Předchozí díl: Počátky Zlatého věku 09: Povídky různé, zejména hrůzné (Lovecraft; Smith; Wyndham).

V našem seriálu se pomalu, ale jistě dostáváme na tenký led. Pokud v případě titánů Heinleina, Asimova a van Vogta vyšlo v češtině poměrně dost děl z jejich raného období, nelze toto konstatování bohužel zopakovat v případě autorů dalších. Dostáváme se tak do situace, kdy jednotlivým autorům vyšlo ze zájmového období 30. a počátku 40. let minulého století v češtině minimum děl. Nezbude mi proto než alespoň pro zajímavost se u některých autorů zmiňovat i o pracech vyšlých po roce 1942.

Ve druhém díle tohoto cyklu jsem uvedl, že období přelomu 30. a 40. let minulého století bylo obdobím, kdy na science fiction scéně vedle nově nastupující spisovatelské generace a vedle generace autorů, jejichž věhlas rapidně upadal, působilo ještě několik spisovatelů, kteří (ač dosáhli věhlasu ještě v dobách před nástupem Zlatého věku) se dokázali novým podmínkám přizpůsobit.

Nejvýznamnějším z takovýchto autorů je Jack Williamson (1908-2006) – obdivuhodný autor, s nímž se z hlediska věhlasu a délky působení na science fiction scéně nemůže nikdo jiný rovnat.

Tento dlouholetý doyen světové science fiction se narodil se v roce 1908, svoji první povídku The Metal Man publikoval v roce 1928, svůj první román The Green Girl publikoval časopisecky v roce 1930. V roce 1976 se stal Velmistrem SF. Literárně činný byl do velmi vysokého věku - ještě v roce 2000 (to mu bylo 92 let) publikoval novelu "Nová Země", resp." Země jaká bývala" (1), která obdržela ceny Hugo a Nebula.

Shodou okolností na v češtině dostupných dílech Jacka Williamsona, které byly publikovány v pro nás zájmovém období, lze krásně ukázat, jak Campbellovy požadavky na novou moderní science fiction se projevily v praxi.

Máme tak z díla Jacka Williamsona v češtině k dispozici jednak dvě povídky (jednu z roku 1930 a druhou z roku 1934), a dále jeden román – tento román sice vyšel knižně až v roce 1951, ale jeho základ tvoří povídky, které Williamson publikoval pod pseudonymem Will Stewart v Astoundingu v letech 1942 a 1943:

• Collision Orbit (Astounding, červenec 1942),
• Minus Sign (Astounding, listopad 1942),
• Opposite – React! (Astounding, leden a únor 1943).

Zatímco povídka "Kosmický expres" je nepodstatnou hříčkou o jednom podivném výletu na Venuši, je povídka "Děti Slunce" dle mého soudu jednou z nejzajímavějších povídek, které kdy byly v historii science fiction napsány.

Když jsem v roce 1987 v knize Ondřeje Neffa Všechno je jinak (2) četl zmínku o pocitu úžasu, neuměl jsem si na podkladě toho, co v té době v češtině ze zahraniční science fiction vycházelo, takovýto pocit představit. Teprve když jsem v roce 1991 v Ikarii četl Williamsonovu povídku "Děti Slunce" (navíc s nádhernou obálkou Martina Zhoufa), poprvé jsem pochopil, co to ten pocit úžasu vlastně je.

Povídka "Děti Slunce" je vzácně nevědecká, nicméně její fantastický motiv je nádherný, obdivuhodný a uchvacující. Slunce je živým organismem, planety a měsíce Sluneční soustavy nejsou ničím jiným jeho semeny – Slunce je zahřívá a v nich se postupem doby vyvinul zvláštní život, který se nyní začíná rodit. Planety a měsíce Sluneční soustavy se jako skořápky vajec rozpadají a z nich se do universa vyklubávají obrovští tvorové připomínající draky, kteří za pomoci svých světelných křídel se rozlétávají po celé galaxii, aby "se vyživovali hvězdným prachem, absorbovali rozptýlená záření a kosmické paprsky, případně pohlcovali zbytky starých sluncí, až se z nich samých stanou nová slunce, líhnoucí se planety". Zánikem Země ale lidstvo nevymírá – na poslední chvíli se ze Země podaří odstartovat vesmírné lodi, na jejíž palubě jsou novodobí Adam a Eva, kteří jinde založí nové svobodné a lepší lidstvo.

