Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ZLATÁ PADESÁTÁ: Dětské hry
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
JaS 3.1.2009 15:37A taky se hrála "školka" s míčkem o zeď a se švihadlem (cviky od deseti do jedné). |
|
|
j 3.1.2009 14:09j http://www.slovozivota.cz/kres_ane_musi_podporovat_izraelsky_lid |
|
|
Bobina 3.1.2009 13:47Nenašla jsem zde hru "Na krvavé koleno". Pocházím z Jižních Čech a hráli jsme tuto hru v 50. létech. Podrobnosti si nepamatuju, jen to, že krvavé koleno bylo schované v komoře. Když se tak někdy dívám na svá vnoučata, je mi docela líto, že pomalu začínají mít problémy s komunikací s vrstevníky a i malou slovní zásobu. Místo kamarádů mají PC, místo knih televizní kanál Jetix. Nekritizuju, každá doba má své. |
|
|
cipísek 3.1.2009 15:17Re: Nenašla jsem zde Taky jsme si tady hráli "na doktora"....... |
|
|
Bobina 3.1.2009 15:29Re: Nenašla jsem zde Jojojojo, na to jsem úplně zapomněla |
|
|
cipísek 3.1.2009 16:19Re: Nenašla jsem zde Stárneme......... |
|
|
Věra 3.1.2009 15:39Re: Nenašla jsem zde Na krvané koleno jsme hráli i v Praze (v Břevnově). To začínalo slovy: "již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila" ... dál si to taky nepamatuju. Ještě jsme hráli vybíjenou, vždycky celé odpoledne - na ulici. Tenkrát (v 50.letech) ulice i v Praze byly prázdné - bez aut. Nakreslilo se křídou pole a už to frčelo. Ulice byly plné dětí,bezva to bylo vidět ve filmu "Rychlík do Ostravy", to bylo totiž natáčené v naší ulici, tak to tam doopravdy vypadalo, to nebyla žádná filmová fantazie. Když jdu k synovi do domu, kde jsem bydlela, všude prázdno, nikde žádné dítko (nejspíš sedí u PC). Jo a taky jsme hráli "polívka se vaří, maso na talíři, přijde na to, sežere to ... třeba Německo!" Horší bylo, když měl člověk domácí vězení a tenkrát stačilo málo a padaly přísné tresty. Žádná Džamila Stehlíková tenkrát ve vládě neseděla ... |
|
|
kája 3.1.2009 20:40Re: Nenašla jsem zde Díky za vzpomínku. Hráli jsme na krvavé koleno ve školce! Dodnes, když jdu kolem zahrady školky, si na to vzpomenu, bylo to takové strašidelné. Začínalo to objevením "krvavého kolena" a debaty s ním, viz níže: Co jíš? Lidské maso! Co piješ? Lidskou krev? Kdy si pro nás příjdeš? Ve dvanáct hodin. A teď začala "matka" počítat: První hodina odbila a lampa ještě svítila, dtuhá hodina odbila a smrt tu ještě nebyla.... až do té dvanácté. Koleno řekne: Už jdu! a honí děti, koho chytí, je v příští hře krvavým kolenem. Jinak bydlel jsme na Flóře v Praze a ulice byly úplně bez aut (v 50. letech), takže jsme praštili doma taškou a šli ven a rodiče se o nás nemuseli bát. Dnes v naší ulici mají modrou zónu, ale stejně tam nezaparkujete a auto tam projíždí tak každé tři vteřiny. |
|
|
R.J. 3.1.2009 21:04Re: Nenašla jsem zde To musí být školka V Libické. |
|
|
Bobina 3.1.2009 22:35Re: Nenašla jsem zde No ano, přesně tak to bylo, díky za pošimrání sklerotizující paměti. Hrávali jsme to na fotbalovém hřišti, které v tehdejší době mělo jako sociální zázemí pro návštěvníky stranou umístěné klasické kadibudky, a pamatuji se, že jednou jeden vypečený o dva roky starší kamarád (a tím velká autorita) prohlásil, že krvavé koleno v době, kdy se nehraje, bydlí v těch kadibudkách |
... všichni jsme se jim vyhýbali obloukem|
|
