Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Dejte ještě něco o Kunderovi

Už napsali jiní (o jeho zachycení 68). Nebo myslíte tu právě vydanou Totožnost? ...... I na tu již určitě vzniklo v Evropě recenzí plno.

No jo, kniha o mé studentské generaci. Rád si ji přečtu, až ji seženu v elektronické formě.

no jo - takhle přeci vyhodili profesora Druláka, Ševčíka, Turánka - a spoustu dalších, o nichž nevíme. Manuál vnitra zvaný KRIT = prověrky ideonázorů zaměstnanců státní zprávy, s ofiko výzvou , ať se sami mezi sebou ideoudávají a s popsaným návodem,jak s ideozávadnými zatočit. ** Jé, pardón, to není vlastně komunistická dikatura, to je hen tá fialová liberální demokracie - a tak to je správné, tak to má byť :).

Zrovna u pana Ševčíka bych se pozastavil. Snaha se ho zbavit za jeho politické názory je nehorázná,na druhou stranu by mne zajímalo, co že to produkuje ta "jeho" Národohospodářská fakulta? Vzhledem k stavu našeho národního hospodářství by bylo na místě zrušit tuto fakultu,pak by si pan Dvořák nemusel dělat těžkou hlavu co s panem Ševčíkem.

Režim, který oficiálně používá etnické nadávky, je hnusný.

Historické romány se píší až poté, co umřou všichni pamětníci. Pak se popisuje, jaká by historie měla být a ne jaká ve skutečnosti byla.

To je u románu dost běžné.

Zase jeden vůl...

Autor by teď mohl něco napadat o prověrkách Ševčika, to je aktuální. Tolik odvahy asi mít nebude, v totalitě je potřeba.

ŠEvčíkovi v podstatě nikdo nic nedělá. Neni to srovnatelné. Taky mi ataky naň neseděly, ale není to srovnatelné.

Jiný příklad: Macron taky spával se svou učitelkou a vidíte kam se vypracoval. Poučení - ne.er se do toho, po čem ti nic.

Pokud by někdo toužil po stravitelnější lovestory o té době, tak nutno připomenouti v dobrém Pole šťastných náhod od pana Neffa, kde to přetavil do reálné sci-fi té doby.

On, synáček z komunistické rodiny, ona z rodiny co měla politickej škraloup. Jeho na vejšku vzali, jí ne. Chlapec se bouři proti té nespravedlnosti, odmítá sám to přijetí na školu a odchází tvrdě pracovat jako prostý operátor do výpočetního střediska. .

No, pak ten děj začíná komplikovať sálový počítač generuje nevysvětlitelné chyby, hrdinův kamarád vše filozoficky vysvětluje svou teorii o tom že neštěstí a štěstí tvoří nerozlučnou symbiózu, kterou lze vyvažovat ve svůj prospěch, příběh pak graduje ve noční /na tu dobu poměrné odvážné/ scéně v počítačovém sálu, a na konci se vše v dobrém obrací

Snad se to dá i dneska někde sehnat, lepší než klasická letní detektivka..

Četl jsem jak to vyšlo. V roce 1989.

A jelikož jsem tehdy pracoval jako programátor-analytik výpočetního střediska na EC-1026, fascinovalo mne, jak autor zpracoval realitu výpočetního střediska (velmi dobře!) a té obrovské bedny již tranzistorové. Bedny z dnešního hlediska s výpočetním výkonem o několik řádů menším než dnešní "chytrý" telefon, tehdy ovšem špičkovém středním členu Jednotného systému elektronických počítačů (JSEP) socialistických států. Už to mělo operační paměť celých 256 kB ve skříni jak šatník a disky o kapacitě 100 MB - až osm, výměnných, každý veliký jak kolo od Fábie. A fungovalo to jenom v klimatizovaném sále, ale utáhlo to přes tucet terminálů. Samozřejmě monochronních. A kromě děrných štítků se to krmilo i šestipalcovými disketami. A jako výstup to tisklo balíky papíru na řetězových tiskárnách; kteréžto výstupy byly distribuovány kabelovým přenosem - balík papíru do kabely a pali pěšky naštorc fabrikou.

A ovšem to pole šťastných náhod bylo fakt scifi a jistá inteligence u té bedny jen vydatná básnická licence. A možná příznak fascinace počítači, jež tehdy najmě u nás byly opředeny tajemným nimbem.