Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Média byla vždy hlásnou troubou elit. To ale zjistíte, až když se vaše zájmy začnou razantně rozcházet.

Podobně jako zjistíte, že tzv. experti jsou povětšinou idioti, až když se začnou vyjadřovat v oboru, ve kterém se orientujete.

S ideově pevným politikem se nikdo nedohodne a se slabým politikem se nikdo domlouvat nemusí, stačí ho zastrašit nebo uplatit. To je náš politický systém v kostce.

Ano lidé si dělají systém. Jenže jenom někteří lidé dělají systém ostatním. A to tak, aby ti někteří měli ten systém speciálně naštelován. Mohli rozhodovat o svých prebendách a za své zlodějny byli beztrestní a neodvolatelní řadu let. Právo je nutno zaplevelit tak, aby občan se v právním státě nevyznal bez dopomoci právníků. Také evropské a mezinárodní právo jsou tuny popsaného papíru a viděli jsme, že lid nezachrání před útokem krvavých peněz. A k tomu záměrná debilizace občanů médii, výukou a výklady historie, která je neměnná. Úžasné jsou pak výsledky v hospodaření, kdy vlády beztrestně občany zadlužují a připravují tak výhodné podmínky pro věřitele. Systém Globalizace globalizoval i byrokracií na všech úrovních státní moci i v mezinárodním měřítku. A jak z reálu vyplývá moc peněz je taková, že nějaká pravda a láska v systému je bez šance. Kolik je peněz, tolik je svobody a demokracie. Viz kauzy.

No a kde z toho vidíte cestu ven, nápravu? Je tu na to nějaká vyšší moc, nebo je to zase nakonec na těch lidech-voličích?

Ono to celé má ještě jeden aspekt: Jednající politici nesmí být příliš ideově pevní. Protože to potom brání přistoupení na potřebné kompromisy. Jenže voliči mají v oblibě ty, kteří se alespoň snaží vypadat ideově pevně.

Konfrontační styl našich politiků je možná spojen se stoupající pýchou západních "intelektuálních" elit včetně našich. Zejména je varující obrovská intelektuální pýcha a samolibost strany Pirátů, která odpovídá stavu mysli řady dnešních mladých lidí. Tento odklon od pragmatismu je možná způsoben historicky unikátním blahobytem, v jakém si dnes dnešní mladí lidé žijí. To ale neslibuje nic dobrého pro budoucnost.

Starší generace si vždy stěžovaly na mladší generace, ale nepamatuji si, že by pozorovaly tak silnou pýchu a namyšlenost u mladších lidí.

OK boomer ...

"Politici si nechtějí hrát, ale chtějí se prát!" Bohužel ale neperou se osobně. Kdysi král musel jet v čele vojska a tudíž riskoval svůj vlastní život. Dnes sedí v bunkru a že je válka ví jen z obrázků a hlášení shora. Měl by se ten středověk znovu zavést. J.L. end

Vláda vládne na základě informací, které používá k rozhodnutím, využívá však pouze informace podporující její záměry a cíle, které nejsou vždy v souladu se zájmy občanů, ale pouze se zájmy politiků. Využití tlaku velkých států na malé nutících je "vylizovat"špínu na podporu zájmů těch velkých. Viz rusofobie,Vrbětice, V4, Tchajwan atp.. Ne každý stát se snaží hájit své zájmy oproti druhým státům, jen ty malé servilní vymění službu občanům za osobní prospěch a prebendy. Rozdělení společnosti je ku prospěchu jednání vlády, kdy nenávist ve společnosti odklání pozornost od věcí životně důležitých pro občany. Viz například nákup energií na burze v Lipsku, místo nákupu přímo od dodavatele atp. Úplatky a korupce při nákupu zbraní a vybavení armády - vrtulníky, pandury atd. Sliby před volbami versus relita po volbách je hra s občany hraná již desetiletí a stále platná a aktuální. Bohužel je to hra na kterou doplatí vždy ti nejchudší a bezbranní.

Vláda dělá to, co jí občané dovolí, to je asi tak vše, co o tom lze říci.

to je tak, když se poučky z jednoho období používají v jiném. Když se v Angli začali řezat feudálové - držitelé půdy s nastupující vrstvou lidí, které dokázala vydělat peníze i jinak (obchod, výroba), přišli řezající se, že je lepší se nějak dohodnout (KOMPROMIS) než se vraždit, válčit, popravovat krále. obě strany seznaly, že mají zájem na zachování státu a jde jim o možnost kontroly nad jeho utrácením jejich daní. Bylo to v době, kdy platilo (převážně), že si každý může koupit za své peníze co chce. Nyní je to však tak, že půlku peněz vám seberou rovnou ( a o jejich použití nerozhodujete) a zbytek si můžete pořídit to co vám vnutí - např drahou elektřinu. Zde má kompromis pak zcela jiný význam.