Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

hořící sníh

Hořící sníh je z povinně shlédnutých hovadin ta opravdu pozoruhodná. Píseň o kanonýru Jabůrkovi, ovšem v sovětském provedení.

Re: hořící sníh

Hov_no o tom viete.

Sovětské filmy

Nám to na počátku sedmdesátých moc neztěžovali, sovětský jako sovětský. V měsíci zostřeného přátelství 7.11.-12.12. nutno shlédnout aspoň jeden se školou. Na prvním stupni na nás udělal dojem film O čem mlčela tajga (nějaké drama z lovu, myslím) a krásný podmořský snímek Ráček a mořská růže. Mělo to i děj, dialogy mezi mořskými potvorami. Ráček poustevníček šikanovaný od kraba, protože nemá tvrdou ulitu, se spolčí s mořskou sasankou, která se zase nemůže pohybovat. On ji nese, ona ho chrání svými žahadly. Hrdinsky přijdou až k doupěti chobotnice, co žere spoustu potvůrek a zůstávají po nich prázdné ulity. Ulitu si hrdě vybojují a chobotnici zaženou. Hezké záběry.

Zato někdy v 1976 Blokáda Leningradu, nahnali nás tam, ani to nebylo místo školy. V paměti mám, že je to snad film dvojdílný, oba díly velmi, velmi dlouhé. Abychom jim nezdrhli, sál zamkli. Na záchod směli jen ti, co se kroutili dost přesvědčivě, a východy na ulici byly zamčené taky. Když to tak po sobě čtu, vypadá to až nepravděpodobně, ale takhle si to pamatuju.

Re: Sovětské filmy

Verím. Mne a mnohým ďalším sa stalo to isté v bratislavskej Metropolke, keď nás nechceli pustiť von počas príšernej blbosti "Spievajúca eskadra".

ovsem jako komedie

byly vynikajici a nezapomenutelne vsechny Cetnici, Fantomasove s Louisem De Funesem. Jeste lepsi nez original byly v podani Frantiska Filipovskeho

rad vzpomínám

film moji prátele  je můj zamilovaný je mi padesát ale ještě dne brečím smíchy co scena dobrý napad a bohužel dnes několik filmů na jeden nápad. jen hřebejk a cimmrmmanologové to by šlo ale nejvíc mne naštval  pán menzel. jeho film jak jsem obsluhoval anglického krále to je promińte hnus

Re: rad vzpomínám

ale proč hnus,málokdo je geniální až do smrti...

A jak se jmenoval ?

ten kouzelný film z občanské války ?Nevím děj,ale ve vrcholné fázi bílí lumpové zajmou komunistu a chtějí ho popravit a on po každé dávce kulometu padne na zem a opět se zdvihne a volá hesla,to se stane asi 14 x a nekonec se plazí vstříc katům,nakonec se zdvíhne a oni v panické hrůze prchají...

Re: A jak se jmenoval ?

To udělal Clinr Eastwood v jakémsi westernu. Ale ten měl pod pončem schovaný kus ocelového plátu z parního kotle.

Zorro

Auror článku zmiňuje filmy se Zorrem. Vzpomínám si /velice matně/ na jedno z těch děl, Zorro byl asi předlohou. V hlavní roli Pierre Brice, hrál právě dosazeného guvernéra někde na ostrově. Přes den nekňuba, v noci mstitel bezpráví. Na název si nevzpomenu.

Re: Zorro

Jde nejspise o italsky film z r. 1963 Zorro contro Maciste (r. Umberto Lenzi)

jVzpomínám si,

že jediný film, na který jsme jako třída šli s nadšením "povinně" byla Cesta do pravěku. Vyprosili jsme si to na naší moudré třídní učitelce a tak to zařídila.

