P. Černý 30.8.2023 18:17

Hérakleitos z Efesu údajně napsal: Boj je všeho otec. Z jedněch dělá svobodné lidi, z druhých otroky.

Je to zkrácená, tzv. vulgarizovana, verze jednoho známého tzv. zlomku díla uvedeného filozofa. Ale nezatěžuje se detaily.

Proč to sem píšu. Napadlo vás někdy zeptat se ( třeba sami sebe), jak to vlastně je? Pokud platí, že boj je všeho otcem, kdo je vlastně matkou všeho? Zvlášť, když, jak se říká: matka jistá, otec nejistý.

Může být matkou všeho mír? A může i tato matka z jedněch dělat svobodné lidí a z druhých otroky?

Rád bych se v této souvislosti postavil na stranu tzv. chcimírů. Protože se domnívám, že i když mír může dělat z lidí otroky, určitě má na svědomí méně mrtvol.

PS Souhlasím s panem Kurasem. Tohle je otázka základního vzdělání. Pokud člověk nepochopí ani to, že realita má mnoho (protikladnych) tváří, možná víc než bůh Janus, a že skutečnost není jen to, co z ní právě teď vidíme a co máme před nosem, pak je otázka, zda vůbec něco pochopil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Žůrek 29.8.2023 18:58

Všechny správné filosofie jsou sobě velice podobné. Také východní a západní. Rozdíl vidím v tom, že východní filosofie je více kolektivní, kdežto západní filosofie je více individuální, kterou potom může častěji prolamovat... sobectví.

Hlavní pozorností pro filosofii by však měl být... člověk. To například dobře pochopil kněz z Čejkovic: prof. Dominik Pecka.

A velmi mě zaujal: Viktor E. Frankl.

A co říct závěrem... Teologii bych z filosofie nevylučoval, jak to provádí... například "vědecká" filosofie.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Němec 29.8.2023 17:29

Je až zábavná ta věčná víra mnohých lidí, že život, duchovno, náboženství...mají nějaký smysl.

Každopádně to pomáhá ve vyrovnání se s tím, že, jak jsme tu nebyli před narozením, tak tu po smrti zase nebudeme.

Snažím se prožít ten přírodní dar života slušně, lidem kolem pomáhat, nikomu neškodit, snad to není málo.

Podle věřících asi skončím v pekle. Neprozřel jsem, neuvěřil. Ať s tím jdou všichni do prdele.

Smrti se nebojím. Jen, jak pravil Woody Alan, nechci být u toho, když přijde.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Církva 29.8.2023 10:34

Celkem zajímavé názory. I když jako obdivovatel křesťanství a vlastně i Budhismu to vidím trošku jinak.

Nejlépe to vystihuje poslední odstavec. Život podle Krista či Budhy je zajímavý. Řídí se tím skutečně jen "nepatrná menšina osvícenců".

Ti ostatní když už si z náboženství něco berou nechápou ho a vzniká pod vlajkou rovnosti nerovnost wokismus progresivistické omezování svobody slova komunismus nacismus.

Nejnebezpečnější je pak zde zmíněná levičácká podpora islamizace a výměny obyvatelstva. Pod praporem rovnosti podporují ty co chtějí svobodu a rovnost jen pro sebe a nám vzít.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kuhaj 29.8.2023 9:01

Pěkný článek, děkuji. Ještě se k němu dnes vrátím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 29.8.2023 8:12

Výtečná série i tento konkrétní článek.

Nad (zbytečným) konfliktem mezi rozumem a citem (intelektem a intuicí) jsem se tu nedávno pozastavil, nenapadla mě ovšem tahle souvislost s duchovním vývojem západní kultury a civilizace, prosakujícím navzdory nátěrům "vědeckého" ateismu.

Poznámky (bez závěru) k myšlence ve větě "Komplexní rozhodování racionálním intelektem, zahrnující pracné studium, propočty, odhady a předpovědi, je sice z hlediska civilizačního pokroku spolehlivější, ale generuje onu úzkost, stres a strach."

1. pozoruji procesy, které mají za cíl rozhodnout objektivně a rozumně pomocí studia, průzkumu, propočtů, odhadů. A vidím, že když se na tom podílejí lidé (a oni se na tom podílejí), ta iracionalita jim tam stejně prosakuje v každém okamžiku, kdy mají s podobou výsledku nějaké citové spojení.

2. Je spíš výjimečné, že by měl člověk k dispozici všechny informace, které potřebuje k čistě racionálnímu rozhodnutí. Racionální rozhodnutí s využitím předpovídání zahrnuje (často) statistiku. Statistika ale člověku neřekne, jak dopadne jeho konkrétní případ. A když to navzdory příznivé statistice dopadne špatně? Tady vidím zdroj té úzkosti, stresu (které mj. zpětně vedou k chybám v úsudku).

3. V běžném prostoru dochází často spíš k manipulaci navozením zdání racionálního uvažování - marxistický "vědecký" ateismus, nacistická rasová teorie, gender, klimazměny, bílá nadřazenost atd. atd. - všechny tyto systémy budily či budí zdání výsledku racionální, nezaujaté, objektivní vědecké práce.

Na pozadí však pracují s pocity. S pocity viny, strachem, závistí. Pocity zahnanými do (jungovského) stínu. Jakýkoliv intuitivní pocit nesouhlasu je pak nutné opět racionalizovat - vysvětlit, zdůvodnit. A tato nutnost ledaskterého trochu čestného člověka brzdí. Na rozdíl od třeba psychopatů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek