Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

"Od mládí, kdy jsem ..."

"Od mládí, kdy jsem si to ještě ani přesně neuvědomoval, patřil jsem k věrným vyznavačům jednoho z nejkrásnějších mýtů na světě. Věřil jsem v milostný mýtus ženy. Dnes už je k pohledání. Ženy odhodily neviditelnou svatozář. Škoda! Není na světě nic krásnějšího než nahá květina a nahá žena. Vím, ty krásy jsou známé, ale přece jsou vždy znovu pro nás tajemné u chceme je znovu a znovu objevovat. Nechtěl bych si věru pochvalovat staré časy. Jistě byly také mizerné a nestály za nic, ale přece jen se musím ptát, kam se dnes u většiny mužů poděl milostný ostych, kam se poděla troška té rytířské úcty k ženám. Ve hře lásky byly to půvabné obřady, které ji prodlužovaly a obohacovaly zároveň. Nejsem na mou věru žádný moralista, ale zdá se mi, že valná část žen jimi také pohrdla a je odmrštila."

Tolik Jaroslav Seifert někdy začátkem 70.let. Nemáme v úmyslu popisovat to, co každý vidí kolem sebe. Jen snad tolik, že na rozdíl od idealistů minulosti máme možnost na fotografiích a filmech srovnávat výrazy dívčích a ženských obličejů dříve a dnes. Ještě donedávna, a bylo to tak po dlouhá desetiletí, měly v očích úsměv a radost, dnes jakýsi drsný škleb. Kdo z nás je větší osobnost, kdo převálcuje ostatní? Není příjemné jet s dnešními dívkami v autobuse a muset je poslouchat. Důvody té rychlé změny nejsou přirozené, ale dosti toho.

Rozhlédněme se po širším okolí, a začněme třeba hned u českých Vietnamek. Vidíme některé vnímavé, citlivé, jemné, něžné, jistě vychované ještě ve vietnamské tradici a vidíme jiné, zasažené českým prostředím a školou, figury namyšlené a arogantní, zastiňující ve své vulgární polohysterii mnohé své české družky. Ale odhlédněme od českého úhoru a jděme tam, kam nás přenese televise v různých cestopisech nebo youtube. Třeba íránské polozahalené dívky, při pohledu na něž poroztaje srdce nejen Íránce. Snáze tak pochopíme více ze starých cestopisů nebo jak to asi bylo se Šahrazád.

dokončení

Indky, Číňanky, Japonky, i leckteré Indiánky z Jižní Ameriky. Ano, také Japonky, jakoby nezatížené vší tou postmoderní nepřirozeností a přemrštěností. Sebeúcta a sebevědomí toho, kdo dobývá úsměvem a pohlazením. Vnitřní úsměv, zrak obrácený dovnitř - pohled na takovou probouzí vlídnost a náklonnost a diváka napadá, že svět na tom snad není ještě tak zle.

Svět ne, ale co my, co Evropa? Evropští muslimové přinášejí a nastavují zde normu. Ve srovnání s jejich dívkami a ženami obstojí málokterá současná Evropanka. Těžko odlišit pohrdání jedněch a snahu druhých o to, abychom se vzpamatovali, i v jejich zájmu. Ale ani masy znásilněných Evropanek nevyprovokují jejich muže k obraně, ti jen ještě víc skloní hlavu. A co nejhůř, bílý Evropan(ka), zkažený a méněcenný podle všech vyšších nauk, jim brání žít podle Řádu a vnucuje jim své způsoby, způsoby protivící se a bořící vše, co dali člověku bohové a co se stalo jeho přirozeností. Jak stojí v Písmech, takovému nemůže být požehnáno a hle - Evropané začali rychle vymírat. Pravá víra vítězí. Ale je zde i jakási dějinná setrvačnost a takříkajíc mimolidské či spíše nadlidské zájmy a tak to pro ty Evropany snad zase tak zle nedopadne. Výstřelky blahobytu rychle zmizí s jeho zánikem a starost o to jak se dnes najíst vyčistí Evropanovi myšlení. Tedy tomu schopnému se o sebe postarat, a jiní nezbydou.

Šel jsem před pár týdny kolem poledne jednou tichou pražskou ulicí a proti mně tři dívky kolem dvaceti, přes celou šířku chodníku, něco si povídaly. Už z dálky mě zasáhlo něco vážného a positivního, tedy postaru poznal jsem, že jsou dobré. Nevnímaly mne a já vzal kurs ke zdi a trochu bokem. Stařec nechce urazit svojí existencí. Jaroslav Seifert by následujících pár chvil jistě popsal líp. Možná by to bylo na delší vzpomínku, třeba do "Oblohy plné havranů". A i když ne, ta vzpomínka by ho hřála dlouho, jistě velmi dlouho.

Slavme ženy a ženskost,

dokud to někdo nezakáže jako diskriminační k nějakým menšinám. Slavme, příště to již může být ilegální.

Moje kamarádka říkala:

Já jsem pro rovnoprávnost žen, tedy feministka, ale vocaď pocaď: když mi někdo nedá přednost ve dveřch, kopnu ho do šimpánu!

Re: Moje kamarádka říkala:

A tak to sufražetky mají: feminismus vocaď pocaď, dokud je to výhodné.

Hezký popis té hezké ženskosti - snad ji bojovné genderistky

Hezký popis té hezké ženskosti - snad ji bojovné genderistky-feministky zcela nezničí..