6.5.2024 | Svátek má Radoslav


Diskuse k článku

POVÍDKA: Od Templářů k Zeyerovi

Domluvili jsme se s mou hezkou kolegyní z Obce, že se sejdeme v jedenáct dopoledne v restauraci U Templářů na Malé Straně. Vyšlo to, dali jsme si oběd, víno a věnovala mi knihu Pražské vydavatelské společnosti Smaragdová čelenka, na jejímž sepsání se vcelku umně podílela triem svých vlastních próz Závod se smrtí, Plíživý Oto a (právě) Smaragdová čelenka.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Vozábalová 25.9.2016 3:26

Bývalo to běžným zvykem

Ve venkovských hospodách to bývalo běžným a místními samozřejmě předpokládaným faktem.

To jen návštěvníci z Prahy (popřípadě z jiných velkých měst) se opravdu velice divili, když třeba po roce zavítali o dovolené do stejné hospody a zapomenutá bunda nebo čepice visela na stejném místě, kde ji zapoměli minulé léto.

Může se to jistě stát i dnes, jen už to není taková samozřejmost.

P. Kersch 24.9.2016 19:34

vzkaz diskutérům

Jo - co jste si vykoledovali, to máte.

V. Heidlerová 24.9.2016 8:09

Povídka?

Dumám nad tím, zda je tento zbytečně rozvláčný popis jakéhosi zážitku vlastně povídkou. Snad reklamní "povídka" o povídkách se spoustou zbytečností a o společné procházce dvou lidí. Až nakonec banální závěr o lidské poctivosti. Osobně bych text "osvobodila" a seškrtala na polovinu. Uniká mi smysl tak dlouhého sdělení, děj je slabounký, ale díky za upozornění na Zeyerovu sochu.