Je patrno, že povídka "Děti Slunce" snad s výjimkou literárních kvalit nesplňuje nic z toho, co po svém nástupu do Astoundingu prosazoval Campbell.

Na románě Loď, který sice vyšel knižně až v roce 1951, ale jeho základ tvoří povídky publikované v letech 1942 a 1943, je krásně vidět, jak se dílo Jacka Williamsona dokázalo přizpůsobit novým Campbellovým požadavků,

Román Loď je nejen čistokrevná science fiction, ale také hard sci-fi v nejryzejším slova smyslu. I když autor i zde popouští uzdu své fantazie na nejvyšší únosnou mez, snaží se zároveň pohybovat (na rozdíl od povídky "Děti Slunce") v mezích jakéstakés vědecké přesvědčivosti.

Někdy před 100.000 lety do Sluneční soustavy vlétl vetřelec – možná kometa, možná meteor, v každém případě však byl tvořen antihmotou. Toto těleso se srazilo s planetou obíhající mezi Marsem a Jupiterem – při vzájemné anihilaci pak došlo ke vzniku pásu asteroidů, z nichž některé jsou tvořeny hmotou (jde-li o pozůstatek planety) a některé antihmotou (jde-li o pozůstatek onoho Vetřelce). A v tomto rámci se odehrává děj Williamsonova románu, v němž jde o to, že bezskrupulózní průmyslová korporace se snaží získat technologii, kterou objevili obyvatelé asteroidů a s jejíž pomocí lze antihmotu ovládat a průmyslově využívat. A jako by těch pseudovědeckých teorií nebylo málo, základní zápletka románu je tvořena tím, že v blízkosti antihmotných těles plyne čas pozpátku.

Považuji za neuvěřitelný prohřešek, pokud z díla tohoto velikána jsou v češtině dostupné pouze dva romány a v časopisech či antologiích beznadějně rozptýlených sedm povídek.

1) Jack Williamson: "Nová Země" (The Ultimate Earth; mag.Analog, prosinec 2000), in Ikarie č.2/2002; jako "Země jaká bývala", in ant.2001 Nebula Awards, Baronet 2005

2) Ondřej Neff: Všechno je jinak, Albatros 1987

BIBLIOGRAFIE ČESKY VYŠLÝCH SHORA UVEDENÝCH DĚL JACKA WILLIAMSONA

R o m á n y

• Loď (Seetee Ship; 1951), AFSF 1992

P o v í d k y "

• Kosmický expres" (The Cosmic Express; mag. Amazing, listopad 1930), in Ikarie č. 10/1992
• "Děti Slunce" (Born of the Sun; mag.Astounding, březen 1934), in Ikarie č. 10/1991, in ant. Úžasné příběhy, AFSF 1992 a in ant. Křišťálové sféry, Mladá fronta 2001

Vzhledem k tomu, že už za sebou máme hezkou řádku článků, které zejména mladší čtenáře mohou seznámit s kultem stojícím před moderní podobou fantastiky, nabízíme vám obsah dosavadních textů:

1. Úvod publicistický
2. Úvod chronologický
3. Stanley G. Weinbaum (1902-1935)
4. John Wood Campbell, Jr. (1910-1971)
5. Triumvirát titánů
6. Isaac Asimov (1920-1992)
7. Alfred Elton van Vogt (1912-2000)
8. Robert Anson Heinlein (1907-1988)
9. Povídky různé, zejména hrůzné (Lovecraft; Smith; Wyndham)