Věra 2.1.2009 19:27

Žvýkačky

Žvýkačky, zvané žvejky byly předmětem největší touhy v dětství. Jednou jsme s kámoškou našly ve vedlejším domě v popelnici načatý balík žvejkaček, byly polštářkové, s bílou polevou a nejspíš pocházely z Tuzexu (bylo to v devětapadesátém), možná je někdo dovezl z ciziny. Bylo jich tam asi šest, spravedlivě jsme se o to podělily. Byl to fantastický zážitek, vyrovnaly se tomu snad jen dárky od Ježíška. Tenkrát stačilo k dětské radosti jen málo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Joob 2.1.2009 19:06

Tak nějak mi připadá, že kdo dští síru

na tehdejší dobu, nezaslouží si nic jiného, než aby přišla znovu....Historie se jak známo opakuje na vyšší úrovni...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

cipísek 2.1.2009 17:48

S tím házením žvejky do kamen

jste ještě měli náramné štěstí.To v naší škole byla nalezená žvýkačka majiteli VŽDY vyučujícím zamatlána do vlasů (že to nešlo odstranit jinak než vystřižením,to si asi všichni snadno domyslí).Asi to bylo i podle toho, jakého ta škola měla ředitele.Ten náš byl "kovanej".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kavka.k 2.1.2009 16:55

Hrozně se u toho bavím

Jsem trochu mladší ročník  než pan Neff (1954) a nepamatuju UNRA balíčky ani jsem nežvýkala smůlu a nepředávala si s nikým žvýkačkové hubany. Vzpomínám ale na dobu svých asi 4-5 let , jak někdo z naší partičky získal hmotu (mohl to být "základ pro žvejky") - takovou růžovou gumu bez chuti a zápachu. Tu pak na příděl ukrajoval za odměnu jen těm nejvěrnějším. Když to člověk žvýkal, neztrácelo to chuť neb žádná nebyla, ale jak to bylo tvrdé, bolely nás čelisti až do mozku, ale nikdo to nevyplivnul a žvýkal až do bezvědomí - až se to pak rozpadlo, což trvalo určitě nejmíň den a půl. Pak už nastopily nějaké ČS značky - asi Pedro. Tak ve 4. třídě mi táta přivezl ze zahraničí celou sadu růžové, sladké a dělající bubliny žvejky. Rázem jsem byla nejcennější  v kolektivu . Ty vzpomínky jsou hezké a blízké.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Tx 2.1.2009 16:50

Tak tahle diskuse

je opravdu krásná procházka historií!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Gnomon 2.1.2009 16:46

Žvejkačka na pivní sudy

Tatínek mého spolužáka pracoval v pivovaře a od něho jsem dostával smolu používanou na utěsňování dřevěných beček na pivo.Byla to kvalitní žvejkačka, ještě lepší ale bylo to, že spolužák měl sestru v Belgii a ta posílala domů dámské cigarety.Po těch jsme se nikdy nepozvraceli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lípa 2.1.2009 16:12

A jsou dokonce

i takoví, kteří žvýkají a žvýkají a žvýkají, až nakonec zujistí, že přežvykují!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Nemo 2.1.2009 15:11

Jiné pamlsky

Dlužno též zmínit jiné pamlsky dřívější doby, např. pendreky, mejdlíčka, cukrkandl ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Snajdr 2.1.2009 14:31

Mastix

Například v Egyptě se dodnes mastix (doufám, že je to správně, prostě pryskyřice) zhusta používá. Stává se, že když přijdete na jednání, dostanete kromě kávy nebo čaje třeba i maličkou štáfličku pryskyřice (samozřejmě hygienicky zabalenou v celofánu) pro osvěžení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

;-o 2.1.2009 14:26

omlouvám se

Ale nevím, jak to tam vlezlo 2x. A s jinýma adresama.  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

;-o 2.1.2009 14:22

no já jsem 1. žvýkačku (Dandy)

žvýkal až v 9-ti letech. Děda mi ji koupil od frajera, jehož manželka dělala letušku u ČSA. Jak jsem se ale udivil, když mi exmanželka tvrdila, že v krámku jejích rodičů (Jednota) prodávali běžně žvýkačky už v 50-ých letech. Prý české.

Ale mají ty žvejky asi něco fascinujícího v sobě. Vzpomínám si jak přijej strýc z USA a přivez našim 2-ma dětem každé paklík žvýkaček. Ta mladší měla 1,5, sedla na podlahu a za 1/2 hod. bylo po 50-i žvýkačkách. Jó to eště byly s cukrem, ne ty dnešní free šmejdy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

;-o 2.1.2009 14:16

no já jsem 1. žvýkačku (Dandy)

žvýkal až v 9-ti letech. Děda mi ji koupil od frajera, jehož manželka dělala letušku u ČSA. Jak jsem se ale udivil, když mi exmanželka tvrdila, že v krámku jejích rodičů (Jednota) prodávali běžně žvýkačky už v 50-ých letech. Prý české.

Ale mají ty žvejky asi něco fascinujícího v sobě. Vzpomínám si jak přijej strýc z USA a přivez našim 2-ma dětem každé paklík žvýkaček. Ta mladší měla 1,5, sedla na podlahu a za 1/2 hod. bylo po 50-i žvýkačkách. Jó to eště byly s cukrem, ne ty dnešní free šmejdy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

krmič 2.1.2009 13:48

UNRRA

My dříve narození jsme se setkali se žvýkačkami v balíčcích UNRRA. To ovšem bylo dřív než v padesátých letech.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JaS 2.1.2009 13:23

Taky jsem zažil

sdílení jeté žvýkačky z huby do huby a zpět.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vasekpav 2.1.2009 12:57

pedro

Muj kamarád , sháněl obaly od amerických žvýkaček a zručně k nepoznání rozklepával naše Pedra do velikosti Wraitek a prodával nám je

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vladislav 2.1.2009 12:50

Třetí zuby

Je nějaká žvýkačka, která by se nelepila na zubní protézu? - Co s dožvýkanou? Etiketa radí nenápadně ji vybrat do papírku a příležitostně dát do odpadu. Skutečnost? Na  zeleném asfaltu pěší zóny našeho města odhaduju  tak dvacet až padesát bílých žvýkačkových "plivancô" na každý čtvereční metr,  nejvíc před vchodem na místa, která navštěvují hlavně mladí. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RomanL 2.1.2009 12:42

Nejhorší je,

že dnešní děti vůbec nedokázou pochopit, že nějaká žvýkačka může být něco tak zvláštního, že se třeba stojí za ni do krve porvat. Možná tak o mobil. Proto až vyrostou, budou volit ČSSD a komunisty, protože levičáci jsou hodní a myslí na (chudé) lidi, což jim už od dětství vštěpují rodiče do hlavy slovy: "To by se za komunistů stát nemohlo!" a "Zase nám ty modré straky sebrali přídavky!" a podobně, přičemž svoje děti zadlužují takovým způsobem, že jim z toho jednou bude na zvracení (což už jim ovšem říct zapomínají)...

• reagovat
• nahlásit příspěvek