Láďa 3.1.2009 15:48Re: Nenašla jsem zde Krvavé koleno je popsané tady: http://www.hranostaj.cz/hra307 Ještě si vzpomínám na rozhovor s kolenem: Co piješ? Lidskou krev. Co jíš? Lidské maso. Kdo jsi? Krvavé koleno. Co tady děláš? Jdu si pro tebe !!!!! Ještě mi tady chybí hra "Polévka se vaří", kdy jsou děti rozděleny na jednotlivé státy a jeden stát pak ostatní honí. Já jsem vyrůstal ve zlatých šedesátých, za ruské okupace, takže průběh byl zpravidla následující: "Polévka se vaří, maso na talíři. Přijde na to, sežere to .... Sovětský svaz !!!!" A Sovětský svaz začal ostatní děti honit. |
|
|
Kanuk 3.1.2009 20:03Re: Nenašla jsem zde Člobrdíku Ládíku, vždyť já to popsal o kus dřív! Jen místo států jsem uvedl kovboje a pod. |
|
|
R 3.1.2009 13:34Dětské hry Koukám, že v 50 letech se hrály skoro stejné hry jako jsme hráli my v 70 letech. Musím ale přiznat, že si mlhavě pamatuji, že spoustu těchto her nám naočkovali v mateřské školce a my jsme je pak ještě pár dalších let hráli. Případně některé vedoucí takovými dětskými hrami "zabíjeli Pionýr" když potřebovaly kvůli něčemu získat čárku za práci s dětmi. Něco jako hru Král vysílá své vojsko jsme nazývali "Na černého vlka" Ze začátku byl jeden vlk a všichni ostatní byli ovce. Ovce se shromáždily na jedné straně pozemku a vlk byl uprostřed. Na zvolání vlka "Kdo se bojí černého vlka? " měly ovce za povinnost přeběhnout kolem vlka na druhou stranu a vlk měl ulovit ovci neboli někoho chytit. Ten se v dalším kole stával dalším vlkem, až nakonec bylo plno vlků na jednu, dvě poslední ovce, které vynikly nad ostatními ovcemi tělesnou hmotností a zároveň sílou v nohách, která dokázala té tělesné hmotnosti dodat tak velkou pohybovou energii, že pro průměrného vlka bylo obtížné tu ovci zastavit a chytit. Taky to bylo o týmové práci, ovce na začátku musely běžet všechny najednou, aby vlk nestihl chytit více než jednu ovci a vlci na konci se museli domluvit, protože poslední ovce muselo chytat víc vlků najednou. Taky to bylo o výdrži, protože vlci hnali tím zvoláním ovce pořád tam a zpátky, aby si nemohly odpočinout... Jedno období na základní škole jsme tuto hru hrávali snad každou celou velkou přestávku, venku před školou na asfaltu...Dodatečně si uvědomuji, že to asi muselo být náročné období na rodiče, co se týká utrhaných knoflíků a vůbec celkové pevnosti oblečení |
|
|
R 3.1.2009 13:37Re: Dětské hry Akorát se u nás nějak neujaly kuličky, nepamatuji se, že bychom je na vesnici coby dítka hráli. Asi tehdy na vesnici nebyly kuličky k sehnání |
. Nebo byly spotřebovány jako střelivo do praků 
.|
|
Kanuk 3.1.2009 20:19Re: Dětské hry Kuličky asi zašly na úbytě, protože to nebyla zbrojní výroba. |
|
|
Baghíra 4.1.2009 7:52Re: Dětské hry Nene, k dostání byly, hliněnky pytlík za dvě koruny, ale nikdo je nehrál (všude asfalt), dokonce ani nikdo neznal pravidla a mě to nostalgicky mrzelo. |
|
|
R 4.1.2009 8:01Re: Dětské hry To byla nějaká místní úchylka, že u nás ve vesnici se nehrály kuličky. A v blízkém městě nebo dokonce oblasti či na celé severní Moravě asi taky. O kuličkách jsem akorát všude četl a považoval je za hru vymřelou někdy s tatíčkem Masarykem a předválečným Československem. Možná, že socialistický stát, když plánoval distribuci kuliček do socialistických hračkářství, tak mu severní Morava z plánů vypadla |
. A tak jsem potom na vysoké škole jednou v hospodě koukal, když na kuličky přišla řeč a moji kolegové vzpomínali, jak je v dětských letech hráli.|
|