Re: jVzpomínám si,

My sme ešte chodili na sovietske rozprávky: Kamenný kvietok, Rozprávka o starom vojakovi, Sadko...rád by som ich ešte raz videl, ale asi dopadli tak ako v ČR Zemanove filmy - asi ich predali do USA

Starší sovětské filmy

Z doby předválečné. Snad na prvém místě "Celý svět se směje". Bláznivá komedie, snad výsledek sázky mezi ruským (sovětským) režizérem, snad Eisensteinem, a jeho americkým kolegou. Z tohoto filmu je známá písnička "Veselou písničku sobě zazpívám", snad Dunajevski. Na druhém místě asi "Křižník Potěmkin", snad Eisenstein. Potom si pamatuji na "My z Kronštadtu" (píseň "Kupředu nás píseň naše vede" - Dunajevski?), historie nějakého povstání námořníků v Kronštadtu (to je námořní pevnost u Petrohradu/Leningradu), nevím, zda v r. 1917 nebo tak nějak, či v r. 1905. A ještě jeden film si pamatuji, název nevím, ale bylo to o rodině sovětského letce, jehož syn (tak kolen 10 let) byl technický "genius", ale zahynul při nepřátelském plynovém útoku. Samozřejmě, Sověti odplatili, a na tehdejší dobu tam byly mraky parašutistů a nějaká veliká sovětská letadla, tehdy neslýchané čtyřmotoráky.

Re: Starší sovětské filmy

Ta Kronstadtska vzpoura byla v r. 1921 a bylo to povstani namorniku kronstadtske namorni zakladny proti  diktature bolseviku. Byla potlacena, nastoupil Stalin, gulagy....

Niektorá filmy našťastie nezostarli ...

a dnes by som sa na ne podíval s rovnakou chuťou a nadšením ako kedysi - spomeňte si na úžasnú tragikomédiu "Moji priatelia" z, tuším, 1975 alebo tak nejak s Ugo Toggnacim, Philipom Noaretom atdˇ. Ten film skutočne nemá chybu - ísť si zafackovať na stanicu, respektíve vyriešiť problém s veľkou potrebou predloženým spôsobom - to jeddnoducho treba vidieť. Ručím vám za to, že na ten film ťažko zabudnete,

Re: Niektorá filmy našťastie nezostarli ...

Nejsem si jist, ale myslím, že běžel před rokem či dvěma na naší televizi, ale utekl mi. Kdysi jsem na něm byl snad třikrát po sobě

Sovětské filmy.

Já jsem asi na povinné sovětské filmy taky chodil, ale jaksi jsem to přežil a ničím mně nezaujaly, tak si z nich nic nepamatuji. Z povinných mě zaujal akorát film tuším Červená kalina, tuším s Vasilijem Šukšinem, jak recidivistu vezmou v jakémsi sovětském převychovávacím programu někde na venkov a snaží se ho převychovávat, poměrně úspěšně, dokud ho nevypátrají jeho bývalí kolegové z podsvětí a nezabijí ho, protože se s nimi nechce vrátit. Z nepovínných sovětských, na které jsem chodil sám od sebe, bych tady uvedl "Pruhovanou plavbu", to byla perfektní komedie. 

Re: Sovětské filmy.

Potom mě zaujal ještě jeden sovětský film, bylo to z občanské války z jakéhosi města. Město obsadili bílí, ale vznikl tam malý konsomolský oddíl, který pomáhal rudým uprchlíkům a občas něčím bílým zavařil. Byl tam  jakýsi agilní, snad policajt nebo člen místní tajné služby, který byl už těm rudým na stopě a tak se ho oni rozhodli zlikvidovat. Protože rád hrál kulečník, rozhodli se ho zabít pumou ve tvaru kulečníkové koule. Pamatuji si scénu, jak chemik skupiny, jakýsi lékárník, připravuje v kamrlíku nálož.  Zapaluje sirkou kulečníkovou kuli, když to jen tak trochu bouchne, tak říká sám pro sebe " to je málo, to je málo" Do druhé kulečníkové koule přidává dynamitu víc, zapálí, rána, kamrlík na kusy a uprostřed chemik celý černý bez obočí mluví pro sebe " To je moc, to je moc" Jedním z vedoucích skupiny  rudých byl mladík, který měl krytí jako kavárenský povaleč, v kavárnách získával důležité informace a taky hrál dobře kulečník.