Marťas 3.5.2008 21:21

Pěkné čtení

Fakt pěkné čtení. Chudáci chlapečci. No, ale co naplat, ony ty holky sou silný dost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

mozkomor 1.4.2008 18:31

dětičky

Jo, to by se mi taky hodilo,upřít na někoho pohled a zírat a zírat až uteče. Ani by to nemuselo být s brekem. Ale jinak - Dominičce i všem Neffovým další dlouhý život, ve ktrém to nejhorší bude špinavé sklo ve dveřích.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rhea.r@seznam.cz 25.3.2008 15:31

To je hezké...

děkuji, prožívám touto dobou podobné věci se svým vnoučkem. Má to úplně jiný rozměr než při vlastním dítěti. Říkám tomu koncentrované štěstí. Po víkendu koncentrovaného štěstí v neděli navečer padám únavou, ale vždy se těším na další.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Mojmir Prusa 21.3.2008 13:04

Pane Neff, mnoho stesti s Dominikou

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Paja 20.3.2008 23:56

Zlobení a radosti s Astonem

Milý pane Neffe,

smrt dcery je hrozná, ale myslím, že jste objevil něco, co byste jinak neobjevil - vnučku ve zcela jiném světle, možnost znovu vychovávat a ovlivňovat tvorečka a užít si ho mnohem víc, než jak jste vnímal své děti, když jste byl mnohem mladší :-) My máme s manželem nyní miminko ve trošku vyšším věku a úplně žasnu, jak po letech cestování a objevování světa jsem myslela, že už mě nemůže nic nadchnout, zaujmout tak jako divy a krásy kontinentů - ale OMYL - to nejzajímavější je v dětské dušičce, v nápadech, v tom zdravém krásném tvorečkovi, který se stále směje, a v naprosto vtipných a zároveň moudrých dětských situacích, které by nás nikdy nenapadly.

Jen jsem Vám chtěla naznačit, že po té ztrátě paní Irenky jste získal možnost omládnout s novou "Irenkou" - a když už nejde vrátit, co se stalo, tak přeji moc radosti v nové životní situaci a věčné dětské inspiraci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JayJay 20.3.2008 22:38

Astone a Ljubo, držte se. Jste úúúúžasní

• reagovat
• nahlásit příspěvek

pavlik 20.3.2008 22:21

:)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Eva B. 20.3.2008 22:16

vzpomínky...

pamatujete, když se Dominička narodila, psal o tom Aston a předestřel tenkrát úvahu...jak mu asi malá bude říkat? protože on není žádný dědeček s hůlkou a fousisky :-) na dědečka opravdu nedostane šanci,bude lézt po 4, stavět hrady z písku, budovat prolézačky .... atd :-) a Bart, ten se asi diví už teď :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Niha 20.3.2008 17:53

Škoda,

že doba " rozpláclých nosů " tak strašně rychle uteče . Velmi milé,příjemné čtení,jen dál p.Neffe pište o Dominičce, držím palce abyste vše s p.L. zvládli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Adina 20.3.2008 13:56

Kdo si hraje nezlobí

 Takové chvilky jsou v životě nejkrásnější, zbyde po nich jen čmouha na skle. Jindy skleničky po babičce, které si chránila, ona tu není, všech šest v sadě vydrželo přes 100 let.  Hrníčku otlučenému na okraji s hezkým obrázkem holčičky a kluka tomu je 50, z hrnku se odloupl kousek okraje a člověk je životem otlučen daleko víc. Pak co je křehčí, sklo nebo člověk..... život letí moc rychle a skládá se z takových chvil, kdy si  j e n  hrajeme....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

-pp-) 20.3.2008 12:14

Super

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jura Jurax 20.3.2008 12:03

Vzdálená hora

No, ono je to taky už 30 let - seděli jsme s ženou u pískoviště a hrdě pozorovali svou starší dceru, ana vytváří bábovičky - bylo jí již přes dva roky. A přišel tam buclík o hlavu větší asi tak tříletý, a beze slova jí je rozdupal. Vymrštil jsem se, abych ztrestal opovážlivce, ale žena mne stáhla zpátky. Dcera beze slova zase vytvořila tři perfektní bábovičky, buclík je zase rozdupal a hrdě stál čekaje, co bude. Dcera si ho změřila, pokrčila ramínky a opět beze slova vedle stvořila tři perfektní bábovičky - a buclík je zase rozdupal. Dcera položila kyblíček a lopatičku, uvážlivě vstala, postavila se proti buclíkovi, opět mírně pokrčila ramínky a strašlivě, co mohla silou svého cca dvaapůl roku, kopla buclíka do rozkroku. Naštěstí jeho rodič to bral sportovně, anžto to byl chlap (a taky byl na rozdíl od synka drobný a jakýsi vycmrndlý, kdežto já mám metr devadesát a už tehdy jsem měl přes metrák), takže další incident nenásledoval a oba jsme se omezili na výchovu vlastních dětí - on láteřil, že chlapi nebrečí, a moje paní vysvětlovala dceři, že chlapečkové se nekopou do rozkroku, že je to tam bolí ... tehdy nebyly kungfu filmy, takže to u dcerky asi byl přirozený talent na řešení krizových situací ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Eva Jeslínková 20.3.2008 11:24

malé děti jsou sluníčkem života

Když byl syn malý ( ta hrůza už skoro 40 let ), byli jsem na dovolené u přehrady. U sousední chaty byla hromádka písku a na ní malý kluk asi tak 2 roky jako náš. Pavlík o něm pokukoval a chtěl  si  s ním na písku hrát. Pomalu se blížil, ale klouček ho pozoroval s pohledem " To je moje a ty tu nemáš co dělat ". Když k němu vylezl na hromadu písku, tak po Pavlíkovi hodil kyblíčkem písek. Čekala jsem, že Pavel s brekem přiběhne, ale on udělal něco zcela nečekaného. Oba měli tou dobou nezbytné tepláčky s laclem. Pavel chytl kluka za lacl a nacpal mu tam hrstičku písku a hrdě odešel. S dětmi se aspoň člověk zabaví a občas i zasměje a tak to zlé je potom snesitelnější.

Eva J.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jenda 20.3.2008 11:14

Apropos, 180 cm a tanecni ...

pro dobro asistentu doufam, ze pokud na tech 180 naroste tak nebude uplny drevo. Stehovat prerostly dreva je desna makacka. :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jenda 20.3.2008 11:08

Pokud vymenime kyblicek za kyticku tak to nastane odhadem tak za patnact let

• reagovat
• nahlásit příspěvek

kocka ema 20.3.2008 10:18

kyblicek 2

Ujela mi ruka, pokracuji. Dominika je kouzelna  holcicka,jsem absolutne jista, ze alespon ma takovou kliku v tom hroznem nestesti, ze ma takoveho dedu a , prominte. za tu familiarnost, i Ljubu.

Moooooc zdravim a piste o Dominice dal.

p.s. Vim, ze do Sahary se nevozi pisek ( mimo stavebniho), ale mam spoustu zviratek ve sve internetove databazi, budou se ji libit, nemam zadna vnoucata, deti mam za velkou louzi a mohla bych Dominice delat babicku na dalku

• reagovat
• nahlásit příspěvek

kocka ema 20.3.2008 10:10

kyblicek

Dekuji, pane Neffe, vratil jste  se mne asi o 50 let zpet. Sli jsme s prateli na prochazku, nasi Oline bylo asi 4, Vladikovi 5. Zastavili jsme se pred hradkarstvim. Oline se zdalo, ze Vladik ji zaclani vyhled. Strcila do ne. Byl tak prekvapeny, ze letel na zem. Manzel povidal:"Vladiku, to jsi chlap?". Vraz ji jednou take." Vladik se na ne podival a ptal se:"Muzu velkou?". Dostal souhlas a vrazil ji takovou facku ,ze pro zmenu letela na zem Olina. Vzpamatovala si,vstala  a kopla. Tenkrat mi nenapadlo, ze to byl prvek jeji budouci povahy-nebojacne a sebejiste.

( Omlouvam si za chyby, nemam ceske skoly).

Dominika je

• reagovat
• nahlásit příspěvek

inspektor Trachta 20.3.2008 9:18

Astone děkuju za tip

Už se těším až si budu s naší Emou hrát na rozpláclý nos zatím je to takový malý křikloun co nás nenechá moc vyspat a když nedostane včas napít, tváří se jako ošklivý skřítek

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jerry, mouse killer of smokers 20.3.2008 9:06

Tomuhle jako otec malého dítěte velmi dobře rozumím

Taky mám spoustu zážitků s malým synkem. V době  vysílání reklamy se zamrzlou hypotékou v ledničce,  stále nakukoval do naší, protože :,, V ledničce je pán."

• reagovat
• nahlásit příspěvek

YGA 20.3.2008 8:35

Moc milé

Tak si říkám, že Aston má na nějaké desetiletí postaráno o náměty pro svá povídání - takové holčičce se denně přihodí minimálně pět věcí, které si zaslouží zaznamenání  pro příští generace. Těším se na další.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Mablung 20.3.2008 8:34

jak vidím

Jak vidím, tak teď bude psát Aston místo psích dobrodružstvích dětská dobrodružství. Aby Iris nevynechával, může na jedno vodítko dát Dominiku, na druhé Iris a chodit na procházky

Ne, teď  vážně. Aston sice moc nečte diskuzi, ale tohle si doufám přečte. Staří rodiče jsou nejhorší rodiče. Jsou moc staří a úzkostlivý, nedávají dítěti volnost. Přeju Astonovi hodně štěstí při výchově Dominiky (pokud by se jí vzdal jak radí Abonent, mělo by mu pár lidí přijít rozbít zobák ), ale zároveň mu radím, aby si dal velký pozor aby jí přílišnou úzkostlivostí nezkazil život. Přeci jen, od teď je pro ní více méně tatínek, Ljuba maminka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek