Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
V podstatě jsou dvě možnosti. Používat zdravý rozum, nebo soudní rozhodnutí. K tomu prvnímu je třeba mít otevřenou mysl a naslouchat. A svá rozhodnutí vysvětlovat aby občanům bylo jasné, že jsou výplodem zdravého (nebo selského chtele-li) rozumu. To se nestalo. Proto přichází na řadu soudní rozhodnutí u nichž nezáleží na tom, zda je v souladu se zdravým rozumem. Musí být pouze v souladu s paragrafy. To je úkolem soudu a nelze soud vinit ze špatných rozhodnutí. Problém je, že už možná lidi nechtějí vládě naslouchat, protože se přesvědčili, že vláda rozum nemá. Zbývají tedy soudy nebo demise vlády.
Žádný soud nemůže přezkoumávat, zda je nějaké chování rozumné či není, může pouze rozhodnout, zda je určité chování povolené nebo zakázané nebo nějaký nárok platný či neplatný.
Soud může žádat zdůvodnění, proč je něčí chování v souladu se zákonem nebo na jakém právním základě má někdo nějaké nároky, v žádném případě by však neměl po nikom požadovat jiný druh zdůvodnění.
O tom mluvím. Mám na mysli to, že domeček z karet jak je psáno nebyl nikým rozbourán. Spíš spadl sám bez dalšího vlivu. Žádné soudní rozhodnutí k tomu nebylo třeba.
Aston přesně vystihuje situaci, kdy vševědoucí ČT24, Kubal a pod.nevědí co, ale dále prohlubují akci Antibabiš, skutečně sedéí ten bělohorský syndrom.
ČT24 teď ukazuje plasticky, proč chudák Aston se může bát "rozkladu" - trouba Vystrčil "ničemu nerozumí", Kubal je drzý a neomalený, a jediný kdo mluví srozumitelně je Vondráček. A stejně z toho vyjde kdo má pravdu a kdo ne podle vlastních preferencí každého diváka...tedy zase hádky.
Neschovávejme se za vládu, toto je prohra českého národa. Místo svornosti stálé napadání toho druhého. A není to nic nového, řeknu to napřímo: bělohorský syndrom.
Ale možná má pravdu pan Stárek. Nahlédněme do vlastních dějin, kde jsme svými sousedy byli popsáni, jako "Země dvojího lidu." Historií se vine linka neustáleho střetávání a potýkání se. Tu s našimi německy mluvícími spoluobčany, jindy zas rozdělení vírou na Protestanty a Katolíky. Vždy jsme byli rozhádáni na život a na smrt. Na rozdíl od Němců,Poláků a Maďarů jsme pocit sounáležitosti prožívali vždy jen několik dní ve vypjatých okamžicích našich dějin abychom následně, děleni nepřekročitelnou hranicí ideového sváru, žili v království dvojího lidu, ať už hranice byla jakákoli. :-):-):-)
I ono Nagano. Ale určitě 28.říjen 1918, 21.srpen 68. nebo 17.Listopad 89. :-):-):-)
Určitě bych nezapomněl na podzim 1938 a jaro 69 , to druhé pamatuji, o prvním se dá dost zjistit..
Jistě to byly vypjaté okamžiky, avšak za příklad držení při sobě jsem je nemohl jmenovat. Ani jeden z obou. V těchto událostech už byl národ hluboce rozdělen. :-):-):-)
Vás holt to devatenáctý století nepustí. Pro národ odmítáte vidět lidi, takže nemůžete nikdy dojít k ničemu rozumnýmu, jen k víceméně exaltovanejm pindům.
Netuším z čeho jste vyvodil, že pro národ odmítám vidět lidi? Mám lidi vcelku rád. :-):-):-)
A píšete o lidech nebo o národu? Já tam vidím jen národ, ne lidi. Třeba si myslíte, že pod národem, uvnitř národa .... jsou nějaký lidi. Stejně abstraktní představa, jako samotnej pojem národa.
