H. Rybnická 15.5.2020 20:24

Dekuji a zdravim

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hofman 15.5.2020 19:01

Moc pěkně napsané. Hezky se to čte, má to spád.

Jen mě tak ťuklo, jestlipak si ta stavitelová nedělala chutě na onoho souseda Brňáka. Ženy dokáží být v takových situacích velmi cílevědomé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Rybnická 15.5.2020 15:26

Odpověd omylem na foru neutrálně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Rybnická 15.5.2020 15:23

Dobrý den pane Victorine, před nějakým časem jsem se nechala strhnout nadšením známých a nechala vypracovat u jedné z těch většich seriozních genealogických institucí rozbor své DNA. Rozbor zobrazil skoro celý rozsah monarchie, tedy střední Evropy, až do Španělska, Francie, Pobaltí, dokonce do Skotska a Walesu. A to u rodiny, jejíž kořeny leží nejméně 300 let výlučně a doložitelně na Hané. Věříte že se mi na těmi stereotypy hodný/zlý Čech - hodný/zlý Němec (případně správná genderová forma) někdy chce zaplakat ? Stejně přátelsky zdravím do Prahy

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Severa 15.5.2020 14:33

Protože v Brně žilo hodně Němců, docházelo zde po válce k mnoha nešťastných příběhům. Samozřejmě smíšená manželství a divoký odsun Němců. Dva "odrodilí" Němci, kteří chodili do Sokola a hlásili se k Čechům, nemohli zabránit odsunu svých rodičů kteří byli nadále vedeni jako Němci. Matce popravili syna za odbojovou činnost, druhý se dal k Němcům a padl na ruské frontě, z druhého manželství s Němcem musel třetí syn jako osmnáctiletý narukovat a byl popraven, protože se svému vojenskému osudu vzpouzel. Matce zbyly dvě dcery, které byly znásilněny vojáky. Platí transparent co nesli brněnští studenti památného roku 68. na prvního května v průvodu : "Válka je vůl".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Victorin 15.5.2020 7:48

Zajímavá vzpomínka ze života po WWII. v Brně, zřejmě osobní. Věřím, či spíš - chci věřit, že paní autorka nepovažuje Češky za udavačky všechny... Autorku tímto přátelsky zdravím!

• reagovat
• nahlásit příspěvek