Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
PRAHA: Géniové zmizeli
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
knedlik 14.5.2006 7:10navstevy NM Take nas tam nas tata tahal, v nedeli a obzvlaste v zime a za spatneho pocasi, snad v nadeji, ze do nas trochu tech vedomosti a kultury natluce. Ta velryba, snad pres tri mistnosti byla tehdy pro nas (sotva metr nad zemi) obzvlaste obrovska. Synove jsou nad zemi jiz skoro dva metry, tak snad tam take jednou jeste parkrat zatahnu (kdyz budou) vnoucata. |
|
|
G. Pašek 13.5.2006 17:47Jen tak, aby řeč nestála . . . . Baronka Ulrika Von Lewetzov (1804-1899) . . poslední láska J.W. Goetha (1749-1832) . . . byla veká mecenáška, která byla přitona přii položení základního kamene a štědře finančně podorovala stavbu a nákup exponátů . . . . dostala za její zásluhy velký certifikát. Když 79letý Goetne,nepřímo přes přítele, žádal matku o ruku 15leté Ulriky, matka řekla "přímo" NE. Za 3+ roky byl, ani ne 83letý, Goethe pod drnem . . . . Coby mrňouse mě tam strejc bral a zlobil se, že se nudím . . . . zdalipak tam je ještě u stropu ta kostra velryby? U muzea tehdy zahýbala 13 do Krče ke strejcovi . . . Dnes tam končí 4denní expozice tří vzácných originálních rukopisů krále Karla IV . . . .dnes bych tam i spal. |
|
|
doxa 14.5.2006 10:56Re: Jen tak, aby řeč nestála . . . . Ulrika se pak nikdy nevdala, takže neměla děti ani vnoučata a nevěděla proto, co s penězma. Tak kostra velryby (plejtváka myšoka) tam pořád ještě je a údajně z ní v horkých letních dnech dosud kape tuk. |
|
|
G. Pašek 14.5.2006 17:00Re: Re: Jen tak, aby řeč nestála . . . . Ano, to je pravda, že Ulrika se neprovdala, ale ona vychovávala děti její zesnulé sestry. Občas si zajela do Vídně navštívit milence, oficíra. Na smrtelné posteli požádala komornou, aby jí přinesla uschované milostné dopisy od Goetha a milence z Vídně. Naposledy si je přečetla, a komorná je před ní pálila jeden po druhém na stříbrném tácu. Popel uložila do hedvábného sáčku, zavázala stužkou a jejímu poslednímu přání bylo vyhověno . . . uložit sáček s popelem milostných dopisů do její rakve. Má můj obdiv a úctu. Takže, pouze krásné verše, které do Ulriky zamilovaný Goethe napsal nám zůstaly . . . . a pavlačové drbny nemají o čem drbat.. |
|
|
Andy 13.5.2006 10:49ty stopy na Muzeu po komunistické okupaci doufám zůstanou pořád- je to výborná názorná pomůcka pro rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti měly představu o tom, co se tady dělo. Protože řeči " přijely tanky" nic neznamenají. Zato " ty díry ve zdi jsou od kulometu, kterým zde stříleli Rusáci", když zabírali naši zem, ty prostě jsou, není to žádná pohádka . |
|
|
doxa 13.5.2006 12:43A když to nezvládli zamaskovat ani bolševíci za těch 21 let... Ono ještě řadu let po okupaci byla pořád celá fasáda komplet rozstřílená a v jednom sále (tuším mezi mineralogickými sbírkami) bývala k vidění vitrína s průstřelem v čelním skle. |
|
|
Breber 13.5.2006 0:26Diky za pozitivni reportaz O tom, co se deje v republice dobreho, se dovidame z ceskych medii malokdy. Diky za iniciativu pane Wagnere. |
