Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Kávu si osladím o trochu víc - a jinak nic. Pustím svůj žal zadními vrátky.

Nechte rodinu velkého českého umělce v klidu truchlit. Mají na to nárok.

Nepleťte do toho Babišovu potřebu se zviditelnit.

Karel Gott v době českého reálného socialismus prožil svůj reálný život.

Tohle je taková ožehavá záležitost. A ten článek se snaží být výjimečně neutrální a smířlivý. (Mimochodem také se ošívám nad slovem "nejkonsensuálnější".) Jenže... když to někomu nedá a zamýšlí se, tak... dá se to všechno bez námitek přijmout? Napadá mě jedna objektivní (?) námitka: je ta tolik vyzdvihovaná profesionalita (nade vše, nad jakoukoliv morálku) tak definitivně vše řešící? Říká se tím, že všichni ti umělci, kteří nebyli ochotni s režimem spolupracovat (nebo co to ten Gott tedy dělal) a museli třeba i emigrovat, nebyli profesionálové?! Když se to domyslí, tak autor říká: jiní, kteří nebyli tak důsledně "apolitičtí", byli neprofesionální břídilové, které "napadlo kázat morálku a kritizovat režim" (což tedy Gotta nikdy nenapadlo). Ti ovšem měli problémy, byli zakazováni, případně nuceni k emigraci. (Gotta naopak Husák prakticky přemluvil, aby se z náznaku emigrace vrátil, že mu vše odpustí.) Osobně a konkrétně je podle mě velikánem české hudby, na rozdíl od hlasitě zpívajícího Gotta, Vladimír Mišík. Ale bylo by jistě možno jmenovat řadu dalších.

U profesionality versus morálky jde o to, že se nevylučují, není jedno nad druhým a obojí kombinuje dva směry - dovnitř a ven. Morálka dovnitř znamená, že vlastní činy konzultujete se svědomím a/nebo nějakým přijatým kodexem. Morálka ven znamená, že o morálce mluvíte, popisujete jí, vysvětlujete a/nebo snažíte se ovlivnit společenské události v souladu s nějakou morálkou. U obou je důležité i ono a/nebo a všechny varianty tak mají nespočet různých projevů, z nichž některé bychom označili jako nemravné a jiné jako mravné.

Profesionalita asi zhruba znamená, že dodržíte podepsanou smlouvu bez ohledu na jiné tlaky. Těmi může být svědomí (ale většinou je to právě svědomí, které na vás tlačí, abyste dodržel smlouvu), nebo nějaká vnější očekávání okolí, případně nějaký ideál, nebo touha nějak ovlivňovat společenské dění.

To, že potlačíte nějaké osobní postoje či pocity na škále "líbí/nelíbí" a dodržíte smlouvu, je nepochybně pro druhé působivé a činí vás to důvěryhodnými. Vysloveně ji očekáváme o lékařů (hyppokratova přísaha), řešíme jí i u diskriminace v obchodě (nemůžete odmítnout veřejně nabízenou službu druhým na základě rasy, pohlaví, náboženství, sexuální orientace......).

Ale má to svá ale, protože jsou jedinci mimo tu smlouvu, kteří zpochybní, zda jste vůbec měl na onu smlouvu přistupovat. Tam pak vstupuje třetí element - poslání. Ano, někteří se narodí s pocitem, že je jejich posláním dělat určitou činnost. Je pro ně nade vším a snaží se jí dělat v tom prostředí, do kterého se narodili, resp. do kterého se dostanou. A zejména jde-li o činnost v principu neideologickou (třeba hraní na klavír), těžko pochopí výtku, že nemají hrát třeba nacistickým pohlavárům. Já to neodsuzuji (přesněji chápu to), ale ani z nich nebudu dělat mravní vzor. Je to mezi nimi a jejich svědomím.

Už tomu prestávam rozumieť - zomrel politik, alebo výnimočný spevák a človek? Koho značná časť diskutérov, ale aj českých "osobností" posudzuje? Za politiku posudzujte Havla, za muziku Gotta... Už je to smiešne.

To obviňování z toho, co prý dělal před čtyřiceti lety dost připomíná kampaň Me Too.

Karel Gott byl profesionál, který vystupoval v naší zemi po celé generace, ty si ho také oblíbily a vážily, protože dosáhl pěvecké a lidské úrovně, která nemá v naší zemi pamětníka a také následník není nikde vidět na obzoru. To se stává v historii velmi zřídka a měli bychom býti vděčni osudu, že jsme měli možnost býti toho přímými účastníky.

Mimo toto Karel Gott si také dovolil to, že minulý režim nepovažoval za tak špatný, jak se nám část naší společnosti dnes neustále snaží vnucovat. A tím se také vysvětluje jeho chování před r. 89. To není nic zlého za co by měl být odsuzován některými dnešními nýmandy.

Režim byl horší, než si (nám) Gott připouštěl. Ale s dnešními nýmandy máte naprostou pravdu.

Možná je to ten samý případ, jako když vězňové koncentračních táborů neradi vyprávěli o svých zážitcích: vaše konání stojí na tak moc odlišných základech, že to svobodný člověk nepochopí. Člověk zvykne i na šibenici.

Nevím. Dávám k úvaze.

Když uvádíte Jágra jako nejznámějšího Čecha v zahraničí, tak se to týká severní Ameriky a Ruska. V Evropě byl ve své době určitě daleko známější fotbalista Nedvěd, který byl registrován i v jižní Americe, protože je to fotbalové prostředí. A takové řeči, že Gotta znal celý svět, to jsou jen pohádky jeho fanoušků.

Máte pravdu, pane Skovajso. Je to blbé slovo, tak jako skoro vždycky, když cizí výraz zkroutíme českým skloňováním nebo, jako zde, stupňováním. Latinské slovo consensus, počeštile psáno "konsenzus", znamená souhlas, shodu názorů. V češtině by tedy autor musel namáhat hlavu a prsty, aby napsal o Jágrovi, že byl osobností, na níž měla největší část společnosti shodný názor - a o tom by i čtenář přemýšlel, zatímco nad tou latinskočeskou zkrouceninou si průměrný občan nejspíš jen řekne "hm" a po významu ani nepátrá. Podle mého názoru se nad tím slovem pozastaví nejspíše ten, který, jako třeba já, Jágra "moc nemusí". Ani Gotta.

Perfektně vystiženo. ... Pardon!! Dokonale vystiženo. To je moje zásadní námitka proti nadužívání cizích slov - že si pod tím každý představí něco malinko jiného, popřípadě něco neurčitého. (Mimochodem, někdy v době renesance jakýsi biskup ve Velké Británii plamenně protestoval proti nahrazování anglických slov cizími přesně z těchto důvodů - to byla doba druhé vlny zavlékání francouzštiny do angličtiny.)

Ano, profesionál, který neváhal a podepsal Antichartu. Patrně si spočítal, že to prospěje jeho zpěvnému byznisu. A všichni režimní potentáti se byli schopni z něho potentovat, jen když MISTR bude pět v jejich rytmu a tónu. Nezbývá než popřát klid jeho hříšné duši. Requiescat in pace, maestro!

Ale no tak. 99 procent Čechoslováků chodilo dobrovolně ještě koncem osmdesátých let do průvodů a při odmítnutí by jim hrozily daleko menší potíže než exponovaným lidem (kteří něco uměli a dokázali) v letech sedmdesátých. Bolševik si je bral cíleně jako rukojmí, protože to jinak neuměl a potřeboval nějak legitimovat svůj režim mimo jiné i díky populárním osobnostem. Gotta neposlouchám stejně jako celý střední proud, nicméně ho považuji za profesionála, který disciplínu, kterou se živil, zvládl na výtečnou. I ten jeho sklon ke konspiračním teoriím bych mu odpustil.

Ano , souhlasím. Ale narazil jsem při čtení ...ano doslova narazil.. do slova: nejkonsenzuálnější..... Prosím, češtináři, nemáme pro tohle jiné slovo? Díky.