Pane Petře, pokud jde o "fráze", které vytýkáte autorovi perfektní systémově zaměřené analýzy/reakce na Klausovu sebechválu a ódy na zásluhy "budovatelů kapitalismu" (který je fakticky kapitalismem prvotní, asociální akumulace kapitálu přes rozkradení hodnot zbylých po komunistech), co do míry obecnosti jej daleko převyšujete. Příspěvek p. P. ukazuje právě původ těch konkrétních chyb, které pociťují všichni, zdaleka ne jen intelektuálové, a jejichž řešení nás teď stojí miliardy. Ještěže to lze shodit na politiku soc, dem., která teď za vás - jistěže jste horlivý odesák - snímá hříchy minulých, systémově špatných řešení a je demagogicky zneužívána v předvolebním boji. A kde bychom byli bez velkého Profesora/Tansformátora je jasné: mnohem dál! Cožpak  jeho sebestřednost a mafiánská solidarita Privatizátorů dovolily volbu jiných alternativ? Jejich prosazení "na správném místě", jak píšete? Jen si o tom něco přečtěte v odborné, historii "české cesty" mapující, tuzemské i zahraniční literatuře. To Vy ovšem nečtete. Ze zásady... Pak však neosočujte lidi, přicházející s objektivními výpověďmi, o nichž nemáte ani ponětí, že někde existují. (Respektuji Váš názor na deník Právo - i když je zřejmě založen na dojmech z dávného minula - ale číst Blesk, na který bych Vás odhadnul, popř. navíc Modrou šanci, doopravdy nestačí... )

Podivene,¨

je to podivné, ale:

* ODS jsem v životě nevolil

* Klause nemám rád, pro mě je příliš samolibý a ješitný

* Neberu do ruky ani do kleští Blesk, Haló noviny, Rudé právo.......

O řadě transformačních chyb vím, ale házet je všechny jen na jednoho??? To jako analytik IS nemohu brát. Stejně jako neberu tvá tvrzení, že:

* Socanská vláda má nějaká systémová řešení, kterými napravuje chyby předchozí. Ta zatím jen dál rozkrádá co zbylo a zadlužuje nás pro své socialistické rozhazování (právě pro předvolební boj).

* A bez ,byť divoké, privatizace by jsme dál patrně nebyli. Tedy pokud to v tvém pojetí neznamená blíž bídě.

 

 

Na druhou stranu, jak jsem již napsal, za prezidentovy exekutivní kroky nese odpovědnost vláda a prezident potřebuje její souhlas. Čili de iure je to tak, že preziden má iniciativu a koná, vláda schvaluje. Vláda nemá vůbec iniciativu v zahraničních věcech - pouze doporučuje. I ten Parlament, dává-li souhlas k ratifikaci mezinárodní smlouvy, dává ho - hádejte komu - prezidentovi nebo vládě? Ovšemže prezidentovi.

 

Takže nezbývá, než aby se prezident a vláda dohodli, má-li se něco v zahraniční politice stát.

 

ad 3) Opět opakuji, při vší úctě, že vaše představy o tom, jak by měla vypadat ústava, jsou představami malého Jardy.

Věc ale lze posuzovat i odvozeně od ústavního principu "všechna moc patří lidu" - ergo z lidu pochází a má-li kdo jiný jakou moc, jde vždy o moc delegovanou lidem. A význam funkce se pak odvozuje od počtu přenosových aktů (pro jednoduchost sem nezahrnuji územní samosprávu):

1. stupeň - poslanci a senátoři, volení přímo lidmi (primární mandatáři)

2. stupeň - president, volený poslanci a senátory (mandát odvozen od mandatářů prvého stupně)

3. stupeň - předseda vlády, jmenovaný presidentem při nedostatku negativní vůle poslanců (mandát odvozen od mandatáře druhého stupně, avšak s dozorem mandatářů prvého stupně)

4. stupeň - ministři, navrhovaní presidentu k jmenování předsedou vlády a jmenovaní presidentem při nedostatku negativní vůle poslanců. (mandát odvozen od mandatáře třetího stupně, avšak s přivolením mandatáře druhého stupně a s dozorem mandatářů prvého stupně).

A pak samozřejmě můžeme jít k nižším funkcím a dalším funkcím...

No, já to nechtěl říct tak natvrdo, že prezident je víc než premiér.

