Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Díky, Aničko

je to hezky napsané. Jsem sice tvrdý realista, cynik a poměrně okoralý člověk, ale věřím, že mohou být různé věci mezi nebem a zemí.

je to tak

Není to pro mne nové, souhlasím s tím, jen myslím, že uvedený kněz má poněkud starší názory, za sebevrahy je možné dát sloužit mši. Ještě mu nějakou pošlete, nemusíte říkat, že byl sebevrah.

Re: je to tak duchařsky uhozené

Duchů a strašidel je třeba si vážit a pěstovat je.

Církvím příliš klesají příjmy.

Komu straší na věží hned šupky dupky za nejbližším šamanem, katolickým či protestantským, ale jsou i autodidaktové, kteří vás vykropí i vykouří za slušnou sazbu.

díky

Milá Anko, na toto nelze opravdu říci nic jiného, než prostě - děkuji. Děkuji i za tu duši. A k některým komentářům - jste opravdu k pousmání. I Vám děkuji.

Anko, Aničko,

....děkuju.....

Ponaučení

Takže ponaučení, které si z toho odnáším: pokud se setkám s něčím, co nedokáži pochopit, zaplatím církví a tím se to sice nevyřeší, ale všichni budou spokojení.

Re: Ponaučení

Proboha to ne! Já v matematice končím u matic a v biologii u zjištění, že co sním, to musí taky ven, to bych se nedoplatil .

Krásné čtení.

Příběh zde už kdysi v diskuzi zlomkovitě zazněl. Už tehdy měl svou sílu a dostal se i do vzpomínek pána, který nic nedluží a zatím nás nenavštívil. Znova říkám, krásné čtení. Přesto jedné věci nerozumím, nechápu a snad ani nechci pochopit. Myslíme si, že Bůh nebo nějaká vyšší bytost těm pozemským babralům odpouští. Proč se neumí povznést církev a sebevrahům neodopuští?

Re: Krásné čtení.

Zijeme v hroznej dobe. Ateizmus je IN, vsetko duchovne je OUT. Mnohi si pletu vieru s nabozenstvom, co je obrovsky rozdiel. Tomu, kto len raz zazil podobnu prihodu, je navzdy vsetko jasne. Ale radsej o tom nehovori, aby sa na neho nezosypali hordy materialistov a "vedcov".

Andulko, přiznám se,

že jsi mé rácio přinutila k zadumání. Taky jsem kolikrát přemýšlela, kam se ty duše podějí.

Hezký byť uplakaný víkend přeju..

Re: Andulko, přiznám se,

jsou recyklovány podle směrnic EU...

já věřím

že duše je věčná. Ani hmota nemůže zaniknout, natož ona. Nevím, co se děje pak, jestli se "převtělí" nebo dostane odměnu či trest, oboje je možné, i když to asi nevypadá jako v lidově náboženských představách. Ale je docela dobře možné, že kdo tu má nějaké "dluhy", nemůže spočinout jinde, a vrací se. Jsem ráda, že jste tomu ubožákovi pomohli.

S duchy zkušenost nemám, ale přeci jen jednu historku poskytnu

Tři z posledních čtyř let jsem konec srpna trávil v Chorvatsku. Vždy na jednom místě, vždy s poněkud alternativními lidmi "kombinace hippies a moderní psychoterapie". Spát chodím většinou na pláž; letos jsme takoví byli tři, některé dny dorazili jeden až tři "hosté". Pláž je vysloveně na samotě, pěšky nějakých deset minut od postele - cesta traverzuje po úbočí "za roh", takže jediná viditelná civilizace je město Pag nějakých patnáct kilometrů po moři. Tedy moři - je to laguna, většinou klidná jako rybník.

Jeden každý den se mi spalo fajn, i když počasí nebylo zrovna exkluzivní a jednou nás dokonce vyhnal déšť. Jen poslední letošní den... tedy noc, samozřejmě.

Vlastně to začalo už při ukládání, nějak na mě nezbývalo místo. Tak jsem se celkem nerad, ale smířeně (na podobných akcích se člověk hodně naučí přijímat věci, jak jsou) odebral na místo, kam jsem pro tu noc patřil. Zalezl do spacáku a jal si užívat letících mraků, poryvů větru, blýskání, sem tam zahuhlal hrom... Sladce a spokojeně jsem usnul. Uplynul nějaký čas, otevřel jsem oči... Počasí setrvalé, snad jen vlny místo pravidelné houpavé ukolébavky spíš pořvávaly; možná příliv, ono když člověk leží pár metrů od vody, je každý kousek poznat.. Vlastně nic zvláštního, natož nebezpečného, ale já měl vysloveně akutní pocit, že mě tam ty živly nechtěj. Že se chystá něco naprosto soukromého - nemám lepší slovo než obcování - co je naprosto dostatečným důvodem, aby do té doby milý host byl vzbuzen a vybídnut k odchodu, jinak že bude použito mírných donucovacích prostředků.

Rozloučil jsem se, poděkoval a dospal v posteli. Ani mě nevzbudil spolubydlící, který dorazil o něco později ve stavu značně promoklém. Přiznávám, že k mému tajnému, leč neobyčejně uspokojivému potěšení.

Hezky napsané.

A hodí se to k tomu uplakaném počasí venku .....