Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

26.6.2024 | Svátek má Adriana

Diskuse k článku

UDÁLOSTI: Kudy vede cesta?

Česká politika je dnes nepochybně v nejhlubší krizi od vzniku České republiky, a vlastně od listopadového převratu. Abychom uměli říci, jak z ní ven, musíme ji umět přesně a věcně popsat. Emotivní protikorupční láteření není k ničemu.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

M. Kosejk 14.9.2013 8:28

Jefim Fištejn - Reflex 37/013

"Otcové-zakladatelé americké demokracie, pokládané za vzorovou, se snažili při vypracování ústavy vyvarovat se takového způsobu vládnutí, které by bylo zcela závislé na vůli prosté voličské většiny. Jak postuloval James Edison: „Takové demokracie vždy byly zdrojem svárů a rozbrojů, nikdy neskýtaly záruky osobní bezpečnosti a majetkových práv, zpravidla žily krátce a zacházely násilnou smrtí.“ V závislosti na vůli prostých většin spatřovali tito mimořádní mužové hlavní nebezpečí možného zmaru. Lidem, kteří nejsou příliš zběhlí ve zvláštnostech amerického politického systému, tento způsob myšlení otců-zakladatelů může připadat poněkud nešťastný. Avšak právě z něho by měli skládat zkoušku naši kazatelé přímé demokracie. Budou překvapeni, když zjistí, že americká federální vláda je koncipována tak, že ze všech jejích součástí jen Sněmovna reprezentantů je odpovědna přímo voličům. Složení Senátu ještě donedávna podléhalo procedurám stanoveným samotným Senátem, senátoři mohli být třeba jmenováni zákonodárnými orgány států. Členové Nejvyššího soudu jsou navrhováni prezidentem, schvalováni Senátem a nepodléhají žádné kontrole ze strany elektorátu. Samotný prezident, hlava státu a vlády, není volen přímo, nýbrž zprostředkovaně sborem volitelů, kteří se podle zákona nemusejí řídit představami svých voličů. Spojené státy se i dnes snaží vyvarovat demokratických forem, které by z vlády učinily rukojmí elektorátu. U nás je tendence opačná: vládce se odvolává na volební výsledek, který údajně opravňuje jeho libovůli, a politické strany ve snaze vlichotit se do přízně voličů vynášejí do nebes zázraky dětinsky chápané přímé demokracie. V čem je přednost volebního systému před nevolebním? Asi v tom, že voliči činí adekvátnější rozhodnutí než samovládce, který podléhá neznámo jakým rozmarům.

M. Kosejk 14.9.2013 8:30

(2)Jefim Fištejn - Reflex 37/013

Jak zařídit, aby volební systém přestal fungovat? No přece rozšířit množinu voličů tak, aby nebyli ani adekvátní, ani rozumní. Zde je problém současných „neliberálních demokracií“, co jich ve světě je, Ruskem počínaje a Venezuelou konče – autoritářský vládce v jejich čele nejdřív přichází k moci skrze demokratické volby a pak postupně ruší svobody a práva občanů za neustálé podpory většiny. Není to žádná novinka: v dějinách lidstva se tyrani vždy mohli opřít o podporu davů. Lůzu žádný tyran ještě nikdy neoloupil, není si na ní co vzít, na rozdíl od těch, kdo vlastní majetek. Ty oloupit lze. Diktatura je tudíž vždy diktaturou nad vlastníky, nad daňovými poplatníky. Návod je jednoduchý: učiňte nemajetný dav nejpočetnější třídou společnosti, zaveďte všeobecné a rovné volby a ve výsledku dostanete Rusko nebo Venezuelu. Dav bude hlasovat pro a hlas vlastníka z tratí jakoukoli váhu.

M. Kosejk 14.9.2013 8:31

(3)Jefim Fištejn - Reflex 37/013

Ozřejmit podstatu problému lze tím, že ho domyslíme ad absurdum. Z filmu Dvanáct rozhněvaných mužů víme, jak nesnadno funguje soudní porota. Jiří Voskovec to předvedl brilantně: je to směsice rozpaků a vnitřních pochybností. Nalézání pravdy je svízelná a nejistá práce. Stejně jako demokracie, ani soudní porota není žádným všelékem, ale vcelku jakžtakž funguje. Chcete znemožnit její fungování? Tož učiňte nalézání viny věcí přímé demokracie. Ať o vině rozhoduje celé obyvatelstvo v referendu. V „Den všelidového soudu“ ať každý dostane seznam všech obžalovaných a na otázku „vinen“ tisíckrát odpoví buď ano, či ne. Není třeba mimořádné představivosti, abychom si mohli domyslet, jak to dopadne. I když to nebude dvanáct porotců s nejasnou licencí na rozum, dobrý výsledek nelze očekávat. Obdobné je to s volbami. Mechanismus odpovědné volby si žádá odpovědného voliče. Právě neustálé rozřeďování množiny odpovědných voličů, kteří mají co ztratit, masou těch, kteří co ztratit nemají, plodí nejtragičtější fenomén naší doby – neliberální demokracii s přímo zvolenými autokraty a zvůlí elektorálních většin."