29.9.2022 | Svátek má Michal


Diskuse k článku

FEJETON: Co je Mephisto?

Každého asi napadne Goethův Faust a jeho ďábel Mephisto. Myslím si však, že už dobrá polovina čtenářů nebude vědět, co to byly inkoustové tužky. Vynálezem kuličkových propisek se tzv. inkoustové tužky přestaly používat a dnes už to jsou jen na dně starých šuplíků, hodně vzadu zakutálené zbytky tužek, které doposud unikly vyhození.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Kraus 30.11.2015 14:09

O inkoustovkách

bylo známo, že nepatří dětem do ruky a děti, co si pamatuju, je ani moc nechtěly – tuhy v nich byly tvrdé, málo psaly a když se naslinily, čára byla nestejná a ošklivá. Kromě toho obyčejné tužky voněly, pastelky taky, trochu jinak a jak která, inkoustovky ale smrděly. Krátkému vajglu tužky, jak uvádí pan Volarik, se říkalo špaček a k dokonalému vypotřebení takového špačku byly vynalezeny násadky (držáky) na tužku. Něco jako dlouhá dřevěná špička na cigarety, ale dutý válec byl dole v délce asi 3cm naříznutý, aby pružil a svíral špačka do něj strčeného. Přes to naříznutí a špačka pak navlečena konusovitá objímka k dokonalému stisku. Provedení bylo všelijaké, od lidového až po luxusní s rytými a malovanými ornamenty a objímkou umělecky vyvedenou. Dostal jsem takových násadek několik od kolegy, který šel do pense. V době předautocadové, kdy se vypisoval materiál z výkresů za pomoci barevného fajfkování, jsem jimi udivoval kolegy i návštěvníky. K takovému vybavení pochopitelně patřilo i ořezávátko Škoda Plzeň, litinová věc podobná soustruhu, upevněná na dřevěné základní desce. To jsem vytahoval vždy, když přišla nějaké ne příliš přezrálá návštěvnice. Hovor pak zpravidla začala ona.

V roce tuším 1958 přivezl otec z brněnského veletrhu pisátko, které tam nějaká firma rozdávala pod názvem „věčná tužka“. Bylo asi poloviční délky než současná propisovačka, pěkně zelené, dole mosazné se zapuštěnou kuličkou, psalo modře a bylo nerozebíratelné. Na psaní ale bylo příliš malé do ruky, taky se muselo víc tlačit a rylo do papíru, léta se pak někde válelo, až jsem ho coby adolescent vyhodil. To už byly propisky běžná věc. Dnes by to byl sběratelský klenot.

O existenci inkoustovek dnes neví ani mnozí sběratelé pohlednic, kteří, ve snaze je vyčistit, je různě vlhčí a pak se diví, že ta tužka se nějak rozpila.

J. Sova 30.11.2015 15:59

Re: O inkoustovkách

To pisátko jsme měli taky. Psalo dost nekvalitně, vynechávalo.