případ státu, kvůli kterému si nikdo pálit prsty nebude. Malá, chudá, bezvýznamná, odříznutá. Dokonce ani ne kolonie - co tam. Platí pro OBĚ strany.

Obyvatelstvo Arménie bylo jasně prozápadní, jako bylo kdysi u nás obyvatelstvo profrancouzské. Západ pro Arménii nehnul prstem, angažmá se omezilo na dodávky zbraní Ázerbajdžánu, protože peníze. Co to znamená pro kredibilitu Západu v Arménii? A jak to bylo s Gruzií? Stoupla kredibilita Západu?

Ono jde o to, kde má Severní Malíkov své zájmy. Pokud je má, bude si hlídat pěkně ostře, i nějakou tu bombičku rád shodí a námořní pěchotu pošle. Válka, kterou je třeba zmírotvořit, k tomu potřeba není, nepokoje se ve třetím světě vždycky najdou.

Pokud Severní Malíkov ty zájmy v daném místě nemá, zasáhne leda kvůli prestiži ("kredibilitě"), nebo z vnitřních severomalíkovských příčin, ale moc ho to nebere. Na druhou stranu 10 či 20 let vojenského angažmá zas není tak krátká doba, aby se nad tím mávlo rukou. Jasně, není to otázka "vital interests" a penízky zbrojovkám pěkně tečou, ale státní rozpočet to pocítí a rodiny zabitých také.

Ukrajina je samozřejmě případ, kdy se snadno vycouvat nedá, v tom má pan Kechlibar naprostou pravdu. Je to konfrontace na hlavním směru tlaku. Tady je to kdo s koho. Jak pan autor píše - jde o místa, která (cit.) "nesmějí padnout do rukou systémového protivníka".