18.5.2024 | Svátek má Nataša


Diskuse k článku

FEJETON: Sedmdesát tisíc

Minulý týden jsem s kolegou a přítelem Rudolfem Křesťanem vyhlašoval vítěze literární soutěže Příběhy z cukru. Název soutěže napovídá cosi, jak bych tak řekl, neliterárního až pokleslého. Práce vítězné i nevítězné, a bylo jich přes osmdesát, by se však do žádné růžové knihovny nehodily.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
V. Koreis 12.12.2012 7:19

Sám cukrovku mám, naštěstí je to ta druhého typu

Díky Ondřeji za tenhle článek!

Sám cukrovku mám, naštěstí je to ta druhého typu a byla včas podchycená – ten čas nastal, když mě před 5 lety odvezli do nemocnice s menším infarktem. Od té doby si musím dávat pozor na to, co jím, hlavně žádné slazení cukrem. Beru si dvakrát denně prášky a zatím a to musím zaklepat na dřevo, inzulín ještě nepotřebuji.

Myslím si, že největší problém je v tom, jak se rozšířilo užívání cukru v celé moderní společnosti. Tohle za stoleté války nebývalo, mám-li užít slov V&W. Děti od malička pijí soft drinky, které jsou přecpané cukrem, kam tohle ještě povede později v jejich životech, na to ani nechci myslet.

Existují také různé produkty, na nichž se tvrdí, že mají snížený tuk, to asi proto, aby se dál netloustlo. Jenže, aby třeba takový jogurt s podstatně sníženým obsahem tuku aspoň trochu chutnal a lidi to kupovali, dávají do toho cukr! Začarovaný kruh...

Je to něco, co by se mělo začít řešit od základu. A rychle.

P. Boublíková 12.12.2012 5:48

S dovolením bych to trošku upřesnila

za pana profeora Kvapila, jehož velkým hříchem je, že strká všechny diabetiky do jednoho pytle.

Oněch 70.000 lidí v ČR, kteří by do týdne bez inzulínu zemřeli, jsou diabetici prvního typu, které postihla tzv. autoimunitní cukrovka. To znamená, že jejich imunitní systém omylem zlikvidoval (doslova amputoval) beta-buňky pankreatu, které syntetizují inzulín.

Inzulínem se kromě nich léčí ještě asi dalších 300.000 pacientů s diabetem převážně druhého typu. Ti mohou bez inzulínu dodaného zvenčí fungovat podstatně delší dobu - u "dvojkařů" jde o to, že produkují ještě vlastní inzulín, ale jejich inzulínové receptory ve tkáních nefungují tak, jak by měly. (Laicky si to lze představit tak, že jsou zarostlé sádlem - ale nechci nikomu křivdit, existuje i pár štíhlých dvojkařů :-) ) Jestlipak někdo uhodne, proč se diabetu druhého typu říká diabetes druhého typu? :-)

Historku o oslepnutí se pokusím vyhledat... Přidám také jeden menší horor: moje dcera upadla do dva dny trvajícího bezvědomí po konzumaci většího množství buchtiček s krémem (tak se přišlo na to, že onemocněla cukrovkou prvního typu).

Jinak já jsem spoustu těch příběhů na www Rok1 četla, v některých se vidím jak v zrcadle a nedělá mně to vůbec dobře. Jsem ale velice ráda, že se o nemoc zajímají i lidé, kteří s ní nemají nic společného, jako pan Neff.

P. Boublíková 12.12.2012 5:59

Re: S dovolením bych to trošku upřesnila

No ale teď koukám, že příběh náhlého oslepnutí diabetičky na stránkách Rok1 nenajdu. Pane Neffe, dá se někde najít? Zajímá mě z osobních důvodů (viz výše) enormně. Vím toho o DM1 a přidružených komplikacích opravdu hodně, ale o něčem podobném jsem zatím neslyšela! Diabetická retinopatie postupuje pomalu... Jestli se ozvete, předem moc díky!

P.S. Ještě jsem si vzpomněla na jednu snad trochu optimistickou zajímavost v souvislosti s nutností permanentního přísunu inzulínu pro diabetiky prvního typu - ani za 2. sv. války prý na území Protektorátu nikdo nezemřel proto, že by mu chyběl inzulín, dodávky byly i tehdy zajištěny. (Jiná věc je, že diabetici umírali brzy po uvěznění v koncentračních táborech - tam jim inzulín opravdu nikdo nedával - a také za běžných okolností kvůli tehdejšímu nedokonalému způsobu léčení; teď jsme někde úplně jinde, což by bylo povídání na celý den).

P. Boublíková 12.12.2012 10:50

Re: S dovolením bych to trošku upřesnila

Tak už jsem to přece jen našla. Oslepnutí po těžké hypoglykémii. No, člověk se furt učí a dozvídá další a další věci (v tomto případě ne moc povzbudivé), i když si myslí, že ví všechno. Mockrát děkuju, i když jsem se trochu dost rozklepala.

L. Huková 12.12.2012 20:49

Re: S dovolením bych to trošku upřesnila

Dobrý den,

povídka je zařazena do souboru Příběhy z cukru, ale pod názvem Absolutní tma. Ke stažení je na stránkách rok1.cz :-)