Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
POLITIKA: Tahle politika není pro starý
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
J. Chaloupka 4.1.2013 10:17Oba pánové k té blbé náladě přispěli svým dílem . Pithart, jako předseda vlády, nechal schválit zákon o státním podniku, kterým dával komunistickým ředitelům (jež ochránil ve funkcích svým "slyším trávu růst") právo zacházet se svěřeným podnikem jako s vlastním a ti pak položili základy vykradení podniků zevnitř, čemuž se dnes říká tunelování. Jeden z prvních příkladů: ředitel státní tiskárny si založil svůj podnik, odkoupil od tiskárny papír a za pár týdnů tentýž papír prodal jím řízené tiskárně se ziskem 3 mil. Kč. Papír tehdy neopustil vůbec sklad, ve kterém se nacházel. Spolu s Mackovým Knižním velkoobchodem oba tito průkopníci ukázali, co je možné se státním majetkem dělat. Klausova vina je v posunutí termínu pro registraci v kuponové privatizaci. Původní termín listopad-prosinec 1991 přivedl k registraci cca 700 tis. zájemců, což se mu zdálo málo, takže podmínky projektu kuponovky trochu "poupravil". Pak teprve přišli ti Kožení a další, protože takto široká registrace přilákala miliony občanů natěšených na "jistotu desetinásobku". V prvním příkladu by bylo 700 000 občanů každý v průměru s 300 tis. majetkem, který by si ohlídali, a nebylo by potřeba fondů. V druhém výsledek známe. Třeba Kožený takto získal a později zlikvidoval celou československou námořní flotilu. To jsou dva hříchy obou pánů z počátku jejich působení v politice. Oba dva jsou podle mne vini, protože oba dva celou dobu žijí z peněz daňových poplatníků. Ani jeden se neodvážil na tenký led soukromého zajištění příjmu, ať prací v soukromém podniku, nebo vlastním podnikáním. I proto oba v podstatě jsou socialisty, tj. souhlasí s masivním přerozdělováním. Jen to zakrývají hezkými slovy. Jo, a oba mluví o všem a do všeho, jen Pithart v menším okruhu posluchačů. |
|
|
P. Pavlovský 4.1.2013 0:42Pithart v Českém rozhlase V Nočním mikroforu na ČRo 2 P. P. 30. XII. tvrdil,že v „první světové válce pokládali lidé životy za Československo“, a proto byli politikové v roce 1992 morálně povinni vyvinout větší úsilí pro jeho zachování. Tato premisa je ovšem převážně nepravdivá. Po většinu I. světové války neměli nejenom legionáři, ale ani nikdo jiný o Československu tušení. Zahraniční jednotky se začaly tvořit z českých vlastenců, žijících momentálně ve státech Dohody, a později k nim přibývali i zajatci z rakouskouherské armády. Dobrovolníci v legiích mohli sice doufat v rozpad monarchie, ale o Československu se začalo hovořit až v roce 1918, a to ještě spíš mezi politiky, než mezi vojáky. Ti prostě bojovali „za vlast“, a ne za nějaké neexistující Československo! |
|
|
P. Pavlovský 4.1.2013 0:47Re: Pithart v Českém rozhlase Po volbách 1992 P. P. (i jeho OH) opustil zela politiku. Je pravda, že již 7. 7. 92 se konala schůzka vítězných HZDS a ODS (bez předsedů) a že M. Macek po ní prohlásil, že „vývoj směřuje k rozdělení státu“. Nelze ale dost zdůraznit, že na tomto vývoji se ODS nepodílela a zcela jednoznačně musím odmítnout opakované snahy nasadit V. Klausovi „psí hlavu“ bořitele ČSFR. V. Klaus se ale jižv roce 1991 velice poctivě snažil provádět výrazně čechoslovakistickou politiku. (Bez jeho zásahu by na podzim 1991 ČNR neschválila státní rozpočet!) Jedním z dalších důkazů je zapomínaný osud Slovenské občanské demokratické strany, kterou V. Klaus založil a za kterou jezdil před volbami agitovat na náměstí slovenských měst. Strana ale ve volbách neuspěla a hlasy pro ni odevzdané propadly. Dalším do omrzení omílaným argumentem je nekonání referenda. Jistě, nekonalo se, ale nikoli vinou české strany nebo ODS. Slovensko mělo po volbách 1992 už takovou suverenitu, že mohlo na Slovensku uspořádat třeba pět referend, nikdo by mu v tom nebránil! Do toho se ovšem slovenským politikům nechtělo ani dost málo. Naproti tomu federální vláda (J. Stráský) neměla žádný důvod proti vůli vlády slovenské vyhlašovat referendum celostátní. Nešlo totiž o to, co si myslí občanéČR (bylo jasné, že rozdělení nechtějí), šlo výhradně o názor občanů SR, kteří ale nesměli mít pocit, že jsou přehlasováni. Pithartův nářek nad nekonáním referenda je tedy pláčem na nepravém hrobě! Smysluplné referendum mohla vyhlásit pouze Bratislava. |
|
|
M. Krátký 4.1.2013 8:46Re: Pithart v Českém rozhlase děkuji za jasné a pochopitelné shrnutí - hezký den |
|
J. Vyhnalík 4.1.2013 10:36Re: Pithart v Českém rozhlase A tím lze jedině souhlasit. Pokud jde o referendum, tak problém byl i v tom, že se sice bylo možné zeptat, zda spolu či odděleně, ale nebylo možné se zeptat, co to spolu znamená. Už od roku 1991 bylo jasné, že slovenští politici si pod pojmem "spolu" představují faktické rozdělení státu s federální finanční zárukou a to by fungovat nemohlo. |
|
|
P. Pavlovský 4.1.2013 10:47Re: Pithart v Českém rozhlase Pojmenováno standardními politologickými pojmy oni chtěli konfederaci (opravdovou, Švýcarsko se tak jenom jmenuje, ale je to federace), zatímco my jsme trvali na federaci. Ani nevím, zda v současné Evropě nějaká konfederace je, zdá se, že k ní spějí Velká Británie, Španělsko a Belgie. Jakousi formou konfederace je snad i SNS - býv. SSSR. Konfederací sui generis je vlastně i Eurozóna. |
|
|
J. Vyhnalík 4.1.2013 12:27Re: Pithart v Českém rozhlase Konfederace může fungovat při větším počtu relativně vyrovnaných členů, kdy žádný nemůže ostatní dominovat. Mimochodem to je problém EU, že ji fakticky dominuje a řídí duo Francie a Německo. Sice to jim často vychází, ale z dlouhodobého hlediska to může být pro stabilitu EU nebezpečné. V případě Československa by to vedlo k neudržitelné situaci. Nejen, že Slováci neustále stupňovali své požadavky, to by bylo možné vyřešit za cenu velkých ústupků z federativních principů, ale horší by bylo, že po každých volbách, by docházelo k výmluvám a útokům na druhou stranu. Jedině, že by vítězné strany v české i slovenské části měly identické programy, ale i to by nejspíš rozporům a dohadování nezabránilo. Takže udržet společný stát možné bylo, ale pouze za cenu dlouhodobé politické nestability, nižší efektivity ekonomiky na obou stranách a dlouhodobému posilování nacionalistických akcentů u všech politických stran. |
