Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Parádní!

V zásadě pravda, styl těžce stravitelný, ale dá se, co mě ale irituje k smrti, je ta redaktorská povýšenost, všichni jsou tupci a maňasové, tupě zírající do bedny a já teď nahážu perly sviním, protože já jsem ta lepší sorta. Ach jo.

To tam vidíte vy. Já tedy vůbec.

Kdo tento článek dočetl až do konce, pravděpodobně už televizor vyhodil, nebo jej nepoužívá ke konzumaci zpravodajství. S obsahem souhlasím, ale přesvědčujete přesvědčené.

jo, uznávám, dříví do lesa. Snad aspoň někoho to zasáhlo.

Ten druhý odkaz v mém článku je několik scén s Peterem Sellersem z Beeing There (lze možná přeložit i U TOHO). Film ukazuje, že lid sní, že je U TOHO, při pohledu na zpravodajství, ačkoli na obrazovce může plácat prkotiny o kytičkách imbecilní zahradník. Jistě, film je trochu nadsazený, ale v tom je umění. P. Sellers se seznámil s autorem Nabarveného ptáčete a tak 10 let usiloval o zfilmování jeho krátké knihy, ta vyšla i česky. Věřme, že Jerzy tu knihu opravdu napsal, o to nakonec nejde. U některých kopií filmu je za titulky vzadu pár scén z natáčení, kde se zdá, že ho bral Sellers na lehkou váhu. Možná i následkem toho nedostal za film Oscara, pak už roztočil a nedokončil jen parodii na Doktora Fu-Manchu - a umřel na infarkt. Kvalita jeho hereckého výkonu v Byl jsem při tom je ale dodnes předmětem polemik. O to ale přece nejde. Příběh jako metafora je trefný, možná geniální. Vliv televize ukazuje dobře.

Skvělý článek a téma.

Autor zmiňuje dramatické znělky jen okrajově, já se ovšem přiznám, že pro mě jsou hlavním důvodem, proč se televiznímu zpravodajství vyhýbám. Obecně kvůli zvukovému doprovodu a akčnímu střihu zpravodajství (model je podobný, jako u akčních zábavných soutěží, to se ze stejného důvodu taky nedá sledovat).

Dramatizace podle mě patří k akčním filmům, právě proto, že má schopnost umocnit, podepřít emoce. Ve zpravodajství to naprosto nemá co dělat a považuji to svým způsobem doslova za dezinformaci.

Internet má své oblbovací mechanismy, spočívající hlavně v tom, že zhuštěně kombinuje bulvární banality se závažnými informacemi. Nedávno tu na to téma měl úvahu Aston (kontrast reklamy a videozáběrů z války).

V obou případech to skutečně konzumenta tlačí do stavu jakéhosi pasivního průtokáče, který konzumuje emoci, nikoliv samotnou informaci.

Jestli mám něco vysloveně za zlé ČT, pak to, že tento model dodržuje. Chápu, že to je možná konkurenční nutnost. Ale.

díky

Já televizní aparaturu vyhodil. Přesto koncesní poplatek platím dál. Důvody: Byrokracie "odhlášky", suplika, proč nečumět na ČT, Dráty 220 V a TV koax mi do budoáru vedou, prý bych na ČT mohl čumět, byť pokoutně, kdybych chtěl. Jinak, buďme filantropové, čím by se Dvořák, Nora, Moravec, etc. ansámbl živili...

Pokud TV nevlastníte, můžete poslat čestné prohlášení a od poplatků se odhlásit. Není to zase tak složité. Poplatek se platí za TV, nikoliv za připojení. Dokonce nemusíte mít žádné připojení, ale za TV platit musíte. Ba dokonce musíte platiti i za zcela NEFUNKČNÍ TV.

Nevadí mně televize, protože se na ni dívám jen výjimečně. Vadí mi Česká televize, která požaduje, aby se za nedívání se na její zparchantělé zpravodajství povinně platilo.

Hlavně je třeba vědět, že v TV je 75 (možná 76)% fejkáren, na internetu nejmíň 91%. A mám-li toto vědomí, tak směle do toho!

Ano. Přesně proto nemáme TV. Z textů vyčtu za stejnou dobu násobek informací. Jenže přesto zdá se i na internetu lidi stále víc sledují videa na úkor textu, což snižuje informovanost.

To je pravda. Čím mladší lidé, tím je tendence k obrazu vyšší. Nejen k obrazu. F. Fuka na svém webu o filmu skoro přestal psát recenze a má tam o snímku vždycky krátkou audiodebatu s manželkou. Občas si ji pustím, ale beru to jako ztrátu času. Kdyby to ale lidé neposlouchali, Fuka by to tam podle mě nedával.