29.4.2024 | Svátek má Robert


Diskuse k článku

POVÍDKA: Auto

V pondělí jsme koupili auto. Psal se březen 1969 a my jsme na sebe byli strašně pyšní. Naše první auto na kapitalistickém Západě! A navíc výhodná koupě! Prodavač do nás začal ve tři hučet a už před čtvrtou jsme byli majiteli ojetého Hillmana za 95 dolarů a garancie, že auto je v pořádku a Stevenson Motors za auto ručí, dokud nevyjede od nich z parku.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
S. Moc 20.4.2012 15:11

Ano

Ano, to se fakt stalo!

R. Langer 20.4.2012 9:46

Páni, to je senzační!

A to se fakt stalo, nebo je to jenom povídka?

B. Volarik 20.4.2012 7:34

My jsme v roce 1982 koupili ojetou Chevy NOVA, model 1978

Já ji časem zdědil po manželce a jezdil jsem s ní až do roku 2005, kdy jsem se s ní, téměř v slzách, konečně rozloučil.

V. Koreis 20.4.2012 3:55

Tohle vzbuzuje vzpomínky...

Hillmana jsme tu s manželkou měli také, nebylo to ale naše první auto, tím byl Holden station wagon, původem ještě z 50-tých let. S ním jsme jeli z Brisbane přes Sydney, až do Snowy Mountains a ... dokonce i zpět, docela bez problémů. Potom nám ještě nějaké ty měsíce jezdit vydržel. Za nějakých 120 dolarů to začátkem 70-tých let špatná investice nebyla, zejména když se uváží, že nám za něho potom ještě dali na "trade-in" celé dvě stovky.

Nějaký čas jsme měli Cortinu, potom už přišel ten neblahý Hillman. Stál nás asi $1600, což bylo dost, byl starý jen několik let. Tentokráte jsme jeli na dovolenou s manželkou a dvěma psy na opačnou stranu, směrem na Barrier Reef. Kdesi u Mackay se rozbil alternátor, spravil nám to mechanik, levné to ale nebylo. Pro zbytek cestování jsme se proto museli trochu uskrovnit. V Proserpine zase byly problémy se zapalováním, nějak to pořád cukalo. Mechanik s tím cosi udělal, jenže na cestě zpátky do Brisbane to znovu začalo cukat a cukat to přes veškeré naše snažení už nikdy úplně nepřestalo. Nakonec nás ta věčná cukatura natolik zmohla, že jsme se Hillmana moc rádi zbavili.

Řekl bych, že z asi patnácti aut, která jsme tu za ta léta vystřídali (po většinu času jsme mívali každý z nás své vlastní), byl ten Hillman daleko nejhorší. Nejlepší asi byla Honda Civic, s níž už asi 20-letou ještě donedávna jezdil náš syn. Teď už skoro deset let máme zase šestiválcového Holdena, jako před těmi čtyřiceti lety, který je kromě drobností celkem spolehlivý. Dlouhé cesty s ním ale neděláme, na to si raději vezmeme auto z půjčovny.