Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Autor referuje o něčem, co sám nezažil

Ta první republika existovala příliš krátce, aby se mohla dostatečně stabilizovat. Při odtržení Česka od Rakousko- Uherska se nabalily i některé menší národy, jako Slováci a Rusíni, kteří neměli tehdy dostatečně vyvinutou politickou elitu, která by jim umožnila, založit samostatné státy. To Slováci velmi rychle dohnali, zejména díky své církvi. Samostatný stát si proto dokázali zřídit po politické krizi, kterou způsobila Mnichovská dohoda.

Po obsazení "restčechaj" německými socialisty nelze mluvit o samostatném státu, tehdy vymezené hranice nikdy nebyly hranicemi v historickém ani etnickém smyslu. Asi tak, jako dnes Kosovo, žijí tam dvě znepřátelená etnika, jejichž spolužití lze definovat jako hrůzu bez konce. Jednalo se o přechodné zřízení, po vítězné válce bylo naplánováno, rasově méněcenné Čechy vyvézt kamsi na Sibiř a ty ostatní germanizovat. Podle toho také říšský protektor vládl, o republice nelze mluvit. Rés publica je vláda obyvatelstva, jednalo se však o vládu dosazenou ze zahraničí a domácí obyvatelstvo bylo ovládáno Gestápem a diktaturou, která pro zamaskování nasadila české kolaboranty.

Po 1945 se jednalo o částečné obnovení ČSR, na přání "osvoboditelů" byl politický život výrazně omezen, nová diktatura, tentokrát řízená z Ruska, byla v dohledu. K tomu došlo 1948 a tím končí i demokratický parlament. Po únoru vládla jediná strana s několika kolaborantskými "stranami" v národní frontě. Následující "volby" lze označit za divadlo, loutková vláda je nijak ke své legitimaci nepotřebovala.

Český problém spočívá v tom, že se vždy našlo dostatek kolaborantů, s Němci i s Rusy, kteří tak ty nedemokratické režimy teprve umožnili a navenek i legitimovali. Teprve 1968 selhala snaha našich osvoboditelů, dosadit dělnicko- rolnickou vládu. Potom už ztratil iluze i ten poslední optimista.

Naše dnešní problémy jsou pokračováním těch minulých, velká část obyvatelstva není schopna samostatného, nezávislého rozhodování a potřebuje proto autoritativního vůdce.

Re: Autor referuje o něčem, co sám nezažil

Ještě k tomu Slovensku. Za druhé světové války bojovali Slováci na německé straně, proto patřili k poraženým. Slovenské národní povstání bylo křečovitě glorifikováno jako slovenský národní odboj, o tom lze silně pochybovat. Po válce bylo pro Slováky proto výhodné, připojit se k Čechům, kteří na frontě nebojovali a atentátem na Heydricha se jejich odboj stal známým v celém světě. Alespoň v tehdejším vědomí světa byli Češi na straně vítězů, takže Slováci měli kam se zachránit. Svůj stát obnovili až po skončení totality, je to logický vývoj. Zakarpatskou Rus si za osvobození ČSR vzal Stalin, velkoryse však umožnil Cikánům a jiným jemu nelibým obyvatelům přestěhování do ČSR.

Tak mne napadá,

proč porád spojujete a srovnáváte vývoj hornouherského slovanského kmene s kmenem západních Slovanů v České kotlině. Mně je naprosto putna, čo Slováci robijou. Ať si co si. Protože si pamatuji. Např heslo Česi domov pesi. Svině se nestane vílou.

Velmi zajímavé a podnětné srovnání!

Jedním z nejlepších lidí ve vládě po Mnichovu i potom byl baťovský ředitel dr. Dominik Čipera.

Fierlinger, Benešův soused z Ústí - jedna z nejvíce neblahých postav té doby.

Při bližším pohledu nicméně srovnání postavení vlády Česko-Slovenska a Košické či další vlády zcela neobstojí. No, jako každé srovnání, že.

Re: Velmi zajímavé a podnětné srovnání!

A co Hugo Vavrečka ze Zlína, znalče?

Obe obdobi

jsou velmi dobre popsana v knize  Zamlcene dejiny autorem T.Krystlikem.

Ale pozor, neni to cteni pro cs. nacionalisty!

Tak už to v Čechách chodí.

Zajisté,že třetí republika od té druhé a Protektorátu jsou brané naprosto odlišně.Za třetí republiky jsme se přece všech svinstvev dopuštěli  my a to s převelkým nadšením a není to na koho svést i když se o to někteří snaží.Proto se na to musíme dívat odlišně,že ano.

Zajímavé srovnání.

Totalitní Druhá republika ovšem přišla po letech (i když neideální) demokracie, Třetí, lidově-demokratická, po hrůzách fašizmu. Politikové obou sázeli na přízeň totalitních velmocí. Chybně. Zažil jsem obě. Ta poválečná se nám zdála nesrovnatelně lepší. Ale, jak píšu: možná to byl jen optický klam.

poznámka

Vážený autore, rozdíl mezi fašismem a komunismem je jen v tom, že fašismus garantoval do trochu větší míry soukromé vlastnictví než komunizmus. Ve vztahu k prostému občanovi byly oba systémy velmi podobné, naprosté pohrdání jednotlivcem, vše ve prospěch celku. Oba systémy se trochu liší v pojetí role státu, jinak jsou skoro totožné.

Ve své stati jste opomenul popsat odsun němců za tzv. třetí republiky.

Re: poznámka

Na fasizmu italskem i nemeckem by neby nic tak spatneho, kdyby nezahrnoval take agresivni plany a zabyval se jen jevistem narodnim. Byl to ucinny system v podminkach velke hospodarske krize 30 let ! Hospodarstvi bylo planovane zrovna tak jako komunisticke. Velke firmy nejenom ze nemohli vyrabet co by se jim libilo, ale byla jim odmerena i mira zisku. Take o mzdach se rozhodovalo na ministerstvech.  Tak jako v Americe ukoncil krizi Rooseveltuv New Deal, tak v Evrope to byl fasizmus! V obou pripadech to byla ekonomicka diktatura. Volny trh si s krizi rady nevedel !!

rozdíl v tom trošičku byl......

1.za první republiky jsme žili v klidu a míru,vlastnili majetek budovaný od poloviny 19.stol poctivou prací tří generací........2.během války jsme o všechno přišli a nemohli za to ani tak němci jako závistiví a majetkuchtiví čeští spoluobčané kteří udali dva členy naší rodiny,která tímto byla rozvrácena a přišla kromě jednoho domu o všechny nemovitosti....3.během poválečného období část přeživších členů rodiny podpořila ksč,protože ta jediná vykonala historickou spravedlnost,když dva udavačské lumpy zavřela na doživotí(propuštěni  v 75) a nám nakradený majetek všem  znárodnilabudiž čest ksč

Re: rozdíl v tom trošičku byl......

Ona ta KSČ zavírala až po osmačtyřicátém, před tím zavírali soudci, byť poněkud předpojatí.

Autor napsal o 50-tých . . .

 . . . Koneckonců, komunistické běsnění nebylo primárně namířeno proti žádné podřadné rase nebo národnosti, ale jen proti boháčům, továrníkům, kulakům, keťasům - prostě těm, kteří si beztak zasloužili šlápnout na pytlík. Jediné, co jsme ochotni uznat, je, že při tomto v zásadě správném zúčtování občas uletěla nějaká ta tříska.

Když JUDr Miladu Horákovou odsoudili k smrti, v soudní síni super-komunistka JUDr Brožová-Polednová prohlásila . . "Nezlomte jí na šibenici vaz, uduste tu čubku a ostatní odsouzené jakbysmet!"  . . . .

A co na to ropucha Brožová-Polednová dnes?  . . "Vy dnes opěvujete 1. Republiku, ale já jsem tehdy bojovala za to, aby se nejistota, nezaměstnanost a nebyly rozdíly mezi boháčí a chudáky . . . 1929 burza v USA krachla a nastala celosvětová ekonomická krize, a to se promítlo i v ČSR 1. Republice . . a jaká nastal v Německu super-inflace a bída vime . . . a to se hodilo komoušům v té 3. a 4. Republice . . . a taím se hájí a ropucha Brožová-Polednová . . . ta měla hned  mazat k soudu v 1989 a ne čekat 15+ let . . . měli jí pověsit na šibenici, aby se tam chvíli dusila, než jí uříznou. 

Je však otázkou, zda tato slova nebyla jen prostým konstatováním reality

možná by stačilo si přečíst Feierabenda a bylo by po otázkách.