4.5.2024 | Svátek má Květoslav


Diskuse k článku

FEJETON: Freundschaft

Freundschaft znamená německy přátelství a já jsem si na to slovo vzpomněl, když jsme s manželkou šli po stopách mého mládí a ty stopy nás zavály až do rumburského výběžku a z něj podél hranice až k hraničnímu přechodu.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
I. Novák 18.12.2016 14:03

Ty dráty na hranici

byly ještě v r. 1959 kdy byl autor fejetonu se školní třídou v Ostrově u Tisé sázet stromečky. Ale za patnáct let později se při troše pozornosti dala státní hranice poznat jen podle zarostlých zrezivělých cedulí. Postarší příslušník SNB osamoceně "střežící" asi desetikilometrový úsek pak měl za úkol vracet zbloudilé cizince a odkazovat je na hraniční přechod. Totéž jeho kolega z druhé strany hranice.

Frončaft ovšem kvetl, protože tu i tam existovalo nedostatkové zboží, na každé straně jiné, potřebné oběma stranám. Pro znalce poměrů vyrovnání sortimentu nebýval problémem. Ostatně celníci byli také jenom lidé.

Když veselou příhodu, tedy tu z návštěvy přátel, co dávala k lepšímu moje někdejší kolegyně bydlící v městečku kterým prochází hranice. Ač bydleli jen několik set metrů od sebe, ovšem každý na jiné straně, k jejich legální návštěvě bylo nutno absolvovat asi 50 km jízdu přes jedinou celnici v okolí. Jenže při společném výletu začalo pršet a tak si dáma skočila domů do Čech pro deštník. Po rozloučení následovalo opět 50 km pro razítko že cizinu opustili.

T. Krystlík 17.12.2016 23:59

Stando, vždyť je to protiněmecký blábol!

Zapomněls také čtenářům vysvětlit, proč ses tam exhiboval. Takto podané je to deus ex machina.

S. Moc 18.12.2016 9:08

Re: Stando, vždyť je to protiněmecký blábol!

Ty už jseš tak protičeskej, že považuješ i docela legrační příhodu za českou provokaci proti Němcům...

T. Krystlík 18.12.2016 9:34

Re: Stando, vždyť je to protiněmecký blábol!

Na výrocích v textu se pozná Tvoje tvrdá komunistická výchova a Ty si to neuvědomuješ: "Už dávno neměli kožené kraťasy a bílé podkolenky, ba ani ty německé klobouky se štětkou, ale stejně jsem hned poznal, že to jsou Němci... A tloukli se rukama do stehen, jak mají Germáni ve zvyku, když tancují nebo jim přijde k smíchu neštěstí druhého... ,Himmelherrgott tschechishe Schweinehund ́”. (Nedalo by se to napsat bez chyb?) Bílé podkolenky nosili jen pořadatelé různých shromáždění, aby se odlišili od diváků podobně, jako číšníci mají smokingovou košili s černými knoflíčky. Tlučení se do stehen při něčem komickém jsem za tři desetiletí v Německu neviděl - to je český předsudek.

Protože poválečná KSČ trpěla nacionálně socialistickou úchylkou, tedy i Tví rodiče, jsi eo ipso český nacionální socialista. Proč by měl onen Němec Tebe, trpícího naháče, nazvat českým psem? To jsi opravdu takový němcožrout?

P. Harabaska 18.12.2016 13:50

Re: Stando, vždyť je to protiněmecký blábol!

Jen maličká poznámka k větě v závorce (Nedalo by se to napsat bez chyb?). Patrně ne. Kdykoli jsem v Karlových Varech nebo v Mariánských Lázních a dívám se na nápisy lákající německy mluvící osoby ke koupi či konzumaci, kladu si otázku, zda všechny ty pravopisné a někdy i gramatické chyby v německy psaných sděleních jsou dokladem špatné znalosti němčiny nebo zlomyslnou provokací vůči Němcům v místech, která byla ještě před 71 lety jazykově navýsost německá. I když v některých případech se asi mýlím, protože Vietnamcům prodávajícím v cukrárně nebo Arabům v obchodu s klenoty otázka jazyka tehdy tam dominujícího patrně vůbec nic neříká.

