Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Soudružka Konečná na You tube (Julius Fučík nám ukazuje cestu) to vidí pěkně po soudružsku, po bolševicku. Zaplať pánbůh,že už z politického suterénu.

Je to jako vždycky: Část blouznění a část fakta.

Oficiální nesmysly:

Bohuslav Horák se prý zúčastnil “pochodu smrti“. Nic takového se v Ebrachu nekonalo. 22..04. 1945 osvobodili Ebrach a Aichach Američané. Milada se vrátila do Prahy až 20.05. 1945 a Bohuslav dokonce o dva dny později. Záhadou zůstává, kde tak dlouho byli a proč s návratem otáleli. Vyčkávací taktika? Obavy z prozrazení?

Po válce vydávala Milada své jizvy na těle za následky “nacistického mučení“ (oficální historiografie tuto verzi převzala). Po její popravě 1950, byly jizvy vydávány za následky “komunistického mučení“.

Všechna vzniklá poranění byla ve skutečnosti pozůstatkem těžkého onemocnění spálou z roku 1923. Ona zákeřná nemoc jí málem připravila o život. Celé tělo zachvátila mokvavá vyrážka a to i konečky prstů. Pacientka nakonec přežila, ale jizvy zůstaly.

Poranění na prstech deklarovala Horáková coby “vrážení jehel pod nehty“. Na základě její výpovědi před lidovým soudem za to dostal údajný pachatel, komisař Erich Pfitsch (kriminální asistent v referátu II BM), trest smrti. Oběsili ho v Praze 03.05. 1947.

Jak to bylo ve skutečnosti s “mučením“ Milady Horákové? Archivní prameny nám jednoznačně dokazují: nikdo z nacistů, ani komunistů na ní jaktěživ nesáhl...

Na základě její výpovědi byli po válce popraveni tito nacisté: K.H. Frank (oběšen v Praze

1946), dále dozorci Malé pevnosti v Terezíně: Heinrich Jöckel a Wilhelm Schmidt (oběšeni v Litoměřicích 1946), Hans Lewinski (oběšen v Praze 1947) a Albert Neubauer (oběšen v Praze 1948).

Následkem její přímluvy a výpovědi “o slušném zacházení s vězni“ si zachránili život její nejbližší spolupracovníci a to esesáčtí dozorci: SS-Rottenführer Theodor Hohaus (vedoucí skladu - kompetentní pro výdej potravin a léků), tak jako SS-Scharführer Josef Sternkopf ( vedoucí dílen - kompetentní k používání gastronomických a lékařských zařízení). Byli soudem zproštěni viny osvobozujícími rozsudky.

Údajná “vězeňkyně“ s těmito dvěma esesáky v Terezíně denně úzce spolupracovala a rovněž potřebovala jejich výpovědí o jejím vlastním „charitativním a příkladném chování“ vůči vězňům při rozdělování potravin a léků. Oba jí to ochotně a nezištně potvrzovali.

Facit: Milada Horáková měla neobyčejné nadání zahlazovat své vlastní stopy...

Zdroj: https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=400...

https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=400...

Něco o Miladě Horákové

A jak spolupracovala za okupace Milada Horáková ?

Kadete Bieglere, je-li člověk mučen, není možné, aby nemluvil, neudával. Havel mučen nebyl a také STBákům práskal, i když nikomu nehrozila smrt, jen buzerace...

Odporná postava byl samozřejmě Bedřich Pokorný, zodpovědný za stovky mrtvých brněnského "pochodu smrti" jako i masakru na německých občanech v Ústí nad Labem. A dalších svinstev.

Takových zmetků bylo víc. A žádný z nich nebyl náležité potrestán.

fanatik Ziegler by si měl nejprve ujasnit své priority.

Fučík byl komunista, takže si popravu zasloužil, jak vyplývá z Zieglerova textu. Navíc se libil ženám, takže popravit děvkaře je správné. Ziegler je ošklivej, takže chápu jeho averzi k hezounům.

Fučík byl navíc udavač, což je podle Zieglera odporné. Takže z Zieglerova textu vyplývá, že Fučík byl sice vlasatej, ale padouch.

Jenže Fučík udával své komunistické soudruhy, což by mělo být podle Ziegelra naopak záslužné. Fučík tedy nebyl udavač, protože nahlásil komunistů těm, co se s komunisty nepárali.

Ziegler to má ve svém černobílém vidění světa těžké. Nedávno tady chválil své milované Budějovice, jak socialisticky dotují svou hromadnou dopravu. Přitom socialisty nenávidí. Ale jejich metody vládnutí chválí.

