Naše minulá pudlice se nám takhle ztratila vícekrát, asi už jsem to líčila. Jedno takové ztracení bylo prosté a okamžité. Psice náhle zmizela na chalupě ze zahrady. Páníškové běhali a volali a hledali, padlo šero, pak běhali s baterkou. Až pak na chvilku za chalupou zhasli baterku, smutně hleděli na nebe a ztichli. A uslyšeli zpod země vzdychání upracovaného jedince.

Kopali jsme v té době vodovod. A v něm v blátě, bahnem obalená pochodovala 80 cm pod zemí pudlice. Vždycky došla na jeden konec, vzdechla, obrátila se a pochodovala na druhý konec, zastavila se, vzdechla...