J. Kostelanský 2.1.2024 1:39

Já spíš než detektivy v detektivkách z první poloviny 20. století jistým způsobem oceňuji zločince za to, jak chladnokrevně a geniálně dokázali vymyslet a naplánovat rafinované zločiny. A nejen to, oni ty zločiny dokázali také přesně realizovat. A pak se ještě sebejistě tvářit, že oni nic, oni jenom muzikanti. A to vše víceméně jen proto, aby ti slavní detektivové mohli předvést své dedukčné schopnosti. ̈

Detektivky ale miluji, je to snad jediný typ literatury, který poslouchám přes audioknihy. Zcela tragické jsou detektivky a detektivy severské literatury - švédské, dánské, norské. A čím novější, tím slunéčkářsky angažovanější. Schéma je pořád to samé: osamělý detektiv - alkoholik, který nevychází se svými kolegy ani nadřízenými, řeší případy, ve kterých ti největší ničemové jsou z bývalých komunistických zemí - z Ruska, ale i Slovenska nebo Česka. Při řešení případu jim přitom výtečně pomáhá nějaký muslimský imigrant, který dělá práci i za líné a neschopné domáci detektivy.

Nejlepší jsou podle mně detektivky ze 60. let od Eda McBaina - místy politicky prudce nekorektní, kde se někdy nelichotivě mluví i o židech, černoších, přistěhovalcích, homosexuálech, prostitutkách atd. Ale ve kterých je cítit kontakt s realitou, kde sice je hlavní postavou detektiv, který se ale neobejde bez pomoci svých kolegů. Velice podobně píše detektivky i slovenský autor Dominik Dán. Ten styl z USA 60. let úspěšně "transplantoval" na Slovensko, zejména Bratislavu 80. letech až po současnost.

Ve srovnání s těmito dvěma autory na mně všechny ostatné detektivky působí jako pohádky pro dospělé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek