M. Vavřincová 4.1.2024 12:26

To jste shrnul naprosto výstižně. Navíc jsou příběhy Suchetova Poirota fascinujícím výletem do stylu art deco, ať už je to móda, nábytek nebo (a to hlavně) nádherná architektura.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Fencl 2.1.2024 19:32

Taky jsem nad tím zrovna uvažoval, kolego. Nebo biografické filmy. Teď je v kinech FERRARI. Co je lepší? Jít na to, anebo si Ferrariho život po chvílích pročíst a "nastudovat". Samozřejmě jej uvidíme lépe před očima tím druhým způsobem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Havel 2.1.2024 17:20

Bo

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Ticháček 2.1.2024 17:01

Ano.

Ale o tom jsem napsal.

Psal jsem o tom, že jsou režiséři a herci, kteří mi poskytnout tu možnost vnímat to po svém. A jiní mi vnucují svou vlastní představu.

Leonard Bernstein, nebo Kubelík, když se postavili před orchestr, ten Bernstein o tom natočil i seriál dokumentů, kocirovali orchestr. Měli nějakou představu, jak to má vypadat, ale jejich primárním cílem bylo udržet těch sto dvacet lidí v tempu a dynamice. A jejich kecy k publiku byly o výrazových prostředcích.

Dnešní dirigenti se mne, a i muzikanty v orchestru, snaží přesvědčit, že jsme blbci. Že Malá noční hudba je v podstatě polední pařbou po třídenní chlastačce, nebo tak nějak.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 2.1.2024 16:06

Je rozdíl i mezi filmem "Popelka" a "Tři oříšky pro Popelku".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Ticháček 2.1.2024 15:24

Kdo z nich byl pravý Poirot?

Ani jeden. Tím pravým byl ten, kterého jsem měl v hlavě někdy v osmi letech, když jsem na ty knížky narazil doma a u babiček. Jack Aspirin, Vinnetou, Hamlet je to samé, nejsou to fyzické postavy. Jsou mými pocity. Stejnými, jakými jsou mé pocity z počasí, z hezké holky, nebo z poslechu třeba Dizzy Gillespiho.

Nepotřebuji, aby mi někdo předvedl, jak má přesně vypadat Poirot, Hamlet, nebo aby mi nějaký dirigent prostřednictvím orchestru vysvětloval, jak to tehdy myslel Beethoven.

Vzdávám tomto hold všem hercům, hudebníkům a ostatním umělcům, kteří mi to dávají. A v klidu a míru mi dají prostor, který mi dávali spisovatelé a skladatelé.

Poirot hraný Ustinovem takový byl. Ten Ustinov nedělal Poirota, on ho naznačil. Ukázal, kde a jakou roli má v ději. Po něm? Jasně definovaná postava. Všichni mají stejného Poirota, všichni už dávno máme stejného Jamese Bonda.

O něco jsme přišli. Treba 'Kluci na řece'. Tolik možností vnímání třeba toho Jindřicha Plachty. Nebo dva filmy se stejným názvem. '...a jitra jsou zde tichá'. Ten první z roku 1972 se liší od remaku z roku 2015 v jedné podstatné věci. Ten první je plný herců, kteří se spolu s režisérem starají o to, aby divák koukal, vnímal, představoval si a prožíval, ten druhý je také výborný. Jen se režisér spolu s herci pečlivě snaží, aby divák nic nemusel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 2.1.2024 15:00

Jenže on Poirot byl, tak jak byl napsán, exot. V tom bylo jeho kouzlo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 2.1.2024 14:58

Hosana, UI už zvládla CTRL-C a CTRL-V.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 2.1.2024 14:56

Výstižné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Fencl 2.1.2024 14:41

něco na tom je

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 2.1.2024 13:45

Zasáhnutí dobrého vojáka Švejka do světové války

"Tak nám zabili Ferdinanda," řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.

Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.

"Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?" otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, "já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda."

"Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho."

"Ježíšmarjá," vykřikl Švejk, "to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?"

"Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu."

"Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešt'astné skončit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan arcivévoda už na pravdě boží. Trápil se dlouho?"

"Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s revolverem nejsou žádný hračky. ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 2.1.2024 13:38

Co říká Wikipedie?

Když do vyhledávače Google zadáte Wiki "Ustinov", na prvním místě uvádí Petra Ustinova. Za Petrem Ustinovem, na druhém místě, je uveden jiný Ustinov. Cituji Wikipedii:

Dmitrij Fjodorovič Ustinov (rusky Дми́трий Фёдорович Усти́нов; 30. října 1908 Samara – 20. prosince 1984 Moskva) byl sovětským politikem, maršálem SSSR a od roku 1976 do své smrti ministrem obrany Sovětského svazu. ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hák 2.1.2024 11:24

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Navrátil 2.1.2024 10:08

Ustinov nehrál Poirota. Udělal z Poirota Ustinova. Suchet Poirota nehrál. Byl Poirot.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Hančar 2.1.2024 8:37

Před několika dny jsem si s gustem ( kritiky ) poučeného v klidu vánočního domova zkouknul nejnovější Vraždu na Nilu. Nádherná kamera, barvy, scenérie, Egypt miluji. Osobně mám nejradši verzi s Ustinovem. Prostě je to Rus! Jako jediný nedělá ( na rozdíl od Agháty ) z Poirota exota. Pak je to uvěřitelné a spadnu do děje hned po úvodních fanfárách.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Žaloudek 2.1.2024 7:10

Nejsem žádný odborník, ale až Suchet byl podle mě "pravý" Poirot. Ale přitom nehrál sám sebe, v jiných rolích je stejně přesvědčivý...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 2.1.2024 6:17

Ustinov byl možná dobrý herec, ale Poirot byl děsný.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kostelanský 2.1.2024 1:39

Já spíš než detektivy v detektivkách z první poloviny 20. století jistým způsobem oceňuji zločince za to, jak chladnokrevně a geniálně dokázali vymyslet a naplánovat rafinované zločiny. A nejen to, oni ty zločiny dokázali také přesně realizovat. A pak se ještě sebejistě tvářit, že oni nic, oni jenom muzikanti. A to vše víceméně jen proto, aby ti slavní detektivové mohli předvést své dedukčné schopnosti. ̈

Detektivky ale miluji, je to snad jediný typ literatury, který poslouchám přes audioknihy. Zcela tragické jsou detektivky a detektivy severské literatury - švédské, dánské, norské. A čím novější, tím slunéčkářsky angažovanější. Schéma je pořád to samé: osamělý detektiv - alkoholik, který nevychází se svými kolegy ani nadřízenými, řeší případy, ve kterých ti největší ničemové jsou z bývalých komunistických zemí - z Ruska, ale i Slovenska nebo Česka. Při řešení případu jim přitom výtečně pomáhá nějaký muslimský imigrant, který dělá práci i za líné a neschopné domáci detektivy.

Nejlepší jsou podle mně detektivky ze 60. let od Eda McBaina - místy politicky prudce nekorektní, kde se někdy nelichotivě mluví i o židech, černoších, přistěhovalcích, homosexuálech, prostitutkách atd. Ale ve kterých je cítit kontakt s realitou, kde sice je hlavní postavou detektiv, který se ale neobejde bez pomoci svých kolegů. Velice podobně píše detektivky i slovenský autor Dominik Dán. Ten styl z USA 60. let úspěšně "transplantoval" na Slovensko, zejména Bratislavu 80. letech až po současnost.

Ve srovnání s těmito dvěma autory na mně všechny ostatné detektivky působí jako pohádky pro dospělé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 2.1.2024 1:01

No, viděl jsem v roli Poirota jak Petera Ustinova, tak Alberta Finneyho. Hřmotný, bodrý Ustinov vůbec nevypadal jako excentrický malý Belgičan, spíš jako britský venkovský šlechtic. To Finney byl typově vhodnější; nicméně pravím, že nejlepším Poirotem podle mne je David Suchet.

• reagovat
• nahlásit příspěvek