J. Rejzek 17.3.2024 8:59

Já jsem zažil největší "svrab, bídu a neštovice", (jak říkala moje babička), na zájezdu do Londýna. Na parkovišti u autobusu na nás čekali naši domácí, většinou Indové, nebo Pakistánci. Přání, abych byl ubytovaný v anglické rodině se mě splnilo. Celý týden jsem pak toho litoval. Ušmudlánci jak naše skupina pojmenovala onen starší pár, byli také lakotní.Šťastní lidé, kteří byli ubytováni u Indů, nám každé ráno ukazovali na mobilech prostřené stoly u večeře a snídaně.Lovečák to jistí a tak jsme snědli i ten, který vozím vždy sebou pro všechny případy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek