Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ZLATÁ PADESÁTÁ: Dětské hry
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
bobo 3.1.2009 23:46senioři vzpomínají Ach jo, ach jo. Dobře bylo. A prý dnešní časy budou platit za dobré. Čím se budou bavit naše vnoučata ? To nevím. Zkuste hádat. Já jsem dneska tahnul svoji omladinu na led bruslit či na stráň bobovat a skončilo to tak, že jsem bruslil s mámou sám. Děcka se těšila domu na PC. Zuřil jsem a bruslil jsem, přemýšleje o tom, kde jsem dal ten blbý příklad. Vždyž exempla trahunt, když už verba nemovent, neb o né ? |
|
|
Han 3.1.2009 23:55Re: senioři vzpomínají Ale to se nedá lámat přes koleno. "Pokrok ničím nezastavíš." |
|
|
Baghíra 4.1.2009 7:45Re: senioři vzpomínají Ale mě taky tahali na bruslení a já zuřil a chtěl si doma číst, o PC dosud netuše! Záleží na momentálním rozpoložení dítka. Jindy mě to bavilo. |
|
|
Zuza 27.1.2009 0:53Re: senioři vzpomínají Tak teda mne na bruslení nikdo tahat nemusel, děsně mě to bavilo a přitom jsem se klidně dokázala těšit i na čtení. A moje vnučka si také ráda zabruslí a kromě PC stihne i to čtení... |
|
|
Kanuk 3.1.2009 21:29Ještě pár her Jedna byla házení kroužků. Dva hráči měli rákosové mečíky. kterými házeli a chytali lehké dřevěné kroužky o průměru asi 25 cm. To byla ale hra snad přeýívající z 19. století, kdy si tak hrály děti v lepších rodinách. Jiná hra byla "diavolo", nebo tak nějak, Pomocí provázku mezi dvěma hůlkami se vyhazoval dvojkužel, zase se musel na provázek zachytit a pokračovat. Tuto hru jsem viděl i nedávno u vnuka. Jeden čas bylo velmi populármí hra s "jojem", snad i to je dodnes používáno, ale ne v takovém měřítku jako v Česku ve 30. letech. To byla hotová epidemie. |
|
|
billis 3.1.2009 21:21Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem... A více než vzpomínáním, mi to přijde jako dětinštěním, pane Nef. |
|
|
Magor Milda 3.1.2009 22:18Re: Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem... ale jaképak dětinštění, to postihlo ctižádostivého geronta Klause. My jsme v tom věku, kdy máme vnuky a vnučky, tak si to s nimi zase pěkně zopakujeme. |
|
|
R.J. 3.1.2009 23:22Re: Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem... Já byl a jsem "dětinský" celý život, ale zase jsem nebyl swině, co týrala lidi kolem , takže radši dětina, než hajzl. |
|
|
bobo 3.1.2009 23:36Re: Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem... dobrý, souhlasím. |
|
|
F..A.Kekule 4.1.2009 8:08Re: Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem... Tak tohle přísloví s oblibou říkavala teta Kateřina dědečkovi. Koza pitomá. |
|
|
Kavka 3.1.2009 20:29:-) Moje hry v dětství byly hlavně kuličky, školka s míčem a švihadlem a skákání panáka. Z těch kolektivních to bylo už zmiňované Krvavé koleno, pan Čáp, na sochy, král vysílá svoje vojsko, vybika (vybíjená), ale taky tady nečtu známou hru cukr káva cikorie čaj rum bum, Honzo vstávej - kolik je hodin, na Ludvíka. Kuličky byly směnitelné skleněnka a cíněnka za 5 hliněných. Drápky jsme si dělali z cihel, obrousit pěkně do kostičky a uhladit, byli jsme na to docela šikovní. Taky už si nepamatuju pravidla u mnohých her, ale venku jsme byli skoro pořád, pokud nepadaly trakaře. |
|
|
Bobeš 4.1.2009 0:06Re: :-) Nevím jak kde, ale v našem městě byl podnik Vertex a skleněnek byl dostatek, takže: bílá byla za tři hliněné, zelená za pět a černá skleněnka za 10 hliněnek. No a kuličky "olověnky" jsme vyráběli rozmlácením kuličkových ložisek. Doteď nezapomenu na lumpa, co si do důlku zahrabal asi metrový kus odpadní novodurové trubky s mírným spádem a všechny kuličky mu končili v jeho "zásobníku". |
|
|
Frank 4.1.2009 16:01Re: :-) Ani jsem nevěděl, že v kuličkových ložiskách se používají olověné kuličky. A jen pro upřesnění-"kuličky končily..." !!! |
|
|
Kanuk 4.1.2009 19:51Re: :-) My jsme kovovým kuličkám říkali "cíněnky", což ovšem neznamená, že byly z cínu. Jen tak vypadaly. |
|
|
pamětník 3.1.2009 19:41pane Neffe pěkné,ale abyste se nedostal na úroveň Andrleho s jeho papouškem Žandou.....Svého času to byla čirá hrůza,tj.intelektuální rozkoš.. |
|
|
Han 3.1.2009 22:21Re: pane Neffe Víte jak krásně se u toho usíná? |
|
|
j 3.1.2009 19:24j |
|
|
Magor Milda 3.1.2009 17:16Kuličky, neboli murmel se hrávaly tak mezi 1945 a 1950. Nejcennější bývaly ty skleněné, směnný poměr si už ale nepamatuji. V podstatě ta hra ale měla základ v golfu. Jinak se i hodně tvořilo, modely letadel, draky, komerční hračky bývaly drahé a tak si každý něco vyráběl. Já měl třeba dřevěné cívky od nití, prázdnou cívkou se protáhl kroužek ustřižený ze staré duše od kola, na jedné straně se zajistil špejlí od jitrnice, na druhou stranu se dala špejle delší, dosahující až na desku stolu. Ta krátká špejle se zajistila proti otáčení zářezem do čelní strany cívky, na okrajích cívky se vyřezal profil, aby tank mohl lézt po překážkách. Když se ta dlouhá špejle s tím gumovým kroužkem natočila, ujel můj "tank" možná dva metry i přes překážky. I kolo jsem tehdy měl, pro děti tenkrát žádná nebyla, po tatínkovi jsem měl pánské kolo, tomu ale upadly pedály, měly na hlavní ose strhaný závit. Proto nám to kolo Rusové nezabavili. Když ta ruská posádka odjela, nedal jsem pokoj a tak maminka s tím kolem zašla k panu Ložinskému, on byl tehdy známý motocyklový závodník, měl ale také zámečnickou dílnu. Ten se s tím nepáral, matičku jednoduše navařil autogenem a kolo bylo schopné jízdy, jenomže jsem tu štangli měl na výši prsou. Tak jsem levou nohu protáhl pod tou štanglí a suverénně jsem na tom kole jezdil. Jenom jsem se před rokem divil, když mi ortopéd sdělil, že mám levou nohu o 9 mm delší než pravou. Že by to byl následek? |
|
|
kurbet 3.1.2009 17:55Re: Kuličky, neboli murmel se hrávaly tak mezi 1945 a 1950. Jo,jo a před tu dlouhou špejli se mohlo ještě strčit kus mýdla,aby to lépe jezdilo,to pak byly závody. |
|
|
MSc 3.1.2009 18:06Re: Kuličky, neboli murmel se hrávaly tak mezi 1945 a 1950. Kdyby si náhodou někdo chtěl udělat ten tank, tak jeden důležitý detail: čelo cívky, o kterou se tře ta dlouhá špejle, musí být silně navoskované (stačí nějaká svíčka). Pak to krásně pomalu jede, jako tank |
.|
|
Kanuk 3.1.2009 19:47Re: Kuličky, neboli murmel se hrávaly tak mezi 1945 a 1950. Ale kdepak, kuličky se hrávaly asi od pravěku. Jistě je už měli Babyloňané, kteří uměli vypalovat hlínu. Jinak ty skleněnky měly uvnitř barevná vlákna, stočená do spirály. A "cíněnky" byl odpad z výroby kuličkových ložisek, případně z vyřazených. Problem s kuličkami je, že potřebují důlek, který se podpatkem dá vytočit v hlíně, ale ne v asfaltu či betonu. |
|
|
Kanuk 3.1.2009 19:54Re: Kuličky, neboli murmel se hrávaly tak mezi 1945 a 1950. V podstatě ta hra ale měla základ v golfu...No, já bych spíš řekl naopak. Golf je jen nóblové cvrnkání kuliček. Místo několika m2 udusané hlíny potřebuje hektary trávníku. Ale je vidět, že "my na to máme". |
|
|
Komik 4.1.2009 0:56Chyba v dataci Já jsem ročník 1955 a kuličky jsme hráli jako kluci běžně taky. |
|
|
Jarkovský 4.1.2009 18:03Re: Chyba v dataci Jsem ročník 1929 a kuličky i výše citované hry jsem též absolvoval.Jen ten pionýr mne minul. |
|
|
CD 4.1.2009 3:35Re: Kuličky, neboli murmel se hrávaly tak mezi 1945 a 1950. Musim si zmerit nohu. "Pod stangli" jsem projezdila par sezon, nez pro mne rodice sehnali kolo. Za valky se spatne kola shanela. Ale bohuzel, dostala jsem potupne damske kolo s ochrannou sitkou na zadnim kole, aby se me do kola nenamotaly trenyrky:-) |
|
|
F..A.Kekule 3.1.2009 16:14Na vernkově se taky mrskala káča. Dřevěný kužel se zářezy se omotal provázkem biče a prudce se s ním trhlo, káča se roztočila a pustila na zem. Gyroskopický efekt ji držel v rovnováze a potom se tím bičem mrskala tak, aby se udržela v otáčkách. Vzpoměl jsem si na to při filmu Kolja, tam tu káču soustružili. Ve městě se spíš honila obruč, původně železná z kola od vozu, my ale používali ráfky od byciklu - lze vidět v reklamě na karlovarské oplatky. No a ještě třeba špaček - špalík na obou stranách zašpičatělý, který se položil na zem a na jeden konec se praštilo pálkou a když vyskočil, tou pálkou se odpálil co nejdále. Měli jsme rozhodně víc pohybu, než dnešní děti a rozhodně jim to chybí, potom to musí v dospělosti dohánět ve všelijakých fitcentrech. Taky jsem si vybavil klik-klak kuličky, to byla veliká móda někdy před třiceti lety, ze všech stran se ozývalo klikání a z věšáků se kradly bakelitové koule, aby měly děti radost. To ale nebyla hra, ale zkouška šikovnosti. |
|
|
Witch 3.1.2009 19:54Re: Na vernkově se taky Ty klik-klak kuličky se objevily původně jako gumičky nám holkám do vlasů a byl z toho hit jak blázen, protože se držela guma a rozpohybovaly obě kuličky, až do sebe rytmicky narážely nahoře i dole. Šlo opravdu o výdrž a dobu. Ty bakelitové koule potom zřejmě byly důvodem stažení gumiček z prodeje, protože začaly jít fámy, že to někdo pustil a bouchlo ho to nebezpečně do hlavy. Podobně byly před třiceti roky zakázány žiletky na krk, což začala nosit nějaká západní skupina a nám bylo řečeno, že tito hudebníci především vyřvávají, že těmi žiletkami každého rozřežou. Kdo to nosí, označuje se prý za potenciálního vraha nevinných. Hm. Já bych řekla(takovou okrasnou žiletku jsem dostala od bráchy), že si spíš pár pitomců na krk věšelo normální žiletky a pořezali se jako trdla. Co já vím, k nám do okresního špitálu s takovým poraněním, od žiletky nebo od kuliček, nikdo nepřišel. To bychom tam totiž povinně musely na exkurzi a číst chorobopis nebo kartu. (Dělaly jsme praxi a třeba riziko sáňkování a zranění ženských genitálií jsme -taktně k pacientce- absolvovaly během dvou týdnů.) |
|
|
Kanuk 3.1.2009 20:13Re: Na vernkově se taky No, na asfaltu se káča mrskala mnohem líp, než někde na návsi. A jestli se nemýlím, původní hračkové obruče byly lehké dřevěné, které bylo nutno koupit. To ostatní byly jen náhražky, které bylo možno najít na smetišti. Honění obruče bylo podobné honění kolečka. Do středu kolečka od kočárku se vrazil klacík, a delší hůlkou se kolečko pohánělo a řídilo. Stejně jako s kolem, muselo se utíkat, ne čumět na kraviny v TV (která tehdy samozřejmě nebyla) |
|
|
Jarin 3.1.2009 16:01Pikola Brutalnejsi verze byla tzv. ruska pikola. To si musel pikajici postavit takovou strukturku z drivek, a kdyz se k ni nekdo (jeste nezapikany) dostal drive nez on, rozkopl mu drivka a vsichni zapikani meli moznost uprchnout, nez je pikajici znovu poskladal. Dale mezi oblibene hry patrilo 'Krvave koleno', ale tam slo hlavne o hororovou atmosferu. Jo, je to smutne, ale dnesni deti si uz zrejme takhle opravdu nehraji... (a to jsem rocnik '79!) |
|
|
MS 4.1.2009 18:57Re: Pikola Nebyly to gorodky? |
