Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Superlokomotiva

Absolutne nejfantastictejsi lokomotivku jsem zdedila po tatovi, vyrobena (ta lokomotivka, ne ja) cca po prvni svetove valce.  Kotel se naplnil vodou, topne telisko tusim petrolejem, otvurky u teliska zapalily sirkou a ta vec se ritila pohanena parou obrovskou rychlosti po predsini. Po dlazdicich, protoze kdyz se prevrhla, byla katastrofa. Vagonky lokomotivka nikdy netahala, vozy rychle odpadly, potrebovaly by asi zatizeni jedne tuny, aby masinu zpomalily.

Obchod "U krále železnic"

Někdy v 90. letech jsem viděl malý obchůdek s železničními modely někde na Starém městě, snad v okolí Týnského chrámu (nehádám se) a snad se také jmenoval "U krále železnic" (taky se nehádám).

Re: Obchod "U krále železnic"

Ten byl na druhém břehu Vltavy mezi mostem, co vede přes Štvanici a mostem, který vede do Letenského tunelu.

Ani ryba, ani rak . . . .

Mně se nelíbí, když tam tahá dávno zrušené vagny dávno zrušené parní lokomotivy mezi posledním výstřelem technologie všelijaklejma Pendolínama a u šraněk stojí moderní náklaďáky a poslední móda fára . . . .

Bila Labut

Ja si pamatuji, ze nekdy ke konci padesatych let byl model zeleznice i v OD Bila Labut (samozrejme, ze na Porici a ne v Dome potravin) kam jsme kvuli tomu az z Vinohrad s bratrancem casto chodili.

A co já, ženská?

Ženám je snad přístup zakázán? Anebo se musí prokázat nějakým certifikátem, že si také v dětství hrály s vláčky a autíčky? Také jsem si stavěla z Merkura, z kostek jsem vytvářela krajinky a jezdila tudy s dřevěným vláčkem! A určitě jsem nebyla a nejsem sama. Hrozně se na to těším, že seberu vnoučka a vyrazíme do středu (?) Prahy podívat se na ten zázrak. Doufám, že můžu, i když nejsem ani kluk, ani chlap, ani děda, ale babička.

Re: A co já, ženská?

...Král železnic...

Přidám k tématu něco z historie pražské železnice:

Na přelomu 60. a 70. let v dobách konjuktury a zakladatelství vlastnil v Bubnech vagonku baron Strousberg. Tento finančník, železniční a průmyslový velkopodnikatel by směle mohl dělat reklamu americkému snu. Vlastním jménem Baruch Hirsch Strausberg, syn chudého obchodníka z Východního Pruska, ve dvanácti letech osiřel a vyrůstal pak u strýce v Londýně, kde si po anglickém způsobu změnil jméno. V životě byl kdečím: obchodoval s uhlím, psal recenze do Timesů, později v Americe vystudoval práva a dal se na pojišťovnictví. Když se zabydlel mezi podnikatelskou elitou, přeorientoval se na podnikání v oboru železnic. Na vrcholu své slávy vlastnil baron Strousberg po celé Evropě doly, vysoké pece, válcovny, továrny na výrobu vagonů, tržnice, nemovitosti a zaměstnával až sto tisíc lidí. Postavil sedm železnic v Německu, položil 1700 km kolejnic v zahraničí, ovšem štěstí mu nepřálo věčně.

Když totiž uzavřel nevýhodný kontrakt s rumunskou vládou na vybudování tamní železnice a nešťastně investoval do nevýnosných železných dolů na Rokycansku, ocitlo se jeho impérium v nesnázích. Definitivní ránu pak Strousbergovu podnikání zasadila prusko-rakouská válka. Své dluhy začal řešit zoufalým zakládáním společností, jejichž akcie nebyly kryty potřebným kapitálem, převáděl finance mezi firmami, aby vytvořil zdání zdravých podniků, a uplácel na všechny strany. Tohle bezostyšné počínání, jímž se nijak nelišil od mnohých průmyslových magnátů své doby, však Strousberga nezachránilo a roku 1875 zbankrotoval. Zůstalo po něm dluhů za 90 milionů zlatých, což byla fantastická suma, když uvážíme, že Národní divadlo v roce svého dokončení stálo milion osm set patnáct tisíc! Strousbergův luxusní palác v Berlíně byl zabaven a on sám dožil život v marných pokusech o svou společenskou rehabilitaci.

...Král železnic - dokončení...

Ještě v mapě z roku 1938 se část dnešní ulice U smaltovny mezi Veletržní a Heřmanovou jmenovala U vozovky. Svým názvem tak upomínala na Strousbergovo podnikání v Holešovicích. A spisovatel Adolf Branald věnoval této fascinující postavě dravého kapitalisty román jménem „Král železnic“, po němž získal své jméno i obchod s modelovými železnicemi na Kramářově nábřeží - dnes nábřeží Kapitána Jaroše. 

první dojem

Království železnic se trochu hůř hledá. "Dočasná" kolejiště v prvním podzemním podlaží jsou téměř dokonalá. Digitální systém řízení skutečně předvádí, co umí. Vláčky i silniční vozidla se pohybují, jak mají, světla se rozsvěcí a zhasínají v závislosti na denní době, žádné kolize (kromě jedné modelové). Ovšem plocha, vyhrazená budoucímu modelovému kolejišti ve druhém podzemním podlaží je tak obrovská, že si neumím její "zástavbu" představit. Bude to jistě šíleně drahé a pracné. Sortiment nabízený v obchodě a ve vitrínách je zatím poněkud chudý, ale snad se to časem zlepší. Měřítko TT téměř úplně chybí.

U krále železnic

Dobře si vzpomínám na atraktivní výklady tohoto obchodu. Kdy asi zanikl?  Pan Wagner ho pamatuje? Rád jsem se tamdívával, kdykoliv jsem kolem tohoto - ne právě nejfrekventovanějšího místa - procházel.