Hanák 5.8.2009 13:45

Re: Kolega Kalvach,

No, nastíněná teze, že ústav je lacinější, je pěkná blbost ! Jaksi jste nezapočítal hodnotu nemovitosti samotné, její údržbu, vedle platů profesionálů i obslužné profese (kuchařky, prádelna, ...). Při péči v rodině (event. s asistentem) vám na tyhle "mandatorní" výdaje nikdo účet nepředloží. A domácí pečující jsou prakticky vždy obětavější a udělají tisíckrát víc nežli ústavní zaměstnanec za hodnotu 3-11 000 Kč. Jenže ono to není vidět, ani do voleb se to nehodí ...

Pokud budeme rozvíjet kolektivizační MaoRathovy tendence, určitě bude pro společnost nejlacinější pozavírat všechny handikepované, důchodce, pracující ... do koncentráků. Prkenné baráky, pryčny, a kdo se dost rychle neutrápí sám, pomůže mu nějaká ta občasná selekce...

Občanská společnost jde přesně opačným směrem - co nejkvalitnější INDIVIDUÁLNÍ přístup k potřebným, a ne nějaké plošné pogromy Velkého  Brathra.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Karel K. 5.8.2009 14:42

Re: Kolega Kalvach,

Jděte už do háje s frázemi o 'občanské společnosti'. Politizovat péči o postižené je s?instvo. S vedlejšími výdaji na provoz ústavů máte samozřejmě pravdu. Ne ale s tím, že proto je domácí péče automaticky levnější. Je třeba to spočítat, porovnat a pak se prostě domluvit co chceme a na co z toho taky máme.

I domácí péče má své vedlejší výdaje - odbornou péči kterou klientům sami neposkytnete. Nejen léky, ale rehabilitace, cvičení, psychoterapie, jak komu třeba. To je naopak v ústavech dostupné lépe a levněji než doma.

A vždy je a bude část lidí, pro které se domácí péče nehodí. Žádná zázračně správná plošná řešení nejsou. Chce to zdravý rozum, poctivě spočítat potřeby a udělat co se dá, ne co diktují módní trendy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Andy 5.8.2009 19:11

Re: Kolega Kalvach,

s dovolením, máte odpověď u článku č.1. A zkuste prosím spíš než opisování stejných komentářů ( i když to samozřejmě také můžete, proč ne) o konkrétním problému něco přečíst. Informace ( alespoň kusé) se dají najít.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vlado Z 5.8.2009 21:24

Re: Kolega Kalvach,

Nezlobte se, ale to již bylo mnohokrát srovnáno a sečteno. Jsou na světě desítky studií a srovnání, které dokazují, že domácí péče je ve velké většině případů levnější i kvalitnější než ústavní, Nemusíme tedy znovu "objevovat Ameriku", jenom se snažit rozvíjet postupně funkční model domácí péče včetně jeho financování -zpočátku jako vícenáklad-protože ústavy budou běžet dále, postupně ovšem značnou část z nich bude možno zrušit (k nelibosti zaměstnanců ale hlavně příslušných odpovědných úředníků) -a to je to, co vzbuzuje v byrokratickém aparátu největší odpor.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

lucinapes 5.8.2009 21:35

Re: Kolega Kalvach,

domácí péče o postižené, nemocné nebo jen staré lidi je - stejně jako třeba domácí buchty nebo zabíjačka, nebo cokoli jiného, dělaného s péčí a láskou - samozřejmě úžasná, ale nelze ji vynutit, navíc obvykle se stará pouze jedna osoba, pro kterou je to (většinou) očistec těžké dřiny po 24 h denně, bez platu a vystřídání , o dovolené nemluvě. Matka pečující o postižené dítě obvykla zůstane sama, otec beznaděj nevydrží (a ani se mu nelze moc divit). Pokud je potřeba se postarat o starého člověka, je to ještě horší, protože není ani iluse, že se stav zlepší. LDN je úděsná představa a já sama bych pro sebe dala přednost euthanasii. Myslím, že bez ohledu na Ratha je tahle problematika hrozně složitá zejména proto, že už dávno nejsme zvyklí se vyrovnat s utrpením, bolestí a smrtí jak ve svém okolí, tak sami u sebe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Witch 6.8.2009 8:42

Re: Kolega Kalvach,

Tak za prvé, lidé s prvním stupněm mají dva tisíce, v podstatě by se sem měli vejít všichni, kdo potřebují hůlku, kdo špatně chodí(nevyřídí si sami nic moc, nevydrží přejít delší vzdálenosti, nevlezou do vany,..)

Za druhé jedenáct na ruku není tak málo ve většině krajů. Mnohde tohoto výdělku lidé nedosáhnou, v krizi tuplem ne. Za třetí je tu ještě přínos důchodu, což dohromady rodině pečujících o svého drahého doma přinese při té naprosté bezmoci kolem devatenácti tisíc měsíčně. To počítám nejnižší důchod.

Jednolůžkový pokoj, kam vývoj směřuje, stojí kolem devíti tisíc, s péčí je to dvacet v ústavu plus se ještě posílají dotace na mzdy nebo renovace, protože se ústavy samy neuživí. Soukromé stojí mnohem víc- právě kvůli tomu i při srovnatelném zázemí.

Rodina se může o péči podělit a také se tlačí (a všichni jako občané tlačit můžeme ve svém bydlišti) na rozvoj terénních a odlehčovacích služeb, které umožní "dovolenou" pečujícímu nebo odskoky na vlastní problémy se zdravím.

Proto se dnes může vrátit nějaký ten děda nebo babička domů, kde rodina připraví prostředí, odstraní bariéry a podobně. A jsem ráda, že se to děje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zorzik 6.8.2009 20:25

Re: Kolega Kalvach,

Máte pravdu. Jako praktický lékař a otec mentálně postiženého syna mohu dosti kvalifikovaně potvrdit, že domácí péče je nejlepší řešení. (Syn přitom je schopen pracovat pod dohledem v zahradním centru a cítí se sbevědomě - když pomůže naložit pytel hlíny a dostane spropitné 20Kč.).

F**ista drat by ho dal asi do plynu.....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Witch 7.8.2009 10:00

Re: Kolega Kalvach,

To je mi líto a zároveň máte mou hlubokou úctu. Nás to jen olízlo, zvládly to reflexní cviky, ale zároveň se mi pootevřely dveře k rodičům, co měli starosti víc. I já se tehdy utěšovala, že ve svém okolí mám několik lidí s Downem, schopných samostatného života(celkem) a právě proto, že byli doma vychovaní a dobře vedení. Nikdy si nepřestanu vážit podpory několika rozumných lidí.

Naopak, když jsem pracovala s dětmi z Jedličkárny (přes léto, když se tam malovalo) byli velice často enuretiky, byť tam byla péče dost dobrá až špičková...

• reagovat
• nahlásit příspěvek