Má v tom, kluk jeden vousatý, guláš.

Fučík byl komunista, takže si popravu zasloužil,. Tahle věta by stačila. Všechno ostatní je zbytečné. Už jen za glorifikaci SSSR si ji zasloužil.

Opatrnosť na prvom mieste, radil by som, pán Ziegler. Také tie ústavy pamäti národa (v Česku niečo ako ústavy pre skúmanie obdobia totality). Presný český názov mi naozaj nenapadá, ale vylámali si zuby na špicľovi ŠtB Cibulkovi (môj osobný názor, aby som sa vyhol obvineniu z tvrdenia).

Práve tak to prebieha s kauzou "fučikiáda" (nebojte, nestraším Japoncami). Nebol to nijaký český Mašín, ktorý siahal "prekliato nízko" a rýchlo po kolte, keď zbadal nacistu, pronemeckého kolaboranta alebo komunistu. Váš Julko zrejme informátor tajnej polície (gestapo) bol, ale ako to už v dejinách chodí, je to sporné, pretože chýba dôkaz, a tým je overený podpis.

Autor Ziegler uvádza svedecké dobrozdania, čo je kus poctivej práce. Aj nacisti popravovali svojich spolupáchateľov ("SS" verzus "SA") a komunisti v bývalom Československu poľovali na svojich bývalých spolugaunerov. Na roky ich zavreli alebo jednoducho zabili. Neviem, či takého Fučíka, Slánského, Reicina, Ernesta Roehma a množstvo iných z tejto sorty mám ľutovať kvôli tomu, že ich bývalí páni dali zlikvidovať.

Máte recht. Nácka nebo komouše nebyla nikdy škoda. Mašínům ale budiž čest a sláva. Na věky.

Pane autore nejste tak trochu neférový? Co byste dělal Vy, mít dvě pistole a na dveře buší gestapo?

Julius Fučík byl prvorepublikový komunista a nadšený obdivovatel poměrů v Sovětském Svazu. S tím nebyl sám, v tu dobu obdivovala SSSR řada intelektuálů a významných spisovatelů – Pro své komunistické názory byl koncem 20tých let několikrát zatčen a vězněn československou policií. Od roku 1936 se podílel na odboji proti Henleinově SdP

Fučík se zajímal o osudy menšin v Československu a také o nich psal. Jedna z nejznámějších je o křižovatce v Dolní Lipové, na které se v listopadu 1931 setkali demonstrující zoufalí dělníci z několika obcí na Frývaldovsku, Tito byli houfně propouštěni. ztráceli práci, obživu a existenci. Jednalo se o převážně německý region ovšam samozřejmě byla proti – ohlášené - demonstraci dělníků vyslána československá policie. Došlo k několika srážkám, policie na jmenované křižovatce (bez upozornění. bez výstrahy) do demonstrantů vystřelila. Střelba trvala 40 vteřin, na místě zůstalo šest mrtvých, mezi nimi jedno dítě, další dva dělníci zemřeli krátce poté v nemocnici a řada raněných, o které se československé velení prachsec nic nepostaralo. Cynismus české policie a jejího velení Fučík zachytil v reportáži.

Jen dík této Fučíkově reportáži se příhoda (ne ojedinělá) dostala až do parlamentu Československa - přes počáteční zapírání a všemožné manipulace českých poslanců a zodpovědných..

Vážně a důrazně doporučuji četbu té reportáže, najdete ji pod Frývaldov 1931 (sds.cz) jak Vám tak i všem spoludiskutujícím. Udělejte si sami obraz o stylu reportáží Julia Fučíka.

A především si pane autore zodpovězte otázku, jak byste se pod nátlakem gestapa zachoval sám. Upřímně. Jen pro sebe.

Tentokrát jste napsala výborný informativní příspěvek, paní Rybnická. Díky za něj.

Zdejší komentáře bránící Fučíka jsou pro mne neuvěřitelné! Kdo to platí?

Je mi jedno co dělal za války, ale jeho lhaní o Stalinově Rusku v meziválečném období je tak očividné, že jsem to již jako dítě pochopil z ukázky jeho tvorby ve školní čítance. Nic jiného jsem od něj nečetl, samozřejmě.

Jenomže to lhaní jeho a podobných intelektuálů způsobilo, že v roce 1948 šlo všechno tak jak to šlo a skoro nikdo neprotestoval.

Trefa do černého !