Někdy píši o lidech, jindy o sobě a nyní i o národě. Na rozdíl od Vás, nepíši o jiných a ani nevymýšlím, co si oni myslí. Nejdříve si ujasněte, co si myslíte Vy sám a až potom se trapte otázkou, co si myslím já.:-):-):-)
Pane mlynáři, že se necháte vtáhnout do " debaty" s dementem Jirkovským, to se divím.
Pan Jirkovský má potřebu mne potírat a mne zase baví nenechat to jen tak bez odpovědi. :-):-):-)
Tohle je bohužel svým způsobem ta nejzbytečnější informace, která doslova ničemu nepomůže. I kdyby byla v jakémsi akademickém či filosofickém smyslu pravdivá.
Zde je ovem informaci o nichz pisete prehrsel a tahle jeste porad nejaky smysl dava.
Omlouvám se, nerozumím, jak to myslíte.
Co pro vás prakticky znamená informace, že český národ prohrál? Sbalíte si kufry, rozloučíte se s rodinou a strčíte hlavu do trouby?
Pan Stárek napsal "toto je prohra českého národa". Patrně má na mysli "situaci s kovidem". Nevím zda tím myslel bitvu, nebo válku, asi to první, neboť z Bílé hory jsme se ("my Češi") nějak oklepali.
Beru to jako názor, možná pravdivý, možná nepravdivý, nikoli jako informaci.
Můj názor je ten, že si přístup ke kovidu jako občané této země dát za rámeček nemůžeme, aspoň za poslední měsíce. Vycházím z poměrů počtu nakažených, hospitalizovaných a zemřelých vůči počtu obyvatel, který je vůči jiným zemím vyšší. Proč tomu tak je nevím, když jakýsi lockdown tady funguje od počátku roku. I společensko-politický neklid v zemi je poměrně dost vysoký, řekl bych, ten ale s jinými zeměmi porovnat dobře nedokáži, neb už skoro rok "sedím" jen v ČR.
Děkuji ti za reakci. Názor či informace, necílil jsem k tomu toto rozlišit. OK, tedy názor.
Já nevím, co si vzít z názoru, že český národ nějak selhal v tom, že napadáme jeden druhého, místo abychom se nějak svorně něčemu postavili.
To je furt ten kolektivismus, který chápu čím dál tím méně. Prostě mu nerozumím. Nerozumím tomu pojmu "my". "Národ". Napadne se jakási imaginární skupinová entita - v tomto případě "národ" - který udělal něco špatně. Co se v tom skrývá? Pokus obětovat beránka? Je to jakýsi pokus o pokání, ovšem socialistický, který nemá koule vyznat se ze svých hříchů, ale místo toho se "vyznává" z hříchů svého národa, své rasy, svých předků? K čemu to je dobré? Co dobrého to ve světě přináší?
Mám lepší otázku: co jsem udělal špatně já? Před vánoci jsem byl na větší rodinné návštěvě. Nakazil se tam, ode mě se nakazil zbytek mé rodiny. Odbyli jsme si covid, nebylo to příjemné. Ale měli jsme a možná ještě máme nějaké protilátky. Bylo to "špatně"?
V životě jsem udělal řadu věcí, o kterých vím, že byly špatně. Věděl jsem to ve chvíli, kdy jsem to dělal. Věděl jsem, že jdu proti svému svědomí. Ale u těch výše uvedených věcí to nemůžu říct takhle jednoznačně. Nevím to.
Je tu spousta soudců, kteří budou ukazovat na to, kdo co udělal špatně. Opozice. Babiš a jeho vláda. Národ či prostě nezodpovědní lidé, Klaus. Ústavní soud.
Ale co když je to jen souhra okolností? Co když to není na koho svést? Co když nikdo neselhal? Co když jsou věci tak, jak mají být, naprosto v pořádku?
Ten poslední odstavec je velmi blízký mému pohledu na dnešní dění. :-):-):-)