Z. Lapil 3.4.2018 14:11

Re: Především je třeba se nebát ignorovat mantinely,

Nějak jste mě dnes zaujal :-).

Mantinely je třeba respektovat. Ne slepě - pořád je třeba vědět, jestli to není nějaký prapodivný hologram a jestli mají rozumný (přijatelný?) důvod. Nerespektujte mantinely a buď se o ně přizabíte, nebo - bude-li vás (nás) takových víc, vznikne chaos. Protože právo silnějšího je fajn, ale musíte být považován za nejsilnějšího.

Teď čtu H. Kissingera (TOHO amerického) Umění diplomacie a kromě dalšího jsem si odnesl jednu věc: po Vídeňském kongresu fungoval skoro sto let mír založený na vzájemném vyvažování velmocí. Postupem času se sjednocené Německo stalo v Evropě velmocí významně nejsilnější a - drsně zjednodušeno - svoji sílu neukočírovalo (nerespektovalo mantinely, říkám já) s následkem 1. i 2. světové války.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Vaňura 3.4.2018 15:21

Trochu jste mě nerozumněl, mínil jsem nerespektovat nám

vnucované mantinely. To si do určité míry dovolit a vyvzdorovat můžeme!

Pokud jde o Německo, to silně přecenilo své síly a Hitler třeba britské politice vůbec nerozumněl. To předvedl už v knize Mein Kampf. Vůbec si mylně myslel, že svět jeho agresivní politiku strpí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 3.4.2018 16:09

Re: Trochu jste mě nerozumněl, mínil jsem nerespektovat nám

Mantinely jsem nepochopil přesně, takhle s vámi naprosto souhlasím.

S Německem je to složitější, ale shrnout 130 stran textu z 950 stran, a to v oboru, ve kterém zdaleka nejsem honěný, jsem lépe nedokázal. Zhruba tam píše: Bismarck Německo sjednotil a jelikož byl geniální (a uměřený; síla Německa záměrně nevznikla expanzí, ale "z vlastních zdrojů", tedy sjednocením kolem Pruska), tak to ukočíroval. Po jeho odvolání (1871?) bylo vzájemné vyvažování hlavních evropských států "nahrazeno zbrojením" s docela příšerným výsledkem zvaným dějiny 1. poloviny 20. století. Já jen dodávám, že to, že Hitler byl megaloman, věci možná způsobilo a určitě vyhrotilo, ale že by mohl "za všechno", to si nemyslím. Nakonec na první světové má podíl zcela nepatrný a za to, že Versailleský mír vnímalo Německo jako naprosto nespravedlivý, taky zrovna moc nemůže.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Svoboda 3.4.2018 15:51

Re: Především je třeba se nebát ignorovat mantinely,

Pane Vaňuro, přeji si a doufám, že i vy nakonec přijdete k rozumu. Obávám se však, že to bude pozdě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kain 3.4.2018 18:16

Re: Především je třeba se nebát ignorovat mantinely,

Je zajímavé,že v komisi která rozhodla o vpádu vojsk Varšavské smlouvy k nám bylo ve 12člené komisi 7-8 ukrajinců a jen jeden rus.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Janyška 3.4.2018 9:58

Re: Zdravý rozum tzv. selský

Se zdravým selským rozumem je potíž v tom, že si všichni myslíme, že je to právě ten náš... Dzp.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Vaňura 3.4.2018 12:24

Milý pane, ve světě odjakživa platilo právo silnějšího

Proč bych měl něcoi kupovat, když to můžu ukrást? A říkat tomu třeba daně...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 3.4.2018 13:54

Re: Milý pane, ve světě odjakživa platilo právo silnějšího

Schválně se zamyslete: nekradete, protože "se" nekrade (jak říká pan Janyška), nebo proto, že někdo krást zakázal?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Vaňura 3.4.2018 15:37

Já nekradu ze dvou důvodů. Jednak nechci žít ve světě, kde

se houfně krade a jistě také proto, že by mě za to zavřeli.

Ale např. Fridrich der Grosse řekl toto: Pokud jsi dost silný na to, abys něco zabral, tak to zaber. Pak vždycky najdeš dost právníků, kteří tvůj nárok zdůvodní." Toto je všeobecně uznávaný panovník...

Ve světě právo silnějšího platí na 100%, naše dějiny 20 století to ukazují na každém kroku. Ale totéž do určité míry platí třeba v zaměstnání.

Já tady už několikrát uváděl příklad z knihy Zrzavý Orm. Orm nechal na hostině u krále kolovat zlatý náhrdelník, který dostal od chalífy, kterému zachránil život. Jeden z hostů prohlásil, že náhrdelník je jeho a uvedl velmi pochybné argumenty pro toto tvrzení. A Ormovi nezbylo, ač byl v právu, utkat se o ten náhrdelník v souboji, kde na tom byl stejně jako kdyby právo bylo na straně soupeře (kterého v té knize zabil, ale mohlo to dopadnout naopak).

Mezi státy toto pořád platí. A Američané museli WW2 nejen vybojovat, ale po válce dokonce pomáhali bývalým nepřátelům, aby se jim vedlo dobře a netoužili po další válce. Nepřipadá Vám to absurdní?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 3.4.2018 16:20

Re: Já nekradu ze dvou důvodů. Jednak nechci žít ve světě...

Velkorysost vítězů je jeden ze způsobů, jak prodloužit trvanlivost výsledků války/boje. Respektive jak koexistovat s poraženým v jednom světě.

Z té Kissingerovy knížky mám myšlenku tuším kardinála Richelieu (cituji přibližně): člověk má nesmrtelnou duši, tak se musí chovat mravně. Stát žádnou duši nemá a je smrtelný. Což byla tou dobou značně novátorská myšlenka; snad v tom smyslu - říkám už já - že vlastně neztotožňovala krále (panovníka obecně) s královstvím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 3.4.2018 9:28

Re: mantinely

No, jak se to vezme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek