Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zapomněl jste, pane autore, na barvu fialovou. Pravda, ta je vyhrazena pouze na značení naučné stezky kolem Vatikánu.

To jsem měla číst ráno, než jsem sedla na kolo. Poděkovala bych tímto značiteli červené trasy v okolí Šembery - z Doubravčic na Sv. Martin v Kozojedech (krásná stavba s geniem loci). Nutil nás přenášet kola přes balvany a vytahovat je do srázu po neexistující stezce, abychom po cca 100 metrech zjistili, že po druhé straně potoka šla krásná, široká, neoznačená cesta s lávkou, která to proklaté místo, na rozdíl od nás, obešla.

Dneska s GPS v mobilu už to trochu ztrácí kouzlo, ale to nic nemění na tom, že značky jsou úžasná věc. Procestoval jsem po nich určitě pětimístnou sumu kilometrů a málokdy mne nechaly ve štychu.

Snad až na pár dobrodružných záseků v místech, kde se měnila trasa, ale staré značky nebyly důsledně odstraněny. Člověk se pak dostává na pořád méně a méně prošlapanou stezku, značky jsou čím dál méně zřetelné a je jich čím dál méně a méně, až skončí kdesi uprostřed trní a kopřiv a nejlépe v jiném údolí, než do kterého měl pocestný namířeno. Ale to už se dneska nestává, protože v kapse je to GPS...

Díky.

Taky chodím podle značek. V kůrovci zdevastovaných porostech je to někdy dobrodružné - kůrovec napadá i stromy se značkami a až je dostatečně poškodí, lesáci to vykácí, pokud strom nespadne sám. A značkaři nemohou vše stihnout. Pomáhá mobil s GPS a Mapy.cz.

Jo, jo, mobil pomáhá až tak moc, že jsem se mu dneska vydala na milost. Už to nikdy neudělám. Blbě jsme odbočili a uvízli v tak hustém lese, že se ztratila i šipička z Map. Zděšeně poskakovala z místa na místo, ani směr mám nedokázala určit. Ale zas to bylo dobrodružství :-)

Hodně zajímavé. Díky.

Velké uznání značkařům.

Hezké počteníčko, jako vždy - a děkuji