Anna Š 26.12.2008 14:01

ještě k tanečním

Úplně bych zapomněla na důležitou holčičí stránku tanečních: Kam jinam vzít lepší šaty? Kdy bylo možné obléknout si dlouhé? A taky se v nich naučit pohybovat, sedat, vstávat. Nemyslete, že pokud si dívka nazuje štekle o deseti číslech, umí v nich také chodit. Musí mít srovnaná ramena, záda, břicho, zadek, podržet úsměv, i když nohy hnusně bolí. Ocenit oběť Malé mořské víly, která tančila, i když každý krok byl jako šlápnutí na nůž. (On Andersen do pohádek vložil víc života, než si kdo myslí.) Málokterá dívka nechtěla být podobná princezně, mít na sobě výjimečný typ šatů, protancovat se do pohádek v krásném sále.

Ano, je v tom skryto mnoho ze starých namlouvacích rituálů, něžné hry a skrytá trápení, ale vážně neznám zdravou dívku, nezraněnou dětstvím(-a bez požití extáze), která by se bez nich hodlala naprosto obejít. Tedy že by si vyhlídla samce, roztáhla nohy a byla spokojená s pouhým zasunutím. Tanec, atmosféra tanečních a vůbec držení se za ruce, procházky, to všechno k namlouvacím ruituálům prostě patří. Popírání potřeby podobné  romantiky a trochy oslazení života pokládám, zvláště u žen, za kyselé hrozny - nebo důvod k lítosti  nad chudobou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Anna Š 26.12.2008 13:49

Zajímavý pohled na tanec,

který se ke mně dost dobře dostat nemohl. Zajímavé jsou i reakce na taneční. Chybí tu ale ještě nejméně jedno další hledisko. Ovšemže celá desetiletí byly taneční a společenské debuty dívek na plesech rostředkem, jak dívku představit světu a jak jí nejlépe najít ženicha. Je nutné uvědomit si souvislosti daných dob a zvyky, při nichž si ochrana dospívajících dívek vlastně příliš nezadala s  muslimskou. Dívky, které chránil otec, skutečně byly předávány pod ochranu nového muže - což není nic proti feminismu, ale normální tradice, převzatá ze života. Muž, který chtěl mít jistotu, že jeho bohatství a moc zdědí jeho geny, jaksi bystře musel souhlasit také s tím, že na to potřebuje pannu, ke které si žádný mužský z okolí ani nečuchne.

Taneční v časech socializmu ještě dost prudérního, jak je zažil i I.F., mohly ve zmatené chlapecké mysli přesně takto rezonovat, o to se nepřu. Já z druhé, dívčí strany zase vím, že to byla veliká příležitost poznat mládež, kluky a holky z jiných částí města, z jiných škol a učňáků. Byla to také šance pochytit něco málo ze společenského chování. bavit se na jiné úrovni, ochutnat vůni jiného světa. A tanec sám? Copak bychom na čajích a diskoškách někdy ochutnali valčík, polku, foxtrot? Setkala jsem se s mnoha mladými muži, kteří se cítili na plesech méněcennými, protože tohle prostě neuměli a plesů bývalo habaděj. Tak se ožírali. Myslete si, co chcete, ale párové tance těch, kdo jsou zvyklí spolu tančit - nebo se zkušeným tanečníkem, to je jeden z nejkrásnějších zážitků a požitků. A proč mluvím o společenském chování? Taneční byly  také baštou zapomínaného světa, ke kterému patřilo také zvládání jídla kompletním příborem. Možná to nevíte, ale v šedesátých letech bývalo po Evropě zvykem československým výpravám taktně servírovat na místa pouze lžíce. Naši první komunističtí představitelé několika úrovní se zapsali poněkud buransky na recepcích... Sama jsem učila držet příbor inťoušku, která si pletla příbor s perem. Držela to "vznešeně".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

frd 26.12.2008 0:31

šok

milý Ivo,

mám velice podobné cítění co se týče svateb, jen ta smrt na konci článku mě vyrazila dech a to velmi!!! držte se!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kanuk 26.12.2008 0:11

Tanec není obchod.

Pane Fencle, dovoluji si nesouhlasit. Tanec (teda specielně "taneční") je obchod, a taneční jsou "kozí trhy", kde vdavekchtivé matinky (pro svoje dcery) nabízejí a předvádějí svoje "zboží". Asi třetina mých spolužáků si vzala slečny, které potkali v tanečních.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J.G. Pašek 25.12.2008 21:37

V mém Rodném Listě jedna z řádek je . . .

předtisknuto  . . . .Zrozen z lože:  a krasopisně vedle je napsáno perem MANŽELSKÉHO

Jos. K. Tyl žil v pohodlném Ménage á trois = Tyla manželka Magdaléna nemohla mít děti, tak Tyl klátil její 10+ let mladší sestru, konkubínku Annu Forcheimovou, která mu porodila 7 dětí . . . 5 kluků a 2 holky . . . . o které se Magdaléna s Annou v jedné domácnpsti společně staraly . . .  1 kluk zemřel krátce po porodu a proto asi J.K. Tyl oplodnil divadelní ochotnou ochotnici v Rychnově nad Kněžnou = potomek byl akademický malíř Lumír Nedvídek . . .

Co je zajímavé, že ty nemanželské děti = pancharti J.K. Tyla, tak jak byly zákony, synové museli mít jméno po mace = Forcheim, ale dcerám zákon povolioval mít jméno otce = Tylová . . .  logika byla, že pancharti dcery se provdají a jméno se změní po manželovi a tím jméno a ostuda skončí .  . . .  kdyby ale ty Tyla dcery měly nemanželské syny, tak by se museli jmenovat po matce Tyl . . . jedna dcera zemřela mladičká na choleru a jak dopadla ta druhá mně už vypadlo z hlavy . . . 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ri 25.12.2008 19:33

"máme se rádi i bez papíru ..."

na ja, jenže svatba není o "mít se rádi", hlavním smyslem je právní postavení dětí v případě, že oba rodiče přejede parní válec nebo sežere žralok. Pocházejí z nějakého manželství, můžou tohle, mají nárok na tamto, bez složitého zjišťování. Svatba je smlouva, jejíž důsledky jsou jasné skoro každému úředníkovi, na kterého ty děti v budoucnu narazí. Řekněme něco jako pojistka. Ale někteří necítí potřebu uzavírat pojistku ve prospěch svých dětí.

A nakonec je to jejich věc, ne? Ty zákony se stejně pořád mění...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vera 25.12.2008 13:24

svatba = šaškárna

Souhlas. Nejenže svatba =  šaškárna, horší je, že je to rituál při kterém předává otec své vlastnictví cizímu muži

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vilda 25.12.2008 9:05

Fajn, odlehčené

Řekl bych, že se to k dnešním dnům hodí. Žádná politika, děkuji.

• reagovat
• nahlásit příspěvek