Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Závidím těm,

kteří se svými ratolestmi dostali do tanečních. Mám ratolesti dvě, snažil jsem se je přesvědčit o nutnosti tance a společenského chování v tanečních hodinách, ale sklidil jsem čirý nevděk. Ratolesti se nejraději klátili na diskotékách a tatínkovi i matčiny vzpomínky na taneční jim byy pro smích. Kde jsou ty doby mládí na Střeláku, po přečtení článku jsem se slzou v oku zavzpomínal.

Krásné!

Samozřejmě všichni, co jsme zažili/zažíváme/budeme brzo zažívat své/potomkovské taneční, jihneme... Na východní Moravě to čtvrt století prováděli krásní a dokonale k sobě padnoucí tancmajstři Gustav a Annemarie Mědílkovi. A najednou o třicet let později...dcera... ti samí! Ale tohle nelze vylíčit, zvláště kdo už tu nemáme tu, s kterou jsme to opakované trnutí času prožívali...

Pozor: v jedné samizdatové tiskovině jsem v 80. letech četl dokonalé líčení paní Kriseové, týkající se zážitků z tanečních  její dcery. Průběžná pointa: ona i ostatní gardedámy i -páni se překrásně bavili, stále bylo čím, zatímco mladí... se  n u d i l i . Může někdo určit, v čem to bylo - a vyšlo-li to pak tiskem? Stojí to za to! Moc!

Kdepak :-)

Já se tenkrát z tanečních doma vymluvila a naštěstí mi nebyly vnucovány. Jakožto pubertální "kulička", upřednostňující ještě několik dalších let spíše sci-fi romány, než taneční zábavy, jsem se děsila toho, že pro mne tanečníci budou chodit pouze na rozkaz tanečního mistra a dodnes této mezery ve svém vzdělání nelituji :-)

Manžel sice na taneční vzpomíná rád, ačkoli není žádný dlouhán a tanečnice o hlavu vyšší byly také poněkud problém. Ale prý je to dobrá společenská výchova. Jenomže on má to gentlemanské chování jaksi v krvi, na svých klackovitých spolužácích jsem tedy žádnou změnu k lepšímu nezaznamenala :-) Možná je to opravdu zážitek hlavně pro ty rodiče..

Nic úděsnějšího...

než taneční, jsem za celý život nezažil. (Tedy mimo základní vojenské služby). A nejstrašlivější věc v tanečních - polka. Ještě teď po čtvrt století mě oblévá smrtelný pot, když si vzpomenu na mistrovu větičku "A teď si vyzkoušíme polku a valčík. Pánové zadejte se" Fuj tajxl! A ten parchant nechával zamykat záchody, takže nebylo úniku. Přežít čtvrthodinové raz-a-dva, popřípadě umcajcaj... Ale je zajímavé, že dechovkovej valčíček mi nikdy nešel, ale walz mě dokonce chvílema i bavil. K naprostému zoufalství mého otce, který mě viděl "tančit" jednou a prohlásil, že do smrti smrťoucí nic takového vidět nechce. Strašila mě dlouho noční můra, jak tančím sólo s nevěstou mého syna, popřípadě tančím s dcerou na jejím maturitním plese, ale syn je stejné taneční dřevo jako já takže si nejspíše žádnou excelentní tanečnici nepřivede a o maturiťáku jakmile zazněla břeskná dechovka - dcera na mě koukla a odešla pro otce svého spolužáka takže jsem vyklouz'. No a na svým pohřbu tancovat nemusim, takže mám doufejme do konce života pokoj.

Re: Nic úděsnějšího...

Clovece, taky jsem dosel k zaveru, ze waltz je mnohem prijemnejsi nez valcik. A z polky jsem mel taky hruzu.  :)

pár poznámek.

1) Tak dneska i pánové chodějí do tanečních s garde-dámami? Za mých časů měly doprovod jen slečny.

2) Mnozí lidé, a zejména v Americe, se domnívají, že účelem tanečních hodin je naučit se společenskému tanci. Chyba lávky. Taneční jsou "kozí trhy" (dámy prominou), kde každá máteř se snaží prodat svoje zboží.

Re: pár poznámek.

To už dávno není pravda,

vždyť do tanečních se chodí v patnácti-šestnácti. Která rozumná matka by se dneska snažila provdat šestnáctiletou dceru za stejně staré ucho?

To je hezký...

...zvlášť když jsem zažil v podstatě totéž, taneční jsem absolvoval v Teplicích a moji dva synové o 30 let později v Bílině a se stejným tanečním mistrem a jeho manželkou. Kupodivu se oba ani moc nezměnili, jen pan Dufek maličko přibral a trochu se zadýchává a paní Dufková ač je trochu při těle, je stále tou elegantní dámou jako kdysi. Díky za hezké povídání, sám bych to takhle neuměl.

Roztomilé

Leč jsiou i vzpomínky příšernější. Mně se stalo, po výzvě pana oplta, že pánové nyní vyzvou k tanci gardedámy svých partnerek, že jsem se otázal kde ta dotyčná a je a přál si tam být zaveden. což se stalo a již zdáli mne upoutala na balkoně obryně sedící na dvou židlích, neb na jednu se nevešla a mé zdvořilé pozvání k tanci neodmítkla. I dnes mi z toho tance vyráží na těle studený pot.

Re: Roztomilé

nemuselo to být příšerné, stačilo říci na výzvu mistra jedno jednoduché slůvko: ne. Blahé paměti jsem to kdysi použil a měl pokoj. Tančit s někým, kdo se mi nelíbí, je nesmysl první kategorie. Jsme snad dospělí lidé s vlastním rozhodováním.

krásná povídka - zdraví "takymatka"