 

Btw, jak se jako právník díváte na následující koncept:

- v ústavě je popsáno obsazování celé řady funkcí (kdo a za jakých podmínek koho jmenuje či volí),

- u většiny těch funkcí je popsáno, za jakých podmínek mohou zaniknout (vedle možnosti  kdykoli rezignovat) před vypšením mandátu (tedy pokud je tam jasně daný limit),

- v ústavě jsou jen dvě funkce, u nichž ústava o možnosti a podmínkách zániku před vypršením mandátu nehovoří.

Dal byste přednost výkladu, že osoby jsou z těchto funkcí sesaditelné zrcadlově (aneb kdo dává, ten i béře), nebo se budete spíše klonit k výkladu, že lidé v těchto funkcích jsou de iure nesesaditelní, dokud sami nerezignují, i kdyby si po nocích hráli na Jacka Rozparovače?

Podotýkám, že jedna z těch dvou funkcí je "na dobu určitou", druhá na "dobu neurčitou".

jako administrativec pečlivě rozlišuji mezi působností a pravomocí.

Tedy například má-li kdo v působnosti sociální výpomoc a pravomoc poskytovat dávky, má automaticky též právo dávky neposkytovat a poskytnuté dávky odnímat a vracení neoprávněně poskytnutých dávek vymáhat. V zákoně postačí napsat, že pravomocí je rozhodování o poskytnutí dávek - vše ostatní z toho automaticky vyplývá.

Nevím, proč by tomu u kreační působnosti mělo být jinak. Má-li libovolný orgán kreační působnost, postačí v zákoně uvést, že má právo jmenovat, volit, ustavovat etc. etc. Z toho automaticky vyplývá pravomoc nejmenovat, nezvolit, neustavit... A má-li tedy kdo pravomoc jmenovat i nejmenovat, má přece i pravomoc jmenovaného odvolat.

Zde jde totiž o zásadní otázku v tom, zda se kreační působnost konsumuje svým uplatněním, nebo zda trvá. Pokud by se konsumovala, pak by samozřejmě ten, kdo jmenuje, nemohl jmenovaného odvolat, neb jmenováním svou kreační působnost spotřeboval. Já jsem však docela pevně toho názoru, že kreační působnost je permanentní. Kdo ji má, tak ji má i poté, co ji uplatnil. A pokud ji má, tak musí mít k její realisaci veškerou pravomoc - tedy i pravomoc odvolávat, nejen jmenovat.

 

 

 

Mělo-li by to být jinak, muselo by to být dáno expresis verbis. Jako například u funkce presidenta: volí parlament, odvolává Ústavní soud. Pokud ale není dáno legální rozdělení pravomocí k realisaci kreační působnosti, automaticky a obecně považuji rozsah pravomocí za komplexní - tedy pravomoc jmenovat je i pravomocí odvolávat. Chce-li zákonodárce positivní a negativní část kreační působnosti rozdělit, musí tak učinit speciálně.

 

Přesně. Já to taky pořád říkám, že kdyby prezident neměl právo premiéra kdykoli odvolat (a tím nepřímo způsobit pád celé vlády, ale to je z právního hlediska vedlejší), pak by ten zákaz musel být v ústavě natvrdo napsán. A protože není, tak prezident toto právo má. Dík za názor.

Ale já nemluvím o odvolání vlády.

Já mluvím o odvolání premiéra. To je A.

B je, že - bohužel pro tu vládu - její životnost je vázána na toho premiéra. Ale to je problém vlády, nikoli presidenta.

Podívej. Třeba ve starém Římě byla kolektivní "odpovědnost" otroků (uvozovky proto, že otrok byl věc a věc odpovědná být nemůže). Takže když jeden otrok zabil pána domu (hypotéza normy), bylo stanoveno, že usmrceni mají být všichni otroci dané domácnosti (dispozice normy). Je to celkem známé, protože Neronovi se do toho svého času moc nechtělo, podepsat takový ortel (ale nakonec ho ukecali a podepsal, bylo to jen několik set lidí, na víc otroků se ten zavražděný prefekt nezmohl).

 

No, a tady je to podobné, když bude třeba odvolat premiéra, bude to mít ten přesmutný vedlejší následek, že o své sesličky přijdou i ostatní členové vlády.  

 

Uznej, že je to přímo ďábelské :-) 

 

 

Přesně, velmi přesně řečeno.

Tohle by se mělo stále zdůrazňovat.