Každého asi napadne Goethův Faust a jeho ďábel Mephisto. Myslím si však, že už dobrá polovina čtenářů nebude vědět, co to byly inkoustové tužky. Vynálezem kuličkových propisek se tzv. inkoustové tužky přestaly používat a dnes už to jsou jen na dně starých šuplíků, hodně vzadu zakutálené zbytky tužek, které doposud unikly vyhození. No a já, starý nostalgik, mám jednu takovou, nepoužitou, vypadá jako nová, je temně fialová a je na ní zlatými písmeny napsáno: L.& C. HARDTMUTH „Mephisto“ 73 B tvrdá. Tužtička je krásná, mám ji jako vzácnost, je 18 cm dlouhá a má průměr 8 mm.

Inkoustová tužka způsobovala radost takovému dítěti, jako byla třeba moje tříletá sestřička Blanuška. Když dostala inkoustovou tužku na hraní a mohla si plivnout na papír a čmárat spirálovitě dokola, jakoby inkoustem, byla na vrcholu blaha a nezlobila. Ani s pastelkami ji nebavilo tak dlouho a soustředěně si hrát jako právě s touto tužkou. Zato jsem ji jednou chtěl vzteky zakousnout, když jsem zjistil, že tímto způsobem, v nestřežené chvíli, totálně ilustrovala můj krásný kapesní kalendář, kam jsem si psal své tajnosti. Když jsem to objevil, byly už jednotlivé listy kalendáře slepeny do jedné fialové hmoty. Aby se to nemohlo opakovat, dával jsem jí pak na hraní jen tužky grafitové, což ji ale vůbec nebavilo, nebylo to halt takové prasectví.

Zato můj kamarád Bořek, o léta později, inkoustové tužky z celé své duše nenáviděl. Když mi ukázal svou 25 cm dlouhou jizvu od operace na vnitřní straně lýtka, chtěl jsem vědět, jak k této strašlivé křivolaké jizvě přišel.

„Kamaráde, to mi zavinila právě taková pitomá, fialová, inkoustová tužka! Málem jsem přišel o nohu, už mi ji skoro chtěli amputovat, ale nakonec mi vybrali jenom půl lýtkového svalu!“

„Tak tady nevidím vůbec žádnou souvislost mezi lýtkem a tužkou?“

„To je tak. Tady vespod pod kolenem, co máš takové měkké místo, tam se mi zabodla ta tužka a kousek té špičky mi tam asi zůstal a to způsobilo otravu krve. Já jsem to nejdřív několik dní ignoroval, ale ono to bolelo čím dál tím víc a když jsem s tím přišel k doktorovi, tak mi vynadal a poslal mě fofrem do nemocnice na operaci.“

„Počkej, Bořku, to stále nějak nechápu. Jak ses, proboha, mohl bodnout tužkou do masa pod kolenem?“

„To byla nešťastná náhoda! Bráchovi nechtěl naskočit auťák a tak jsem mu ho pomáhal roztlačit. Měl jsem na sobě jarní kabát a v jeho náprsní kapse jsem měl tu zatracenou tužku, taková blbost! No, a ten kabát se mi při tlačení auta motal mezi nohama...“

„Pozor, náprsní kapsa není u kolen, to snad přeháníš.“

„Náprsní kapsa ne, ale byla v ní díra a tou propadla ta blbá tužka až do futra kabátu dolů a při určitém mém kroku se tam nějak náhodně idiotsky vzpříčila a bodla!“

„Tak to byl snad ten nejnemožnější úraz světa, Bořku, jednoznačně zaviněný Mephistem. Měl jsi s ním taky nějakou smlouvu jako ten doktor Faust?“