R 3.1.2009 13:15Pionýr S pionýrem jsem měl v 70 letech zkušenosti takové, že jeho vedoucí se střídali tak v průměru co půl roku. Místní komunisté vždycky vybrali nějakého svazáka nebo svazačku, kdo potřeboval vyžehlit nějaký průšvih nebo si zadělat na poukaz na odborovou rekreaci či cosi takového. Nový vedoucí dostal nějakou teoretickou literaturu, případně krátké školení, aby věděl, jak ty děcka vést. Skončilo to tak, že kluci většinou preferovali sport, který dobře uměli. Tak třeba jedno období se každou pionýrskou schůzku hrál pingpong, jedno období se hrál fotbálek na místním hřišťátku a tak podobně. Holky svazačky jako vedoucí preferovaly hodně "práci" uvnitř, v klubovnách u časopisů, kreslení nebo ruční práce nebo chození venku do přírody. Paradox byl, že spousta těch "vedoucích" byla sama předtím ve skautech a tak dost často oficiálně na oslavách jsme byli pionýři, ale v klubovně nebo venku v přírodě potajnu nebo občas i oficiálně si tito amatérští veducí vypomáhali ve vedení skautskými prvky. V 80 letech jsem to pak zažil v SSM, jak se obtížně sháněli vedoucí pionýrských děcek, jak se to vedení děcek mezi svazáky přehazovalo, ale být nějací museli. Až potom ke konci 80 let se stal místní pionýrský vedoucí jeden můj vrstevník, který snad ani nebyl svazák, pil, kouřil jak fabrika, ale s děckami to uměl, nezakrytě navázal na svou skautskou minulost a na svou činnost v místní trampském společenství a na svoje čundry po republice a děcka ho "žraly" . A tehdejší předseda SSM a možná i někteří komunisté potom neustále žehlili jeho průšvihy... |
|
|
Jenda 3.1.2009 15:35Re: Pionýr Tak to u nas uz se proste nikoho sehnat nepodarilo. Nejak jsme obcas fungovali coby jiskry ale jako pionyri uz vubec. Nebyli lidi. |
|
|
Kanuk 3.1.2009 20:26Re: Pionýr Koncem 80. let někdo se skautskou minulostí? Kolik mu bylo? |
|
|
Han 3.1.2009 21:48Re: Pionýr No Junák byl v 68 asi na jeden a půl roku obnoven. Měl jsem tam kamarády kteří pak přešli k trempimgu. |
|
|
Han 3.1.2009 21:49Re: Pionýr sorry : trempingu |
|
|
R 4.1.2009 8:12Re: Pionýr Přesně tak to bylo s ním. Myslím, že toho Junáka v 68 ani nestihl, byl ještě na to hodně mladý, pak ho ale někdo nakopl stran Junáka a trampingu a stal se z něho vášnivý tramp a dost velký znalec skautingu. A nijak se s tím netajil, na rozdíl od některých mých vedoucích z pionýra, až po mnoha letech jsem zjistil, že některé ty zajímavé a lákavé věci, které jsme v 70 letech v pionýru dělali, byly převlečené junácké nebo skautské a zřejmě pocházely z Junáka, který se u nás ve vesnici v 68 taky nějaký čas fungoval. |
|
|
Witch 3.1.2009 12:11Holčičí a skupinové hry Měla jsem štěstí na lidi, co jenom nedozírali, ale učili nás děti si hrát. Různé hry v kruhu: "Chodí Pešek okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Pešek bouchne" - on to někdo ze sedících v kruhu skutečně nevydržel, mrknoul po tom, co chodil vně kruhu a už ji dostal. Vyskočil, obíhal kruh a musel to stihnout dřív, než Pešek. Ten se uvelebil na jeho místě a nový Pešek sebral kožený obuch a pokračoval. Skutečně jsme na tu hru měli ve školce i družině krátké kožené obuchy! Jako z té pohádky Obušku, z pytle ven!, ale menší. Také hra na mrkanou se provozovala ještě nastřední. Kruh dětí v podřepu, za každým stál hlídač a snažil se přitom mrkáním přivolat jiného, koho by hlídal. Muselo se utéct, ale hlídač jediným dotykem svou kořist vrátil zpátky. Potom se stojící a sedící vyměnili. Nebo hry se zpěvy jako O Šípkové Růžence, tance (Pletla kytku..., Ptala se Zuzanka Kuby...). Školky s míčem jsem také dělaly, jak tu bylo popsáno, samozřejmě i se švihadlem, od nejjednodušší figury desetkrát bez chyby až po vajíčko 1x nebo těžkou, kde všechny figury byly 10x. další školka byla při skákání přes gumu, na to musela být trojice děvčat nebo aspoň 2 židle. Opět deset figur, skákalo se v různých výškách vždy po celé sadě, ve výšce pasu bylo dovoleno jenom krokovat. No a skákání přes švihadlo nebo provaz, jak s ním točí dvě další děti, taky mělo svoje figury. Pokud vím, dělali jsme, všichni dohromady, i takové to hopsání mezi klacky, jak to bylo ukázané v televizi v Sandokanovi. Ale to už bylo spíš v namlouvacím období a předváděli se hlavně kluci... Ostatně sada figur se dala provozovat i s provázkem o samotě , když si nebylo, s kým hrát - prstová školka. No a co já se pamatuju, hodně jsme s holkama oblékaly papírové panenky. Několik z nás zvládlo i návrhy svých vlastních oblečků a moc jsem se pobavila, když to měly děti ve třetí obecné v rámci nějaké výchovy (vrstvení a vhodnost oblečení k různým příležitostem). Teď, v 90.letech. A jak to i kluky bavilo! |
|
|
kirast 3.1.2009 10:50Taky jsem se uculil při čtení článku ale nemám pocit, že by moje děti vyrůstající u televize a z větší části i s počítačem zase o tolik přišly. Já jsem byl vesnické dítě a mohl jsem (kromě "lítání po venku") tak akorát lepit špejle nebo číst knížky. A to mohly moje děti také, ale protože už to jsou městské děti, mohly a navštěvovaly spoustu kroužků. Ale ani ty kuličky jim neutekly, skákaly se mnou třeba i panáka nebo poštěly draka. Měly na to sice relativně méně času, ale protože zase nemusely králíkům na trávu a se školou na brigády do zemědělství nebo třeba sběr léčivých bylin, bylo to asi vyrovnané. |
|
|
Saul 3.1.2009 10:12A co blešky? Snad nejsem sám, kdo hrával kromě drápků (s oblázky) taky blešky: Hrálo se to s různobarevnými dřevěnými kotoučky menšího a většího průměru na dece položené nejlépe na stole. Když se šikovně zmáčkl kotoučkem drženým v ruce okraj kotoučku položeného na dece, tento kotouček poskočil (odtud blešky). Pokud se pamatuju, byla to hra bojová - cílem bylo skočit na kotouček soupeře, kterýžto soupeřův kotouček tím byl vyřazen z boje. Vítězem byl ten, komu zůstal jako poslednímu jeden nebo více nevyřazených kotoučků. |
|
|
Han 3.1.2009 10:22Re: A co blešky? Před časem o prázdninách jsem naučil hrát Drápky své vnuky. Dokud jsem je dirigoval a počítal jim to, tak je to bavilo. Ale sami se nezabavili, jsou už "počítačová" generace a zdálo se jim to málo akční. |
|
|
F..A.Kekule 3.1.2009 11:11Re: A co blešky? Blechy se hrály jinak. Byly dvě velikosti koleček, jedna velká a několik malých v různých barvách. A ty malé se tou velkou měly skokem dostat do kelímku, který sloužil současně jako futrálek pro uložení. Vyhrával ten, kdo první všechny blechy ve své barvě "naskákal" do kelímku. To, co popisujete vy, byla možná nějaká "bojová" varianta, ale nedovedu si představit, jak dlouho by to trvalo, trefit se na jinou blechu o průměru cca 12 mm, aniž by ta vaše sklouzla - klobouk dolů. |
|
|
krmič 3.1.2009 13:28Re: A co blešky? Ano, to jsme hrávali. A vybavily se mi veršíčky z obrázkového seriálu Kačer Donald: kluci keří o ořechy cvrnkali do misky blechy... (dál nevím) |
|
|
cipísek 3.1.2009 15:20Re: A co blešky? Znám,měl jsem,hrál jsem,ale podrobnosti už si nepamatuji.Bohužel. |