S. Moc 18.12.2016 23:15

Re: Stando, vždyť je to protiněmecký blábol!

Takhle by to Tomáši nesusumíroval ani nejlepší kádrovák. Jak ty vše víš, prokoukneš ba i o mou rodinu se otřeš a to je neznáš... jseš zkrátka hulvatio intelektuale...

T. Řehořek 19.12.2016 2:17

Re: Stando, vždyť je to protiněmecký blábol!

Pane Moci, prosím nenechte se vtáhnout do spirály vzájemného urážení, které je na českých diskuzích pod články, žel, populární. Před nějakou dobou se mi podařilo Vás nepřímo oslovit s tím, že mi Vaše články chybí, a byl jsem moc rád, když jsem zjistil, že se to neminulo účinkem (a taky že Vaše páteční příspěvky vždy čtu!) Budu rád, když budete psát nadále, a nebudete si zvedat tlak v diskuzích (sám jste psal, jak to dopadá...) Přeji Vám pěkné Vánoce do Austrálie!

J. Řezák 17.12.2016 12:12

Freundschaft ...

... je to nejpokrytečtější slovo, které znám. A ještě drúúúžba. Chce se mi zvracet, velebnosti.

S. Kalužík 17.12.2016 12:02

No, tentokrát nic Moc :)

S. Rehulka 17.12.2016 12:33

Re: No, tentokrát nic Moc :)

Kalužíku, jděte tam, víte kam !

J. Lepka 17.12.2016 10:50

Moc hezký Freunschaft.

Patrně ale ještě hezčí zažil můj děda, tuším v roce 1923. Jakožto R-U adept v oboru řeznictví byl vyslán do Sudet, do německé vesnice do učení. Ta pak uvízla nejen v Německu, ale hlavně v té děsivé německé inflaci a jmenovaného roku děda, už jako ajznboňák měl čekat na vracející se vlak tam někde u hranic na ubytovně. A protože měl zrovna narozeniny a ves jeho mládí byla jen přes kopec, rozhodl se navštívit kamarády z mládí. Akce to prý byla úžasná, hospoda hučela jak včelí úl až do rána bílého, když přišlo na to podstatné - platit. Děda se rozhodl být za granda a zatáhl celou útratu, ta prý šla do miliard. A teď ta třešinka na dortu - koruna byla proti marce neuvěřitelně silná a po přepočtu činila útrata 4,70 Kč. S gestem věnoval hostinské pětikorunu a měl co dělat jí prchnout, chtěla si ho totiž nechat.

Otec tu historku pak vždy komentoval : Ještě, že tak, jinak jsem padl u Stalingradu.

P. Harabaska 18.12.2016 14:04

Re: Moc hezký Freunschaft.

Snad ještě komičtější historku mi kdysi vyprávěl jeden hodně starý pán, který za první republiky narukoval jako voják do Reichenbergu, tedy Liberce. Moc německy tehdy neuměl, ale přesto, aby si dal něco sladkého k monotónní vojenské stravě, zašel do krámu kde růžolící dívce za pultem sdělil své přání svojí českou němčinou, že by chtěl fíky: foneticky - Ich méchte fíken. Dívka se začervenala, poté, co přání opakoval, ještě víc, utekla a přišla její matka. Té svoje přání také přednesl, ale ani ona mu nechtěla vyhovět, takže se dostavil otec rodiny a s vojákem si vysvětlili, že -ei- se čte -aj- a -ie- se čte -í- a že slovo ficken se ve slušné společnosti nahlas neříká. A ten pán si tu německou dívku nakonec vzal a byli spolu šťastni až do vysokého stáří.