8.6.2024 | Svátek má Medard


Diskuse k článku

POLITIKA: Jitrnice, jakou svět neviděl

Stát ještě nikdy v historii nebyl schopen garantovat důchody svým občanům. Jistě, do zákonů je možné napsat leccos. Ve skutečnosti však ve věci důchodů nejde o nic jiného než o uklidnění mas, že se o ně stát za ty nekřesťanské daně a odvody postará, přičemž jedinými trumfy státu v této hře jsou špatná paměť lidí a jejich inklinace k naději.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
F. Vízek 11.6.2013 21:09

K důchodu a něco navíc...

Já fandím průběžnému důchodovému systému, protože je NEZNIČITELNÝ:  Vždy bude jisté procento lidí pracovat a vytvářet reálné hodnoty a tím zajišťovat (= živit) generaci přicházející (dětí) a generaci odcházející (starých poproduktivních občanů).  Tisíce let platila ona mezigenerační tři "P":  PŘEVZÍT, PŘIDAT, PŘEDAT... V tom je obsaženo téměř všechno, čili i otázka mládí a stáří. 

Shromažďovat peníze (=kapitál) a počítat s tím, že za 30 až 40 let mi to garantuje solidní žití je obrovské RIZIKO.   Sám mám doma  jednu tureckou bankovku - BiR MILYON TüRK LIRASI -   a koupit se za ní nedala ani limonáda. 

Nikdo nikdy nemohl garantovat jakékoli "příští", zejména když jde o řadu desetiletí. Vždyť jenom v těchto zeměpisných šířkách jsme měli za posledních sto let tyto státní útvary a režimy:  Rakousko-Uhersko, 1.Masarykovu Československou republiku, 2.okleštěnou Československou republiku, Protektorát Čechy a Morava, poválečnou (lidově demokratickou) Československou republiku, poté skoro 30 let Československou socialistickou republiku, krátce Českou a Slovenskou federativní republiku a teď Českou republiku...

Toto všechno zažil OBČAN, který mohl celý svůj život prožít v jedné vesnici v témže domku.  

P. Vaňura 11.6.2013 21:35

Máte samozřejmě pravdu, dá se to popsat takto

1918-válečná inflace znehodnotila úspory, 1945-měnová reforma stáhla peníze z válečné inflace, 1953 - měnová reforma zlikvidovala nekryté peníze, kterými soudruzi financovali zbrojení, 1991-1993 - inflační znehodnocení pěněz, které už předtím byly nedostatečně kryté zbožím. Ta inflace počátku 90 let byla nejmírnější, vklady na knížkách byly díky úrokům znehodnoceny "jen" na polovinu. V předchozích případech to bylo 90%.

J. Barto 11.6.2013 21:48

Re: K důchodu a něco navíc...

Myslíte tedy,pane Vízku, že je rozumné vše prožrat a spoléhat se každého prvního na důchod?

J. Jurax 11.6.2013 21:57

Re: K důchodu a něco navíc...

Vždy bude jisté procento lidí pracovat a vytvářet reálné hodnoty a tím zajišťovat (= živit) generaci přicházející (dětí) a generaci odcházející (starých poproduktivních občanů).

To jistě. Otázkou je, jak velké bude to jisté procento. To jest jaký bude poměr  počtem lidí vytvářejícími reálné hodnoty a - pro důchody specielně - počtem starých, poproduktivních občanů. Demografické údaje neopravňují k přílišnému optimismu.

Průběžný důchodový systém je sice nezničitelný, ale to neznamená, že bude vždy skýtat důchod, z něhož se dá aspoň přežívat, ne-li kvalitně žít.