24.10.2020 | Svátek má Nina


Diskuse k článku

BEST OF HYENA: Jako za stara

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
V. Pavelka 18.9.2020 17:52

Zase mě urazil , při krátkém pohledu do očí odvrací pohled a hlavu s takovovým lhostejným a samozřejmým nezájmem ...že je to až ponižující , vracím mu to ,, naplním mu misku vařeným kuřetem ,bestii !:-/:-P:-)

M. Krátký 18.9.2020 3:46

zase hezké ranní vyprávění o pejscích, mívali jsme labradora Toma krémové barvy, koupání byla jeho silná parketa - do řeky Sázavy i jinde skákal s rozběhem a dožil se 15,5 roků. Pak jsme měli 3 roky pauzu a máme už 2 roky - dnes tříletého labradora šmrncnutého bernským salašnickým - leskle černý jak uhel - do vody vstupuje rozvážně tak aby si namočil jen břicho. Nejhodnější pes na celým světě, všechny kolem sebe miluje včetně koček a spí minimálně 20 hodin denně. za chvíli budeme vstávat - je pátek a ve 14,00 hurá do auta a ven z Prahy na chatu. R^R^R^

J. Vobr 18.9.2020 2:38

To psí odcházení je strašná věc !!! Já to zažil jednou s naší miloučkou fenkou Cavallier King Charles Španěl.Bylo to hrozné ... doprovázela mne jako vždy na ranní toaletu a ony nešly otevřít dveře. Tak jsem zatlačil do dveří a ona Fergiška ležela za dveřmi mrtvá. To byl úděsný šok, dva dny v kuse jsme brečeli až jsem třetího dne sedl do auta a vyrazil k Sušici pro štěně. Cavalíra jsem se už bál, protože mají vrozenou srdeční vadu a další šok bych již nepřežil.Tak jsem přivezl černého labradora Oldu.Je to báječný kamarád ... ale za 2 měsíce bude mít 10 let a občas se děsím, že jeho konec se blíží. Tak jsme mu udělali radost a jeli jsme mu ukázat jeho rodiště. Bydleli jsme na zámku Jindřichovice u Sušice, kde paní baronka má 14 letého zlatého retrívra a tak jsem chmury nad stářím našeho Oldy hodil za hlavu. Zvláště pak,když jsem ho viděl v nedalekém obrovském rybníce skákat radostně šipky do vody a šťastně plavat !!! Je to kluk zlatá i když je černej !!!;-D;-D;-D

J. Tulejová 19.9.2020 8:48

To máte pravdu, psí odcházení je hrozné. Před třemi lety nám během půl roku odešly naše věrné hluché kamarádky - napřed 16 letá Adélka, směska z hospody a pak 18 letá Líza, nepopsatelný chlupatý voříšek. Když pár měsíců nato umírala naše prastará kočka Tim, zařekla jsem se, že už nikdy nechci doma žádné zvíře. Navíc, byla jsem to já, kdo musel vždy zavelet a říci "už je čas" na injekci. PS. Teď máme úžasného černobílého boloňského psíka a jmenuje se Tim. Velký zahradník, ničitel pelíšků a požírač hnusů.