L. Harvánek 30.9.2023 9:27

Vztahy mezi kočkami jsou roztodivně všelijaké. Už se tím zabývali i bratří Čapkové a tak já také něco přidám. Je to ještě z mého dětství, kdy jsme měli fenku německého ovčáka. No ale ta se nám nějak spustila a malá štěňátka byla všechno jiné, jen ne podobná matce. Takže byla utracena. Měli jsme už jedinou kočku s malými koťaty a ta nám uhynula. Rodiče zkusili malý experiment a osiřelá koťátka dali k osiřelé fence. Ta se jich bez protestů ujala a odchovala je. Když jsem odešel z ddomova a oženil se, povedlo se mi vynutit si jeden ústupek: pořídit si psa. Samozřejmě německého ovčáka, který se kupodivu s domácí kočkou snášel, zato cizí nekompromisně vyháněl. Ale naplnil se jeho čas a tak jsme si pořídili tentokrát belgického ovčáka. Tohle štěně mělo ale zálibu v hrabání a přitom se nějak poranilo a na tetanus zemřelo. Pod tlakem manželky a dětí jsem opět začal shánět nějaké štěně německého ovčáka. Jedinou nabádkou byl skoro dorostlý desetiměsíční vlčák, který se s námi velice rychle sžil, jen kočka s ním měla problémy. Ještěže na zahradě bylo dost stromů, na kterých se mohla zachránit. Mým úkolem pak bylo na strom co nejblíž ke kočce vylézt a přemluvit ji, aby za mnou přišla a nechala se snést dolů. V náručí se cítila v bezpečí a pes ji také nechal na pokoji. Nakonec to dopadlo tak, že se kočka od nás odstěhovala, byť se říká, že zachovává věrnost domu, kde žije.

• reagovat
• nahlásit příspěvek