Patricie 7.9.2008 0:16

Bart

Milý Barte!

To bylo jednou takhle na jaře v roce 1996. Náhle ses objevil na obrazovce počítače a já jsem propadla tvému kouzlu neviditelného psa. Přeju ti, aby v psím nebi byly pro tebe zelené louky, plné šunkových a dortových keřů a vůbec stromoví, na kterém rostou tvé oblíbené pochoutky. Náš Filípek už je v hafaním nebi 3 roky a tak tam můžete spolu dovádět. Běž za ním, on ti ukáže ta nejhezčí místa psích her a malin nezralých ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zdena 5.9.2008 21:08

nespolečenský Neff

Pane Neff, Vaše Iris je pes, to nespolečenský jste byl Vy. Chovala se jak se pes chová, jen vy jste tam byl za otrapu který na výstavu přivede psa a potom se vymlouvá. Možná jste to neudělal schválně, ale představte si, že by někdo z  blízkých na Vaši svadbu přivedl psa a ten  tam  skotačil , a  vyváděl  jak to psi většinou dělají a potom  Vám doporučil udělat svatbu raději u něj na dvoře

• reagovat
• nahlásit příspěvek

lububo 5.9.2008 17:00

prominˇte

  Milý Astone!Pročítám Vaše staré články z Hyeny.Jsou velmi sugestivní.Když potkám na ulici psa,uvažuji,je-li jedlý nebo pádící.Tak nějak se přihodilo,že je Bart v mých představách stále jako "Bart na horolezeckém laně".

Měla jsem Vám  i za zlé, že píšete víc o Irdě než o Bartovi.Prominˇte..

tak nějak se přihodilo           

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kajda 5.9.2008 12:21

Astone,

nechci kondolovat, ale jako milovnice rotvajlerů musím před vaší péčí o Barta smeknout  klobouk, jelikož 13 let je u tohoto plemene opravdu úctyhodný věk. Přeji hodně legrace v hrátkách s Iriskou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rudý Baron 5.9.2008 12:11

to nejde, neozvat se...

Můj NO Lojza ke mně přišel jako týraný mladý pes přesně v té době, kdy k Astonovi Bart. A prožívá čtrnáctý rok života. Nic moc nevidí, je úplně hluchý, nechá už kočky, aby si okolo něj klidně chodily. Už se sotva drží na zadních, obávám se pomalu, ale neodvratitelně  nejhoršího. Proto Astone nemůžu nevyjádřit soucítění, já vždycky v koutku duše věřil, že Bart i Lojza jsou nejen neviditelní, ale i věční...kolikrát jste před lety psal, jak Bart honil cosi-kohosi a mně se za týden přihodilo něco podobného...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Leny 5.9.2008 10:53

Jak jsem potkala pokoru

Před měsícem mě opustila kočka, po 14ti letech. Šla se projít na střechu našeho půdního bytu a už jsem ji neviděla. Pár dní jsem ji hledala a bála se co najdu, ale její konec je vlastně otevřený. Jsem holka a tak to snad vysvětluje, že jsem v koupelně soukromě občas trochu brečela, zjistila jsem, že jsem ji lidsky milovala a že mi neustále dávala najevo, že jsme kámošky. Neposlechla nikdy žádný rádoby příkaz, ale rozuměla zatraceně dobře. Bart byl pro mě virtuální kámoš - dlouhý léta. Měla jsem ho ráda, jeho život, jeho chuť být KING . Pan Neff je obdařen sdělováním jednoduchých, ale zatraceně silných témat, lidských, zvířecích, teritoriálních a celkem i politických. Virtuálně chodí s kůží na trh. Bolestí máme v sobě každý přehršel, on občas sahá na dno. Nikdy jsem nepostřehla náznak zlomenosti. Astone, Astone, sejdi někdy dolů do Vraného ... budem se chvíli dívat na řeku. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 5.9.2008 10:46

A je to,

Bart se přiřadil ke všem těm neviditelným psům, kteří jdou tichounce po našem boku, stále, oddaně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JohnIrving 5.9.2008 8:00

Astone,

kéž bys nás ty dokázal naučit takhle se vyrovnávat se všemi veselými i smutnými věcmi, které život přináší, a že jsi jich měl na obou pólech letos požehnaně! Můj obdiv!

• reagovat
• nahlásit příspěvek